Únos (kagehina) [ZRUŠENO]

Kapitola 11.

Uběhl měsíc od dražby.

Hinata od té doby měl už pár zákazníků, ale kupodivu to nebylo tak hrozné jako napoprvé. Drtivá většina s ním provozovala činnosti, kterým by se nejradši vyhnul, ale našli se i tací, kteří si s ním jenom povídali. Ale nikdo z nich nebyl víc nebo stejně hrubý jako Atsumu.

Hinata se pokoušel na něj nemyslet. A taky se mu to docela dařilo. Moc často ho tu nevídal a když už jo, byl docela nezjištný.

Jediné, co ho trápilo, byl černovlasý dlouhán s modrýma očima se svým zvláštním přítelem. Ani jeden, ani druhý se tu od dražby neukázali. Dokonce i Iwaizumimu se Sugou přišlo divné, že se tu Oikawa neukázal víc jak měsíc. Prý to nebylo moc obvyklé, aby se tu tak dlouho neukázal.

Hinata se zrovna procházel po chodbě, když narazil na Sugu. Měl den volna, takže si mohl dělat co chtěl.

Dohnal ho a skočil před něj. Suga trošku překvapeně nadskočil, ale v zápětí se lehce uchechtl.

,,Dneska máš nějak podezřele dobrou náladu Hina-chan." Hinata se zakřenil a pokračoval s ním v chůzi.

,,Ty se taky zrovna neutápíš v depresích." Sugovi na tvářích vykvetl lehký ruměnec.

,,Dnes večer jsem domluvený s Daichim..."

,,Vážně? Já mám dnes jen den volna, heh... Kam teď máš vlastně namířeno?"

,,Za Daichim."

,,Můžu s tebou?" Suga se usmal a rozčepýřil Hinatovi vlasy.

,,Jasně, že můžeš."

...

Uběhlo několik hodin a Suga s Daichim již odešli provádět své milencké neřesti.

Hinata seděl s Iwaizumim na jedné ze sedaček a jen tak se tam váleli a párkrát prohodili pár slov. Iwaizumi měl poslední měsíc spoustu volna a dnešek není výjimkou, protože neměl moc jiných zákazníku než Oikawu. Takže se tam jen tak váleli a popíjeli svoje nápoje.

,,Iwa-chaaaaaaan~! Sugaaaa-chaaan~! Hádejte, kdo se vrátil!" Oba dva se narovnali a otočili svoji pozornost k známému hluku. Oikawa, navlečený v plážové košili s Kageyamou, který vypadal, že by nejradši utekl, si to kráčel, jak jinak než k nim.

,,Ah, zrovna dnes?" Utrousil až zoufale Iwaizumi, ale Hinata ho moc nevnímal. Když po měsíci zase uviděl černovlasého podivína, zkameněl a nemohl se ubránit ruměnci.

Dočista na něho i jeho inkoustově modré oči zapomněl. A to mu přitom tak pomohly.

Oikawa se na posledních pár metrů rozeběhl a hupsl na Iwaizumiho. Takové zoufalství, jaké viděl v Iwaizumiho tváří, asi nikdy neviděl.

Kageyama se bez žádného běhu jen usadil a zavrtal zamyšlený bezohledný pohled do nějaké ubohé stěny. Hinata si nemohl pomoci a stále na něj civěl. Nevěděl proč to dělá, nevěděl nic. A tak stále civěl, že se divil, že do něj nevypálil svým pohledem díru.

,,Iwa-chan~! Kde je Suga? Taky bych se s ním rád přivítal!"

,,Narozdíl ode mě měl to štěstí, že ti utekl."

,,Nebuď tak zlý Iwa-chan!"

,,Nejsem zlý. Jsem upřímný."

Kageyama, pro Hinatu nečekaně, na něj najednou svůj pohled otočil. Kageyama překvapeně vykulil oči a zrudnul jak rak.

Jestli se Hinata předtím červenal, tak teď zářil rudou jako žhavá magma. Kageyama, jako by si uvědomil, co dělá, svůj pohled zase odvrátil a vrátil se zpátky k buzerování nebohé zdi svým pohledem. Ale červeň svým činem s tváří nevyhnal.

Hinata ani nevěděl co se stalo a už stál na nohou a omlouval se, že musí odejít. Jeho tělo to udělalo za něj. Konečně se zastavil, až když utekl z dosahu všeho hluku a všech pohledů. Hlavně toho modrého. Opřel se o stěnu u nějakých dveří a sesunul se po ní až na zem. Obejmul si kolena a vykuleně koukal do podlahy.

Proč se tak červenám? Proč se červenal on? Proč mi tak buší srdce když ho vidím? Líbím se mu? Líbí se mi on? Pomyslel si. Zavřel oči, sevřel si rukama hlavu a zatřásl s ní. Snažil se s ní vytřást myšlenky na černovlasého dlouhána z hlavy. Bezúspěšně.

,,Ahhhh~!" Hinata uskočil k druhé stěně. Dočista ve svém rozjímání zapomněl na to, kde je, a že seděl u stěny hned vedle dveří. Zamžoural na štítek na dveřích. 23B. Sugův pokoj. Hinata si povzdechl a tep se mu zklidnil.

Sugo, ani netušíš, jak moc tě teď potřebuju.

...

Kageyama Tobio se zase ztřískal. Už to bral jako tradici. Přece jen, skoro vždy když s Oikawou šel k Ushijimovi byl při odchodu totál na sračky. A taky se zase procházel po chodbách této uděsné budovy s poloprázdnou flaškou saké té samé značky jako minule. Musel se sám nad sebou uchechtnout. Syn zbohatlické rodiny, který nakukal matce, že se nemůže stavit doma, protože se musí učit, aby se mohl opít jak doga v nelegálním podniku. Ani vlastně nevěděl, proč sem chodil. Možná proto, že by mu jinak Oikawa nedal pokoj, kdyby s ním nešel. Možná proto, že tu měli dobrý alkohol. Možná proto, že se cítil osamělý.

Zastavil se. Na chodbě na podlaze u stěny si všiml malé hromádky se zrzavou kšticí. Jeho opilému mozku chvíli trvalo, než mu došlo, kdo se před ním válí na podlaze. Uchechtl se a upil si z lahve, kterou položil na zem.

Kdyby byl střízlivý tak by se takhle dost možná nezachoval, ale opilá část mozku utlačovala tu druhou, rozumnější.

Co nejrychlejším krokem, který ve svém stavu dokázal, přišel k Hinatovi a za ruku ho vytáhl do stoje. Zrzoun se překvapením zajíknul a vykulil na něj oči. Kageyama mu rukama zabránil, aby mu utekl a naklonil se k němu. Musel přiznat, že takhle zblízka mu připadal ještě menší a roztomilejší. Uchechtl se.

,,Nazdar Krevetko." 

Ya-hoo~!

Tak po delší době vyšla další kapitola. Jak jste oslavili Svatého Martina? (Samozřejmě přeji všem Martinům vše nejlepší k svátku) Já se přiznám, že naše rodina na tenhle typ tradic moc není.

Snad jste si dnešní den i dnešní kapitolu užili, nezapomněte na vote a komentář a snad vám sem brzy hodím další kapitolu.

Miluju vás! 

♥ Vaše Aya ♥