Únos (kagehina) [ZRUŠENO]

Kapitola 14.

Hinata se zarazil. Otřel si slzy do zápěstí a vrhl na Černovláska nevěřícný pohled. Čekal leccos, ale něco ve smyslu "naprosté svobody" ne. Na tváři mu vykvetl úsměv a z očí mu vyteklo pár posledních slz. ,,Možná bychom mohli zůstat u té věci, co jsme dělali na začátku?"

,,Myslíš civění?"

,,Jo, přesně to. Jenom bychom si u toho mohli povídat?"

...

Ten den, večer, noc, a dokonce trochu rána si povídali. Opravdu jen povídali. Probrali toho hodně. Hinata mu řekl, jak se sem dostal a zasmál se s ním nad světlými chvilkami, které tu zažil se Sugou a Daichim. Kageyama mu zase řekl o tom, že ho nebaví obor, který "studuje", o svém začínajícím problému s alkoholem a taky trochu o svojí samotě.

Dnes se tu měl Kageyama zastavit od toho dne po desáté. Ale dnešek je jiný v tom, že Hinata bude mít čas. Řekněme, že... minulých devět šancí byl zaneprázdněn.

Dnes měl taky Hinata výjimečně dobrou náladu. Byl už večer a Sugu ten den zatím míjel, ale myšlenka toho, že dnes si zase bude moci popovídat s tajemným černovláskem z něj dělala stejnou energicky optimistickou petardu, kterou býval dříve. Na všechny se usmíval a opravdu se po poměrně dlouhé době cítil dobře.

Zastavil se, když si všiml vysokého uklízeče s šedivým melírem opřeného o stěnu. Bokuto měl oči s věčně hyperaktivním nábojem schované před světem pod očními víčky a bradu si opíral o násadu mopu. K dokonalosti celé situace mu chyběla už jenom slina u koutku úst.

Bokuto byl jeden z těch lidí, kteří to tady Hinatovi zpříjemňovali. I když byl pro něj Bokutův přátelský vztah ke Kuroovi nepochopitelný, měl ho rád a při dobré náladě s ním i vtipkoval.

Hinata luskl Bokutovi prsty před očima. ,,Yo, Bokuto-san!" Pozdravil a zazubil se. Bokuto odhalil svá jantarová kukadla, která na něj překvapeně vyvalil, pustil mop a napřímil se tak rychle, že se práskl hlavou o zeď. Hinata jen chytil padající mop a zasmál se.

,,Myslím, že spát v době pracovní doby není zrovna dobrý nápad..." Bokuto se chytil za postihnuté místo a vrhl na Hinatu ublížený pohled.

,,Pracovní dobu mám skoro pořád, protože děláte vážně neskutečný bordel!" Bokuto si vzal zpátky od Hinaty mop a vztekle s ním bouchl do podlahy. Hinata se zadíval na místo kde Bokuto vrazil nebohým mopem do nebohé podlahy a zarazil se. Náčiní, které Bokuto zvolil pro úklid, nebylo zrovna vhodné pro typ povrchu zdejší podlahy.

,,Bokuto-san? Víš, že koberce se mopem nevytírají?" Zeptal se ho Hinata a uchechtl se. Bokuto se podíval na podlahu. Chvíli mu nabíhala kolečka, ale když si to uvědomil, práskl se rukou do čela, sebral kýbl s vodou a rozeběhl se do svého kumbálu. V běhu se s Hinatou ještě rozloučil a zmizel v chodbě. Hinata mu zamával, i když šance, že by si toho Bokuto všiml, byla mizivá a dál pokračoval do dalších chodeb.

...

Hinata už potřetí míjel ty samé dveře a jeho původní nadšení se začalo vypařovat stejně rychle jako pára na hrncem. Nudil se jak nikdy v životě. Zastavil se, vzhlédl a hypnotizoval lampu zavěšenou na stropě.

Kde vězíš, Kageyamo?

Já vím, já vím... ale nebojte, jsem živý a zdravý...

Takže... omlouvám se.