Kenma X Reader✔

3.

Po jídle jsme uklidili tácky, a šli si sednout k táboráku, jak to chodívá na táborech, ani tady se nevyhnem hororovým příběhům a zpívání pod širákem. Kenma furt něco psal na mobilu a moc nevnímal.
"Co furt děláš na mobilu? "
"Hm... Já.. " ukázal mi svůj mobil, zrovna hrál nějakou hru, konkrétně spojovačky. "Hej, to taky někdy hraju " vytrhla jsem mu mobil z ruky a spojila několik písmen
"Co to... " vrátila jsem mu zpět mobil, kde už byla dokončena úroveň.
"Jak si to... " podíval se na mě vyděšeně
"Hodně jsem to hrála, víš "
"Aha "

"Znáte takovou povídačku, je už stará a je to o naší minulosti. Spíš minulost v těhlech lesích " začal strašit Asahi
Všichni začali vnímat, kromě Kenmy, ten koukal zas do mobilu. Ani mě to neudivovalo a radši jsem poslouchala tu historku.
"Kdysi dávno, už je to tak nějak 60 let. V těhlech lesích byli nadpřirozené bytosti, které udělování rovnováhu v přírodě. Tím myslím čarodějky, upíry či likantropy alias vlkodlaky " Všichni kulili nad tím oči. Dokonce i Kenma začal poslouchat, když Asahi řekl Vlkodlak. Bylo to divné...
"Říká se, že všichni co tu žili, ty bytosti. O úplňku začali běsnit, to hlavně upíři a vlkodlaci, ti se mohli mezi sebou roztrhat " pokračoval Asahi. Nad tím se Kuroo, Bokuto a Kenma zamračili a poslouchali. Co se děje, že tak najdenou začli poslouchat? Že by je to nějak zajímalo?

Ale ne to je nejspíš jen povídačka, ale vystrašilo mě to, fakt dost. Pak, když konečně přestal Asahi  mluvit. Všichni se rozešli do svých chatek. Já s Kenmou jsme si to mířili do chatky číslo 2. Kenma od té doby nekoukal ani do mobilu, bylo to divné. A to hodně.
"Je ti něco Kenmo? " objala jsem se rukama
"Cože? Ne nic, v pohodě " vytrhla jsem ho z myšlení
"Vážně? "
Otočil se na mě "Jo jsem v pohodě " a dal mi ruce na ramena a koukal mi do očí, jeho pohled byl, jako kdyby se naštval a zároveň bál. Nevyznám se v něm.
"Jo, jinak děkuju, že si zabránil tomu, aby ke mě Takashi sedl " usmála jsem se na něj
"Jo, tohle.. No.. není zač "

Oba jsme se vydali do naší chatky, tam jsme se převlekli do pyžam a šli spát. Celou noc se mi zdáli divné sny a furt jsem se budila. Vždy po třech hodinách. Když už jsem se probudila kolem páté hodiny ráno, už jsem neměla chuť spát. Došla jsem si do kuchyně a natočila si vodu do skleničky. A ze skleničky si trochu upila. Promnula jsem si oči a sedla si na židli.
"Nespíš? "
Rychle jsem se otočila.
"Kenmo?! Jsi tupec... "
"? "
"Promiň, já... se tě jen lekla, chodíš jak duch "
"No, promiň.. "
"Co budeš chtít dělat? "
"Asi spát, ale pochybuji, že usnu "
"Přesně..., nechtěl by sis zahrát nějakou hru, třeba na mobilu? "
Kenma na mě vytřeštil oči, a pak se trošku usmál.
"Tak jo, máš ráda bojové hry? "
Já se usmála a kývla.
Spolu jsme si sedli na postel, a hráli několik bojových her na mobilu. Hráli jsme proti sobě a já vyhrála jednou a Kenma třikrát, je vidět, že má něco nahráno, no.
Nakonec jsme ještě usnuli.

