El Professor (La Casa De Papel)✔️

Epilog

Mateo Andreas Marquina ( 23.8.2024)- syn Professora a Lisabon

Bali (10.11.2022)- dcera Denvera a Stockholm

Maserrati Nairobi (25.5.2024)- syn  Denver a Stockholm

Luca London de Fonolosa(21.7.2022)- Toronto- kmotr Palermo

Samuel Berlin de Fonolosa(17.7.2025)- Toronto- kmotr Rio

Srpen 2026

Sydney nádherné město, dostatečně bezpečné pro mou rodinu, nikdo se nezajímá , co jste dělali předtím než jste tam dorazili. Krása. Ibize a Lucovi se tady líbilo a byla jsem si jistá, že až Sam trochu povyroste bude nadšený jako jeho sourozenci a malá princezna,co se za měsíc má narodit bude stejně nadšená. Ale možné je, že nebude mít šanci to tu poznat. 

Před třema měsícema se u mě rapidní rychlostí rozšířila tátova nemoc a lékaři mi nedávali víc jak rok. Asi nebylo nejlepší ignorovat brnění svalů skoro přes dva roky. Častokrát se stalo, že jsem prostě nemohla vstát nebo pohnout tím svalem,prostě se to strašně začalo projevovat a medicína,kterou mohl táta používat v bance mi byla k ničemu vzhledem k mému těhotenství. 

Kvůli mým obavám jsem na dvacátého září svolala do Sydney svojí rodinu.Ibiza,která nevnímala, že by se mnou bylo něco špatně se těšila na její kamarádku Bali. Od všech se mi dostavila kladná odpověď dokonce úplně od všech. Byla jsem ráda, že spolu všichni vycházíme a všichni se máme fajn teda měli jsme se fajn. 

Září začalo a můj devátý měsíc taky. Začalo se to projevovat častěji a častěji. A pro mě bylo už jen těžké vypravit Ibizu do školy a Lucu do školky. Ale pak jsem si jen hrála se Samem a mluvila s malou Dublin. No judge me. Prostě jednou už seš v rodině měst, tak to tak bude. 

A najednou ač se ty dny táhly ,tak to vlastně i uteklo a byly tu čtyři do porodu a taky dneska měla dorazit návštěva a taky v noci dorazila první kontrakce. Jakmile jsem nemohla vstát ani z postele jak jsem měla třes v nohách jsem okamžitě volala sanitku a o pár minut později se přiřítila Ibiza a Luca, že zaspali do školky a školy, vysvětlila jsem jim ,jak se věci mají, teda polovinu pravdy. ,,Na tenhle telefon zavolají tety a strejdové a půjdete jim otevřít a řeknete jim všechno,ano? A pak, všichni půjdete do nemocnice se podívat na svou sestřičku ano?"vysvětlila jsem Ibize a ona přikývla. ,,Kdyby Samuel brečel,dej mu dudlík a přesnídávku víš,jak se to přece dělá,ale nevytahuj ho z postýlky do doby než přijde někdo z dospělých ano?" když jsem dokončila větu, zazvonil někdo a v šest ráno mě nesl sexy doktor do sanitky s mýma nepoužívatelnýma nohama. Bolely, tak strašně moc. Děti mi zamávaly a zavřeli za sebou a teď doufat, že všechno dopadne,jak jen nejlíp může. Ibiza je moje chytrá holčička ona to zvládne. 

A nádherných sedm hodin později, chvíli po obědě už jsem držela v náručí svojí druhou dceru no spíš jsem s ní třásla protože moje ruce měli tik, třes cokoliv to bylo. Světe seznam se s mým posledním pokladem Dublin Montserrat de Fonolosa. A celou tuhle dojemnou chvilku nevyrušili moji přátelé,ale doktor, mračil se, to neznamenalo nic dobrého. ,,Slečno Balsanico, vaše nemoc se bez použití léku urychlila, podle výsledků testů nemůžeme s jistotou říct kolik přesně to bude dnů,ale vypadá to na pouhý měsíc. Moje doporučení by bylo nejlepší zůstat zde v nemocnici abychom vás měli na očích. ,,NE. Půjdu domů. Musím zřídit péči o děti." řekla jsem tvrdohlavě. ,,Dobrá nebudu vám bránit, doporučuji vám,ale brát,alespoň lék pomůže vám od bolesti. "řekl a já přikývla tím pochopil, že má odejít. ,,Tak to vypadá, že si mě moc neužiješ,Dublin" řekla jsem a pohladila jí po hlavičce. Zavolala jsem na svůj telefon a informovala, že nemusí chodit, že dorazím večer. Neměla jsem ráda nemocnice, vlastně mě přímo děsili, co nejmíň času tady prosím.