,,Chci vás čelem ke zdi a zbraně dolů.Řekl bych vám , abyste je zahodili,ale znám se. Vidět vás neozbrojené,nechal bych se unést.Prokážeme si vzájemný respekt. " promluvil na nás Gandía. ,,Dejte je dolů" odsouhlasil Palermo.,,Mířím jí na hlavu.Mám neprůstřelnou vestu a ona je svázaná.Takže mě nedostanete.Pojď,jdeme. Dejtu pistoli, dolů ty debile.Neslyšel jsi mě?To je ono." musela jsem uznat, že tohle Gandíovi fakt šlo,hlídat nás a i Nairobi.,,Pomalu. Pomalu. Zatančíme si? Pojďme si zatančit." Pohyboval s Nairobi a ta se nezmohla na nic víc než na bolestivé steny. ,,Podívej se na tlusťocha.Ahoj." ,,To stačí" ztrácel nervy Bogota.,Už ji pusť." ,,Jen klid.Klid.Nechám ji jít.Klid.Nechám ji jít.Jdeme na to." pomalu jí pustil a odvázal z ní lano. Šla k nám.
,,Kříženko"ozval se naposledy Gandía. Dřív než se to stalo mnou projel mráz. ,,Říkal jsem ti, že tě zabiju." řekl a vystřelil Nairobina hlava se zaklonila jak jí projela kulka. Všichni jsme byli v šoku. Helsinki, Bogota, všichni jsme vykřikli jedno a to samé slovo. ,,NEEE!" A jakoby se všechno zrychlilo.Palermo střílel a Denver běžel za Gandíou a hodil granát. Zatímco mi jsme zůstali u Nairobi a na každého z nás její smrt. Brečeli jsme,křičeli, stáli a zírali na její tělo.
Se Stockholm jsme se objímali a u toho se utěšovaly. Nairobi naše kamarádka, naše poradkyně v módním stylu, naše světlo ve tmě. ,,Doufám, že je tam s ostaními. Tátou,Oslem a Moskvou a společně na nás koukají." zašeptala jsem a Stockholm přikývla.
ČTEŠ
El Professor (La Casa De Papel)✔️
FanfictionMé jméno je Toronto,teda to jméno není moje pravé samozřejmě, a do tohohle příběhu jsem se zapletla až příliš pozdě,nebo možná až příliš brzo, kdo ví? Mým strýcem je Sergio. FF na La Casa de Papel (psáno před vydáním páté série)