Kenmův pohled
Probral jsem se kolem osmé hodiny ráno, moc jsem nevnímal. Když jsem si chtěl promnout oči zarazil jsem se, oči zaměřili mé rameno na, kterém spokojeně oddychávala Takimi. Nadzvedl jsem nad tím obočí a trošku mi zacukali koutky. Trochu jsem se pohnul, protože mi už boleli záda, z toho jak jsem byl furt opřeny o zeď. Pak se začla vrtět i Takimi, 'A sakra, já ji probudil ' řeklo mi mé svědomí. Probírala se ze spánku, a když konečně otevřela své šedé oči. Lekla se mě a hodila po mě polštář, po té hned spadla z postele.
"Jen klid.. Jsi v pohodě? "

Takimi pohled
Probrala jsem se na Kenmovo rameni, hned jak jsme otevřela oči lekla jsme se ho. Hned jsem po něm hodila polštář,s hnned na to spadla z postele.
'Au'
Kenma na mě koukl a zeptal se jestli jsme v pohodě.
"Jo, jsem... kolik je vůbec hodin? "
"Osm "
"No tak rychle oblíkat, za půl hodiny je snídaně "
"Tak jo.. "
Rychle jsme se oblékli a šli na snídani. Tam nám vyndal Daichi, že jdem pozdě. Vzali jsme is jídlo na táci a sedli si ke stolu, kde nám držel místo Kuroo a Bokuto.
"No nazdar, první den a jdete pozdě... Čím to asi bude..... Co myslíš Kuroo" podíval se na Kura, Bokuto záludně
"Jo... No, tak povězte... Co se stalo? " zeptal se i Kuroo
"NIC " řekli jsme s Kenmou na stejně.
"Ale, ale " koukli se na sebe Kuroo a Bokuto
"Víte co? Radši jeste a buďte ticho " vysoukala jsem ze sebe s trošku rudými tvářemi.

Kolem nás prošla parta kluků, bylo jich pět, a mezi nima byl i Takashi. Ten se na mě fakt dost divně podíval, radši jsme se otočila směrem ke klukům. Ti mu opláceli stejně divné a zároveň naštvané pohledy. Chvílema to vypadalo, jako kdyby měli chuť jim utrhnout hlavy.
"Kluci...v pohodě? " zeptala jsem se.
Hned na mě koukli omluvným pohledem "Promiň..jsme v pohodě, jenom...to je jedno " promluvil Kuroo
Smutně jsem se na ně podívala a svůj zrak sklopila zpátky ke snídani.
Po snídani jsme šli každý jiným směrem. Kluci šli na volejbal a já s pár holkama a klukama šli na breakdance. Hodně lidí šlo na ostatní sporty co tam byli.

Dnes jsme cvičili venku, zrovna kolem nás prošel Takahashi se čtyřma klukama. Upřel na mě svůj zlý pohled. Otočila jsem se k němu, vystrašil mě tím a tak jsem radši zrak odvrátila. Blbě čumí, to je jediné co teď mohu říct.
"Jsi v pohodě? " zeptala se mě Kira
"Jo jsem v  pohodě "
"Za to může ten blbec z basketbalu? Jak se jmenuje Bahashi? "
"Jo je to on, ale jmenuje se jinak Takashi, a je to pěknej zmetek "
"Spíš parchant, viděla jsem jak tě otravuje, idiot jeden. Chtěla bych mu dát facku "
"Tak dej "
Kira se zasmála
"Dámy " vykřikl trenér, obě jsme se lekli.
"Teď si všichni dáte dvě kolečka běh, pak se ještě rozcvičíte " řekl trenér
Všichni jsme kývli hlavou a šli běhat.
Bohužel, když jsme skončili s běhánín, zastihl mě Takashi.
"Ahoj, jak je? " zeptal se
"No, vlastně... Bylo mi dobře dokud si nepřišel " odpověděla jsemu drze
"Seš nějaká moc drzá ne, Takami. Přes noc jsi nám trochu zdrzla, nemyslíš? "
"Ne to si nemyslím "