Kenma X Reader✔

4.

"Takashi, laskavě padejte do vašeho týmu, a neobtěžujte tu dívky " Takashi ho poslechl
Ufff...fuj to by bylo hrozné
"Takami, vy také padejte "
Já hned odešla za Kirou, která se smála, ale nesmála se mě. Ale Takashimu.
Konečně jsme se rozcvičili a dělali nějaké sestavy, co jsme  vymysleli.
"Víš, že dneska má být úplněk? " zeptala se mě Kira
"Ne, ty se snad bojíš? "
"Jsi blázen Light, nebojím se? "
"No jak myslíš Kiro, skočili by po tobě upíři jako z Twilightu a Edward by se do tebe zamiloval " zasmála jsem se tomu a Kira semnou.
"Potochu až to nikdo neslyší!"
"Neboj "

Koukala jsem se ještě na kluky z volejbalu, kde samozřejmě byl Kenma, Bokuto a Kuroo. Nevím co se mezi nima stalo, ale začali se  hádat spolu a Kenma se skácel k zemi. Chtěla jsem mu jít pomoct ale Kira mě zastavila, a řekla, že je to blbý nápad. Má tam přece trenéra a tým. Já se mohla jen se strachem dívat, jak mu kluci pomáhají na nohy.

Po dlouhém tréninku kdy jsme sportovali až do dvou hodin odpoledne. Jsme se konečně dostali k obědu. Měli jsme všichni hlad jako vlk, úplně jsme umírali hlady. Zase jsme si sedli spolu, já, Bokuto, Kenma a Kuroo. Kluci koukali docela divně hlavně na Takashiho.
"Mohu se zeptat? " promluvila jsem, všichni na mě upřeli pohled.
"Ptej se " řekl Bokuto
"Co...Co se stalo, dnes na hřišti? "
"Bolela mě hrozně hlava, jestli myslíš tohle, proto jsem se skácel k zemi, nojo moc jsem nepil " odpověděl Kenma zamýšleně
"Aha "
Kluci se na něj divně podívali a vyměnili si naštvané pohledy. Já to nějak neřešila, protože Buůch ví co se mezi nima stalo.

Dojedli jsme a uklidili táci.
Kenma se dnes choval dost divně, byl úplně jiný. Změna chování, i jeho nálada byla blbá. Mé svědomí bylo zvědavé, proč je tak naštvaný, proč má takové nálady. Ale nemohla jsem se zeptat, prostě nemohla. Nevěděla jsem jak by mohl reagovat. Nechtěla jsem se ho ptát na něco, co by mi ani nechtěl určitě říct. Znám ho teprve dva dny. Nevím, v tom klukovi se prostě nevyznám. V jednu chvíli je znuděný, pak je veselý a teď...je naštvaný.
"Kenmo? "
"Hmm"
"Dneska je úplněk, víš to? "
"Jo, jo...vím, proč? " zahleděl se do nebe
"Já jen..., že na někoho úplněk působí "
Kenma pozvedl obočí a otočil se na mě.
"Co tím chceš říct? " zeptal se a položil své ruce na mé ramena
"Já..no....to je jedno.. " vykoktala jsem ze sebe  Kenma měl ve výrazu obavy a zároveň vztek.

Došli jsme do naší chatky, kde jsme se oba umyli a převlékli do oblečení, které nebylo spocené či špinavé. Tentokrát jsem to byla já, kdo si zalezl do kouta postele, se sluchátky v uších a knihou. Kterou jsem našla pod postelí. Název zněl 'Nadpřirozené Bytosti ' otevřela jsem celkem starou koženou knihu, která byla uzavřena páskem. Staré písmo, ale něco z toho přečetla, byl to teda škrabopis.
"Oměj alias Vlčí Mor, je to rostlina, která uvádí vlkodlaky do halucinacích, tato rostlina vás může omámit i ostatní nadpřirozené bytosti" (říkala jsem si v duchu) nebo aspoň myslím, že to takhle bylo napsáno. Bylo tam několik obrázku vlkodlaků, jejich drápy a zuby.
'' Další rostlina, vypadalo podobné jako Oměj, jenže květy měla jasně bílé. Jmenovala se Železník, chrání před upíry, vniknutí do vaší mysli, nebo zhypnotizování, oslabí je" tak jo uznávám, že je to fakt hodně ujetý.
"Co to čteš? " zeptal se Kenma
"Čtu tuhle knihu " ukázala jsem mu ji, i obrázky. Kenma se divně podíval a odešel, nevím kam. Nic mi neřekl, kam jde.

