Únos (kagehina) [ZRUŠENO]

Kapitola 5.

,,A-ahoj... Vážně si Sugawara? Vím, je to hloupá otázka, ale nejsem zrovna v takovém rozpoložení, abych byl důvěřivý..." Pípl Hinata a nervózně tiskl mezi prsty lem županu. Suga se lehce zasmál a podrbal se na zátylku. ,,Poslal tě za mnou Daichi, viď? JSEM Suga a opravdu se mě nemusíš bát. Všichni tady držíme pospolu." Smutně se usmál. ,,Je to to poslední, co nám zbylo." Řekl a okamžitě se mu do tváře vrátil zpět optimismus. Obejmul Hinatu kolem ramen a rozešli se zpátky do místnosti.

,,Musím tě seznámit s ostatními! Jak se vlastně jmenuješ?"

,,Hinata Shoyo..." Pípl Hinata a nechal se táhnout vstříc jedné ze sedaček.

,,Rád tě poznávám Hina-chan!" Zazubil se na něho. Hinata pípl jenom potiché ,,taky tě rád poznávám" a soustředil se zase jen na své myšlenky. Zatím se Daichi opravdu nemýlil. Ze Sugy vyzařovala tak masivní pozitivní energie, že by se vyrovnal i jeho malé sestře Natsu. Působil jako hodný člověk, který by nikdy nikomu neublížil. Ani mouše.

Najednou se zastavili a Hinata sebou při návratu do reality lehce trhnul. 

,,Dovol mi představit pár mých přátel. Tohle je Akaashi, Yamaguchi, Kenma, Iwaizimi, Noya a Yaku. Lidi, Hinata." Představoval a u toho na ně nadšeně ukazoval rukou.

,,Um, rád vás poznávám..." Zamumlal Hinata a vrátil se k svojí momentální oblíbené činnosti - tisknutí spodního lemu jeho hedvábného županu. 

,,Taky tě rádi poznáváme." Ozvalo se sborově a Hinatovi se na tváří objevil lehký ruměnec. 

Sugawara se posadil vedle chlapce se zelenočernými vlasy s jménem Yamaguchi a poklepal rukou na volné místo vedle sebe. 

,,Prosím, posaď se." Pobídl ho a daroval mu jeden z jeho vřelých úsměvů. Hinata si sednul a jejich konverzace, kterou přerušil svým příchodem se zase spustila. Občas se ho ptali na nějaký dotaz, ale jinak ho nechali být. Ví, že je první den těžký. Ten jejich byl stejný.

Po nějaké chvíli si Hinata všiml Tetsuroa, jak věší něco na nástěnku u jednoho z východů z místnosti. Když zapíchl poslední špendlík do korkového materiálu, obrátil se a došel k nim. Mrkl na Kenmu a hlavou mu naznačil, že má jít za ním. Kenma vstal a povzdychl si. 

,,Nerad to říkám, ale musím vás opustit. Zákazník je zákazník. Rád jsem tě poznal Hinata-chan." Řekl a rozešel se za Kureem. V chůzi se ještě otočil a zamával jim. Sugawara taky vstal. 

,,Jde se ještě někdo podívat na nástěnku?" Vstal jenom Hinata a všichni ostatní zůstali ve své pohodlné pozici na sedačce. ,,Proč by jsme měli? Ty nám to s Hinatou stejně povíš..." Řekl Noya-san a lehce si zívl. Sugawara si zamumlal pod vousy něco ve smyslu, že línější už být nemůžou, rozešel se k nástěnce a Hinata cupital za ním. 

Když došli k nástěnce Sugawara si ji přečetl a všechny emoce mu z tváře zmizeli a nahradila je lítost. Otočil se na Hinatu a smutně se usmál.

,,Tvoje dražba... má být podle toho papíru zítra..."

Ya-hoo!

Tak lidičky, další kapitola je po sto letech sepsaná dopsaná a už vydaná. Už by se to mělo od další kapitoly rozjet pokud všechno půjde jak má.

V hlavě se mi rodí už další nápady na fanfikce a zajímalo by mě, jestli by jste chtěli abych k něčemu už sepsala prolog třeba i s první kapitolou. Určitě mi dejte vědět!

Taky hrozně moc moc moc děkuji za 400 přečtení! Když jsem psala prolog, myslela jsem si, že to dosáhne tak 200 max. Jsem ráda, že se vám to líbí, a že to vůbec čtete.

Tak, snad se s novou kapitolou uvidíme dřív než za půl měsíce. Napište mi jako vždy nějaký pěkný komentář, co si myslíte, že se bude dál dít a nezapomeňte na vote!

Miluju vás!

♥ Vaše Aya ♥