Únos (kagehina) [ZRUŠENO]

Kapitola 3.

Sawamura Daichi byl rodinný známý, který Hinatovi vždy pomáhal s úkoly když si nevěděl on ani jeho rodiče rady. Takže poměrně často. Ale asi před dvěmi lety zmizel a nezanechal po sobě žádné stopy. Policejní vyšetřovaní bylo neúspěšné a po půl roce ho prohlásili za mrtvého. A teď, po dvou letech jeho nepřítomnosti, ho Hinata potkal v doupěti svých únosců.

Než stačil Daichi něco říct či udělat, se Hinata namačkal na zeď a plakal o sto šest. Byl si jistý, že za celý svůj život neplakal tak moc jako teď. ,,Nech mě na pokoji! Nic jsem ti neudělal! Jak si vůbec mohl udělat něco takového?!" Zařval na něj Hinata. Daichi si povzdechl a opřel si loket o koleno a podrbal se na hlavě. ,,Hinato, mě se bát nemusíš. Vážně. Taky jsem tu proti svojí vůli. Jen si to nech vysvětlit..." Zvedl se a podal mu ruku. Hinatovi se podařilo ji úspěšně ignorovat a víc se namačkal na zeď. Vypadalo to trochu jako by s ní chtěl splynout. ,,Jak ti můžu věřit?!"

,,No, to nevím. Ale nikdy bych neublížil ani mouše, Hinato. Tahle informace ti bude muset stačit." Odpověděl Daichi a Hinata pevně sevřel čelisti k sobě. Chtěl mu věřit. Vážně moc mu chtěl věřit. Ale bál se. Neskutečně moc.

Nakonec ruku přijal a Daichi mu pomohl se postavit. ,,Posaď se." Řekl Daichi a ukázal na židli u stolu. Hinata se posadil a Daichi se usadil naproti němu

,,Když jsem zmizel, byl jsem na praxích v Tokyu. Seznámil jsem se tam s Kureem. Stali se z nás dobří přátelé. Chodili jsme o víkendech do baru, řešili vztahy, budoucnost... Prostě všechno. Jednou, když jsme šli už tradičně do jednoho podniku, mě někdo něčím bouchnul do hlavy. Probudil jsem se tady a dostal jsem velmi podobné podmínky jako ty... předpokládám. Dali mi smlouvu, v které se psalo, že budu do konce svých dní, nebo do té doby, než neseženou někoho jiného, plnit funkci lékaře. To nebo smrt. Nic víc, nic míň." Hinata překvapením otevřel pusu. Rychle si to uvědomil, zavřel ji a setřel si neposedné slzy z tváří.

,,Omlouvám se, že jsem tě nazval úchylákem, Sawamura-san." Zamumlal stydlivě Hinata a sklopil pohled do svého klína. Daichi se nervózně zasmál. ,,To nic, Hinato. Na tvém místě bych se zachoval stejně." Hinata zvedl pohled zpátky na Daichiho. ,,Vážně ti to nevadí?"

,,Ne, Hinato." Daichi se na chvíli odmlčel a nervózně se podrbal na zátylku. ,,Poslyš, jak vlastně chytli tebe? Nikdy by mě nenapadlo, že by zrovna hledali někoho v oblasti tvého bydliště."

,,Rodiče měli ten den dlouhou směnu. Měli se oba dva vrátit brzo ráno a já jsem měl hlad a byl jsem líný si cokoliv připravovat, takže jsem si šel koupit něco k snědku k Ukai-sanovi.

Když jsem byl na cestě domů, potkal jsem se s Kureem a Aonem a pak si to už asi dovedeš domyslet..." Hinata posmutněl a zase se mu draly slzy do očí. Cítil se jak malá holka, které rodiče nechtěli koupit nejnovějšího Kena. ,,Moc mě to mrzí, Hinato."

,,Ty za to nemůžeš, Sawamura-san," smutně se usmál, ,,Neměl by jsi mě prohlídnout? Nechci, aby si měl problémy..." Daichi-san se nervózně zasmál. Vstal a rukou ukázal na typické lékařské lehátko.

,,Udělej si pohodlí."

...

,,Vše v pořádku..." Řekl Daichi-san a zapsal si něco do papírů. Hinata se posadil, nátahnul si na sebe zpátky tričko a nervózně si mnul dlaně. ,,Hele, Daichi, Nevíš co myslel Tetsurou tím, když řekl, že když jsem ještě panic tak na mě vydělají víc?" Daichi se zastavil v pohybu. Vstal, došel k Hinatovi a chytl ho za rameno. Teď si dívali vzájemně do očí.

,,Ah, Hinato... proč si jim jen neřekl, že už nejsi...?"

,,P-proč... proč jsem měl lhát?" Daichi se zhluboka nadechl a vydechl. ,,Hinato... oni tě vydraží."

,,J-jak vydraží?" Pípl Hinata. Daichi si povzdechl. ,,Wakatoshi uspořádá dražbu, pro nejvěrnější zákazníky kde vydraží tvé poprvé, Hinato. Kdo zaplatí nejvíc, ten má privilegium tě o to připravit." Hinata se zase rozbrečel. Bylo toho na něho moc a začínal pomalu litovat, že si nevybral smrt. ,,Shhh, Hinata-chan, neplakej..." Daichi-san ho obejmul. Hinata mu objetí opětoval. Zatím mu nikdo nic ještě neudělal a už se cítil zneužitě. Byl to hrozný pocit. Daichi se odtáhl. ,,Poslouchej mě. Až tě dovedou do společné místnosti, hledej Sugawaru Kooshiho, ano? Pomůže ti, když ti bude nejhůř a se vším tě seznámí blíž než já. Je moc hodný, nemusíš se ho bát." Hinata popotáhl a souhlasně zakýval hlavou.

,,Dobře, budu ti věřit." 

Tak, třetí kapitolka je na světě. Co si myslíte, že se bude dít dál? A kdo si myslíte, že nabídne největší částku? 

Pokud se vám kapitolka líbila, dejte vote a napište mi komentář! Mám vás ráda!