40 dní života | Larry Stylinson

8 - Kakao a dva makové koláče

1. ledna, 32 dní

Louis se probudil s myšlenkou na Harryho včerejší pozvání a až teď si plně uvědomil, jaký význam jeho skova vlastně mají. Taky si vzpomněl, že si říkal, že na to určitě zapomene. Nezapomněl. Ale Harry třeba zapomněl. Louis si nebyl jistý, jestli v to doufal, nebo ne. Na jednu stranu chtěl. Ta druhá křičela, že v žádném případě.

Louis se otočil. Na druhé straně postele ležel zamotaný v peřině Harry a stále spal. Kdyby mu nekoukaly oči, člověk by byl řekl, že je to jen peřina a nikdo se v ní neskrývá. Pod tou peřinou původně spali oba, protože je dost velká, ale když ji Harry Louimu nepřestával ze spaní krást, Louis si vzal deku. Sice mu bylo trošku chladno, ale to přežil. Hlavně, že Harrymu v jeho peřinovém atomovém úkrytu chladno nebylo.

Louis se na svém místě uvelebil, přetáhl si deku přes hlavu tak, aby mu taky koukaly jen oči, a začal pozorovat Harryho. Aby se v tom neudusil, napadlo ho. Po tom, co ho napadlo, jestli se Harry už náhodou neudusil, se rozhodl o tom dál nepřemýšlet.

Co když si jen dělal srandu? Dělal si srandu a Louis bude vypadat jako pitomec, že mu to od kýval. Ale kdyby řekl ne, a Harry by to myslel vážně, přišel by o příležitost, o které ani nevěděl že chtěl využít. Byla to past. Celá tahle otázka byla past. Jakákoliv odpověď mohka být špatně. A proč nad tím vůbec teď přemýšlí? Nic s tím neudělá. Teď už ne. Nezbylo mu nic jiného, než doufat. V co přesně doufat? To sám nevěděl.

Harry se zavrtěl. Někde zevnitř tohle klubíčko strukturu nejspíš změnilo, ale jediná změna, co byla vidět z venku bylo, že mu spadlo pár pramenů vlasů do očí. Proto trochu zatřásl hlavou a párkrát křečovitě stiskl víčka k sobě. efekt to mělo asi takový, že mu do očí spadlo pramenů ještě víc. Už to dál ale neřešil.

O čem pak se mu asi zdá? napadlo Louise. Co se týče jeho vlastních snů, většinou to bylo něco související s výplody fantazie ztvárněnými na papír. Ale co se může zdát takovému Harrymu? Ten si imaginární světy nevymýšlí. Ale zase se baví s hodně lidmi. Zdá se mu tedy o nich? Odehrávají se na místech, které zná? Kudy chodí každý den? Zdálo se mu i místech, kde jsme byli spolu? Zdálo se mu někdy o mně?

Louimu se o Harrym zdálo často. Vlastně denně. Nedivil se, Harry byl nejzajímavější věc co ho potkala za celý jeho život. Samozřejmě, že pro sny skvělý motiv. Většinou v těch snech byli spolu. Na některém z míst, které si Louis vymyslel. Snový Louis prováděl snového Harryho svými vysněnými světy. A od toho, co se stalo v tom klubu, se často i drželi za ruce, dávali si letmé polibky. Smáli se spolu, usínali v obětí. Chovali se jako pár. Možná mu ty sny chtěly něco říct? Možná tohle byl ten důvod, proč přijal Harryho pozvání? Tohle byla ta část doufající, že si to Harry bude pamatovat a že to myslel vážně?

Z rozjímání ho vytrhl zvuk, který vydal Harry. Bylo to jen slabé zakňučení, ale ticho v téhle místnosti proťalo, jakoby to byl ostrý nůž.

Louis zkontroloval hodiny, bylo teprve osm. Spal tak krátkou dobu. Tak proč se mu nechtělo spát dál? Jen tak pro sebe si protočil očima a potichu, aby Harryho neprobudil, vyklouzl zpod deky a opustil pokoj.

Chvíli se jen bezmyšlenkovitě opíral o linku. Hlavou mu sice běhalo myšlenek spousta, ale nad žádnou se nepozastavil. Jen tupě zíral do země a podvědomě se snažil vymyslet, co bude dělat, než se Harry probudí. Pohled mu padl na hrnek na stole. Byl to ten, ze kterého Harry včera pil. A dostal nápad.

Kolem deváté měl hotovo. Opatrně vzal talířek s dvěma koláči, které se spoustou dalších věcí koupil, a hrnek s kakaem. Loktem otevřel dveře jeho pokoje a doufal, že tím Harryho nevzbudí. Chtěl ho vzbudit, ale ne takhke.

