El Professor (La Casa De Papel)✔️

4.

Tokio do chrámu dorazila až po dvou týdnech přeprav a strejda jí tam vyzvedl. A pak začala vysvětlovat, jak Ria chytili a jak ona utekla. A jako třešnička na dortu jsem se ukázala já, teda já nebyla třešnička spíš marcipán nebo tak něco, třešničkou byla Raquel, teda nyní Lisabon. ,,Tokio" vydechla jsem ve dveřích. ,,Toronto" vykřikla nadšeně a padla na mě a tam jsme se ,tak pět minut objímali. 

,,Budeme muset sezvat rodinu zase dohromady" řekl Sergio a kontaktoval všechny,ale než jsme se měli sejít všichni měl uběhnout měsíc. 

A po měsíci,kdy jsem já,Lisabon, strejda  a částí i Tokio plánovali jak získat zpátky Ria. Bylo pravděpodobné,že ho mučili. Na tohle policie nehraje. Zákony ne zákony.

Na lodi se kterou jel vyzvednout ostatní jsem byla i já a Tokio. Chvíli jsme čekali než dorazil Denver a Stockholm. Ale na strašně vtipném vozíčku,který najdete hlavně v Asii, nastoupili na loď a měli jsme se vrátit až večer. ,,Tokio,Toronto, Profesore" všechny nás nadšeně objal Denver. 

Když jsme odplouvali ze zatáčky se vyřítil další ten vozíček a na něm Helsinki a Nairobi. Helsinki ani nebrzdil a sjeli do vody a vyplavili odkud jsme je vytáhli. 

----------------------------------------------------------

,,A budete to ještě těžší než minule.Proto vás do ničeho nebudeme nutit, je to čistě na vás. Ale všichni jsme udělali chyby. Rio koupil telefony,ale jsme rodina. Nairobi pozdě zastavila stroje,ale jsme rodina. Berlín si až moc zahrával ale byli jsme rodina. Helsinki nesešrotoval auto,jak měl,ale postarali jsme se o to protože tam byla rodina. A pořád jsme a vy teď máte vlastní rodiny a nebudeme vás nutit" řekl Professor. ,,Já do toho jdu" řekla po chvíli ticha Nairobi. ,,Nairobi do toho nejdeš" prohlásil Helsinki a když se na něj každý upřel pokračoval. ,,Protože jinak jdu taky" řekl a tím jsme měli dva ze čtyř,ale pořád jsem nevěděla jestli mě berou taky, takže mezitím co Denver přemýšlel jsem to řekla. ,,Tak tohle bude parádní premiéra"prohlásila jsem velice originálně. ,,Ehm cože" zeptal se strejda zmateně. ,,Slyšel jsi Profesore." řekla jsem a koukla po všech. ,,Jestli jde do toho Toronto jdu taky" přihlásila se Monica.  ,,A jsme v tom zase" řekl Denver. Všichni společně a doufejme,že naposledy. ,,Tak tedy dobrá ,zítra se přesouváme mějte sbaleno.V šest buďte nachystaní"řekl a vstal.Nikdo z nás neměl nejmenší potuchy,jak to všechno půjde do kopru. A nikdo nevěděl, že smrt je to ,co si budeme přát nejvíc. 

Ačkoliv jsem měla před sebou cokoliv,byla to kriminální loupež a i přesto jsem jen padla do postele a spala jak špalek. Ráno jsem balila a přitom koukala na pláž tam stáli při východu slunce Profesor a Tokio. A v jeho hlavě se rodil plán. 

A o den později jsme stáli na malém letišti v Itálii,tam na nás čekali tři auta.A taky tři nový lidi. 

V první autě jeli ti dva noví plus Lisabon a Professor, ve druhém já,Tokio,Denver, Stockholm a ve třetím novej, Nairobi a Helsinki. 

Za tři hodiny cesty odhadem jsme dojeli k lomům a tam u jednoho výklenku stál nádherný starý klášter. 

Všichni jsme vystoupili a šli dovnitř byli tu mniši. ,,Nebojte jsou vázáni mlčenlivostí k Velemocnému. " dodal strejda,když jsme se podívali na mnichy. 

A pak jsme došli do druhého křídla. Bylo nádherné, staré a nádherné. Strejda odhodil všechny plachty a rychle to tu upravil nechyběli tu ani lavice. 

Všichni jsme si sedli a čekali a jediné co on napsal na tabuli bylo Vítejte! Znovu.

,,Tak jo. Většina z vás zná pravidla,ale protože je tu pár nových tváří, připomeneme si je. Zaprvé,žádné osobní vztahy." a když mu došlo co řekl za kravinu stejně  jako nám, Denver si neodpustil jeho skvělý smích.,,Druhé pravidlo. Žádná křestní jména ani přijmení." řekl rozpačitě. ,,Profesore.K věci, jak se dostaneme do Španělské národní banky?"zeptala se Nairobi zvesela. A on odkryl poslední z plachet. Byl to přesný model Národní Banky. ,,Uděláme poprask" řekl a všichni jsme čekali až nám to dovysvětlí. 

První co se mělo stát byly vzducholodě, měli jsme pro lidi vypustit 140 milionů eur. Ale zasloužili si to.