Dokonce ani na večeři se neukázal, to same udělal Kuroo a Bokuto.
Přisedla jsem si proto k Akaashim, který vypadal, tak nějak..normálně.
"Ahoj" promluvila jsem na Akaashiho
"Ahoj, děje se něco? Obvykle sedíš s Bokutem, Kurem a Kenmou "
"No, nejsou tu "
"Aha... " jeho pohled byl stejný jak u Kenmy, jenže byl naštavnější. Dokonce si myslím, že jsem zahlédla jak mu oči zajiskřili jasně žlutou barvou. Nad tím jsem se zamračila, a dívala se do jeho modrých očích.
"Jsi v pohodě? " zeptal se. Akaashi
"Jo, promiň, já... zdálo se mi, že ti oči zajiskřili žlutou barvou " jakmile jsem to dořekla Akaashi sklopil hlavu k jídlu a už se na mě nepodíval.
Co mu sakra je? No to je už taky jedno, třeba se Kenma objeví v chatce.

Ale nakonec ani v chatce nebyl. Sakra, kde je ten kluk? Někdo zaťukal na dveře.
"Už jdu! "
Otevřela jsem dveře, před nima stal Takashi se sklopenou hlavou dolů.
"Ahoj, co tu děláš? " zeptala jsem se ho
Takashi se začal třást a svůj zrak namířil na mě. Jeho oči mě zahlédli. Zděsila jsem se, měl žluté, jasné, úplně svítící oči.
"T...Takashi? " promluvila jsem na něj
Viděla jsem jak mu začali růst tesáky a drápy. Zavřela jsem dveře, nebo spíš se pokusila. Nevyšlo to, tak jsem běžela rychle po schodech na horu. To jsem, ale nestihla, chytl mě za nohu a stáhl k sobě. Bála jsem se jak nikdy jindy.
"Ne, Takashi pusť mě!! " vykřikla jsem. Ale on nic neřekl, vůbec.
Jeho ruce, na kterých mu narostly drápy, mě chytly pod krkem a vyzvedli ze země. Nemohla jsem vůbec dýchat, a z jeho sevření se pokusila dostat ven. Začala jsem panikařit, bouchat, kopat ho do hrudníku. Nic z toho nebylo platné. Neublížilo mu to.

"Takashi, pusť ji " oba jsme svůj zrak přesunuli na osobu, která to řekla.
"Nebo co? " zeptal se Takashi hrubým hlasem, který nebyl k poznání. Ze stínu vykročil blonďatý chlapec, byl to Kenma. Kenma se naštval a začali mu růst tesáky a drápy na rukou, úplně stejně jak Takashimu. Takashi mě pustil ze svého sevření a já se sklouzla zádama po zdi. Kenma se na mě podíval s jasně modrýma, svítícíma očima. Nebyli tak děsivé, zrovna od něho. Kenma s Takashi na sebe vrčeli, a já byla vystrašená, co se teď stane? Zničili plno věcí, třeba dřevěnou stěnu a i podlahu, která stejně křupe. Všude lítala krev, dokonce Takashi i Kenmu kousnul, Kenma se hned chytl za rameno, kde měl kousnutí. Takashi ho strčil ke stěně a párkrát mu vrazil pěsti do obličeje. Kenmu pak odhodil ke zdi. Já jako blbka za ním hned běžela, klekla jsem si vedle něj. Ostatní rány co měl na těle se zahojili, ale to kousnutí ne.
"Uteč! " vykřikl Kenma
Když tohle slovo řekl po druhé, tak už jsem začala vnímat. Takashi stál vedle Kenmy, já se ho lekla, doopravdy vypadal děsivě.

Koukla jsem se Takashimu do očí, měl je furt jasně žluté, viděla jsem v nich vztek. Jeho ruka mířila k mému krku, nad tím jsem zavřela oči. A klepala se.

"Takashi dost! " vykřikl Kuroo
Takashi na něj namířil svůj zlý pohled. Kurovi začali růst drápy a tesáky, ale oči mu zčervenali. Po chvilce přišel i Bokuto, který se také proměnil. Ten měl žluté oči.

Před mýma očima začali zápasit, tři vlkodlaci. Netušila jsem co mám dělat. Proto jsem jen koukala na ně, a nemohla se pohnout.
Bokuto a Kuroo, Takashiho porazili, dlouho mezi sebou zápasili. Kenma se zvedl ze země a proměnil se. Své drápy zasekl do Takashi ho krku.
"Kenmo dost! " vykřikl Kuroo a já.
Kenma se na nás podíval, Kuroo ho začal uklidňovat. Já k němu přistoupila blíž, a pohladila ho po tváři. Jeho výraz se změnil z naštvaného na normální. Změnil se zpátky na člověka. Chytl mou ruku a přitiskl si ji víc k tváři. Pak ji ale pustil.
Po té se podíval na Takashiho a taky na mě, hned odvrátil zrak. Já ani sama nevím proč jsem ho pohladila po tváři. Cítila jsem se dost trapně...