Na noční stolek u strany postele, na které Harry spal, oba kusy nádobí položil. Potom si vlezl na polovinu postele, na které spal on. Harry už v peřině nebyl zamotaný tak moc. Už mu z pod peřiny koukala skoro celá hlava. Louis mu odhrnul vlasy z obličeje, jako reakce se mu dostali Harryho typické nakrčení nosu.

„Vstáváme," promluvil polohlasem Louis. Harry ho vůbec nezaregistroval.

„Notak, nenuť mě použít drsnější způsoby, jak tě probudit, notak," pokračoval Louis, tentokrát trochu hlasitěji. Harry už o něm věděl. I tak vnímal jen tak napůl.

„Notak, vstávej, Harry." Vyslovení Harryho jména jakoby mu dokázalo, že se mu ti nezdá a že slova, která slyší, opravdu patří jemu.

„Donuť mě," zašeptal Harry chraplavým ranním hlasem, otočil se na druhou stranu a přetáhl si peřinu přes hlavu. Ještě než to ale udělal, zahlédl talíř s hrnkem na stolku. Chvilku mu trvalo, než si uvědomil, co viděl. Pomalu vykoukl z pod peřiny, jakoby se snažil, aby ho nikdo neviděl. A zjistil, že se mu to nezdálo. Na stolku talíř a hrnek opravdu byly. Louis si Harryho počinů všiml.

„No, nutit tě nebudu. Ale buď teď vstaneš a sníš si ty koláče, nebo je sním já a ty budeš o hladu," ušklíbl se Louis. Harry se znovu otočil na Louiho stranu. Rukama si protřel oči doufajíc, že přestanou být tak unavené a on už nebude muset na Louiho mžourat. Moc mu to nevyšlo, tak se prostě jen snažil držet oči otevřené a vnímat, co mu Louis říká. O tom, jak ho bolelo celé tělo bolelo, radši nepřemýšlel.

„Makový?" zeptal se.

„Jo," Louis prudce přikývl. „Oba. A teplý kakao. V tvým oblíbeným hrnku," usmál se. Harry se usmál taky.

Harry se neohrabaně zvedl do sedu a Louis byl připravený ho chytit, kdyby se mu zamotala hlava nebo něco takového.

„Je ti dobře?" staral se Louis, zatímco si Harry bral ze stolku hrnek. Cestou zpět jím zavadil o roh. Naštěstí ho nevilil, jen mu teď kapička vlažné tekutiny stékala po hřbetu ruky. Přendal si hrnek do druhé ruky a kapku slízl i s cestičkou, kterou po sobě zanechávala. Potom se napil.

„Ne hůř než normálně," odpověděl Harry. „Jak jsi na tom ty?"

„Už je to lepší," pousmál se. Harry mu úsměv vrátil a natáhl se pro talířek s koláči, který ležel na stolku.

„A co budeš jíst ty?" zeptal se Harry s pusou plnou koláče.

„Já....já už jedl," pokusil se Louis o lež. Pokusil se sám před sebou zakrýt fakt, že na jídlo pro sebe úplně zapomněl.

„Myslel jsem, že budem jíst spolu," řekl Harry snažící se nedat najevo, jak špatná Louiho lež byla. Věděl, že Louis nic k jídlu neměl. A chtěl, aby se najedl. Po tom, čeho byl dva dny zpět svědkem, se o Louise bál. Chtěl proto aspoň trochu dohlédnout na Louiho život. Z tohohle se už nevykroutí.

Louis sklopil pohled a sledoval své ruce, zrovna si hrající s lemem trička. Přemýšlel, co říct.

V tu chvíli Harryho něco napadlo. Vzal z talířku druhý koláč a přidržel ho Louimu před pusou.

„Letadýlkooo," zkusil po chvíli, kdy se nic nedělo.

Louis prudce zavrtěl hlavou. Věděl totiž, že kdyby pusu otevřel, s největší pravděpodobností by mu v ní skončil ten koláč, který si měl snist Harry.

„Ale notaaak," zatvářil se Harry jako stěně.

„K tomu mě nedonutíš," řekl Louis následně po tom, co Harryho ruce s koláčem přístup k jeho puse zabarikádoval vlastní rukou.

„Notaaaak. Prosííím," pokračoval Harry v protahování samohlásek a taky ve svém štěněcím výrazu, který měl Louiho přesvědčit, aby povolil a nechal se od něj krmit.

„Fajn," povolil nakonec s protočením očí Louis, protože mu bylo jasné, že tahke hádka nikam nevede. Harry se tiše zaradoval a dal Louimu ukousnout koláče.