40 dní života | Larry Stylinson

16 - Borůvkový a jahodový

9. ledna, 24 dní

Harry Louimu včera slíbil, že se pokusí zbytek jeho života udělat co nejlepší.

Momentálně byli na cestě do obchodu. Louis na sobě měl mikinu, stejně jako Harry. Shodou okolností, obě mikiny byly Harryho. Opět měl každý v uchu jedno sluchátko, pokračovali totiž v Louiho playlistu. Byli už v polovině. Harry držel Louiho za ruku, obě jejich ruce měl ve své kapse, aby jim nebylo chladno.

Nemluvili. Louis přemýšlel.

Značně se mu ulevilo, když to Harrymu řekl. Najednou na to nebyl sám. Najednou tady byl Harry, který to s ním sdílel. Byl rád, že to ví. Aspoň už se nemusel stresovat s tím, kdy mu to chce říct. Neměl pocit, že před ním má tajemství. Jakože stále má, události ve škole, ale s tím ho zatěžovat nechce. Aspoň prozatím. Postupně mu řekne úplně vše, co mu chce říct. Co by Harry měl vědět. Co před ním tajil. No, a na konci toho všeho...

To, že mu to řekl, určitě aspoň trochu uvolnilo atmosféru. Za což byli rádi oba. Harry věděl, že Louis má stále spousta tajemství, ale byl rád, že mu řekl aspoň tohle. Jestli mu řekne i něco dalšího, je jen jeho věc. Harry ho nechtěl do ničeho nutit. O tom, že mu může říct vše a věřit mu, už Louiho ujistil nespočetněkrát. Teď už to bylo jen a jen na něm. 

Dorazili do obchodu. Když si Louis všiml, kolik je tu lidí, Haryho ruku pustil. Harry mu věnoval smutný úsměv, ale chápal to. Chápal, že se na to Louis prostě necítil. A že neměl rád, když se na něj lidé koukali. Dva kluci držící se za ruce by tady přitáhli víc pozornosti, než Louis chtěl. A dokonce i než chtěl Harry. 

Zatímco Harry vzal košík, Louis se začal procházet mezi regály a do košíku házel, co se mu zalíbilo. 

„Ale zpomal trošku, dobře?" zasmál se Harry nad Louiho zapálením pro nakupování křupek všech různých druhů.  

„Neboj," řekl Louis, zatímco do košíku dával několik krabic pomerančového džusu. „Vím co dělám," ujistil Harryho. Popravdě? Vůbec ho to neuklidnilo. 

„Tak to jsou zásoby na několik týdnů," zhodnotil jejich nákup Harry, když Louis do košíku dal balení sýrových tyček, a prohlásil to za poslední položku na jeho mentálním seznamu. 

„Ne, Harry. To jsou zásoby na víkend," poučil ho Louis. Harry se tomu zasmál. Louis se přidal. „Uvidíš, že budeme mít ještě málo."

„No tak to teda chci vidět," stále se smál Harry.

Nakoupili ještě pár praktických věcí, jako housky a sýr. Aby nemuseli jíst pořád jen křupky. I když, Louis by si nestěžoval. Harry ale trval na tom, že nakoupí i normální jídlo. Louimu nezbylo nic jiného, než souhlasit. 

Nákup dnes zaplatil Harry. Aby se s Louim pořád nehádali o tom, kdo bude co platit, dohodli se, že vše zaplatí přesně napůl. Takže až se vrátí domů, Louis Harrymu polovinu ceny nákupu dá. Jako obvykle si v hlavě Louis udělal poznámku, aby na to nezapomněl. 

Kupodivu se jim to vše vešlo do jedné tašky. Tu teď nesl Louis. 

„Na," ozval se najednou Harryho hlas po Louiho levici. Otočil se tím směrem. Harry mu podával jahodový nanuk s čokoládou. 

„To kdes vzal?" zeptal se louis, ale nanuk si stejně vzal. 

„No... Koupil?" pokrčil Harry rameny, zatímco načínal svůj, borůvkový. 

„Nevšiml jsem si, žes to dával do košíku." 

„Já vím," vzal si Harry Louiho nanuk zpět, aby mu ho mohl načnout, protože Louis měl jednu ruku plnou. A s jednou rukou se nanuk načíná dost těžko. Louis mu zatím podržel jeho. A nenápadně trochu ochutnal. „To byl totiž záměr. Jo a, nepočítají se do konečný ceny. Máš to ode mě, dobře? Takže polovinu z tohohle platit nebudeš."

„Ale to není fér," protestoval Louis. Harry mu dal jeho nanuk, Louis mu borůvkový vrátil.

„Ale je to fér, a tiše," umlčel ho Harry. A Louis se vážně umlčet nechal. Neměl žádné další argumenty. 

„Je zima, mimochodem," promluvil Louis po chvíli. 

„Nekecej," zasmál se Harry. „Co s tím?"

„No já nevím, třeba že se v zimě nanuky normálně nejí?" napověděl mu. 

„Jo tak," pochopil Harry. „Ještě mi řekni, že ti to vadí."

„Samozřejmě, že nevadí," sklopil Louis pohled. „Ale bude mi zima."

„No, tak to tě pak budu muset obejmout, aby ti zima nebyla," odpověděl prostě Harry. „Ještě něco?" 

„Tak teď mi už nevadí vůbec nic," usmál se a podíval se na Harryho. 

„Tak vidíš."