Kenma X Reader✔

23.

Po pár dnech nadešel ten smutný den. Museli jsme už kemp opustit, protože už to byl měsíc, co jsme tam byli. Zrovna jsem si to tak užívala, tak super kemp. Na ten nikdy nezapomenu, co jsem tu prožila a co se tu vše odehrálo. Většina z toho byl vztah s Kenmou a vlastně se všemi lidmi tady. Skvělá zábava, super kolektiv, určitě sem příští léto znovu pojedu, byl to fakt super měsíc.
"Máš už zbaleno Light? "
"Jo, už mám. A ty? "
"Taky " obejmul mě Kenma zezadu.
"Máš dnes nějaký objímácí den? "
"Nojo, mám. Doufám, že se ještě o prázdninách uvidíme, ještě zbývá celý jeden měsíc " pohladil mě po vlasech a vtiskl mi letmý polibek na tvář.
"Neboj uvidíme se, nemusíš se bát "
"Já se nebojím... " začervenal se trochu.
"Vážně...? "
"Jen se nebudu moct s někým objímat a hrát...hry "zrudl ještě trošku víc.
"Jsi sladký " políbila jsem ho.

"Čauky lidi, nerad vás ruším, ale už tu máte oba rodiče " vešel do chatky Kuroo.
"Dík, my už jdem " chytli jsme se za ruce, vzali si své věci a šli k rodičům.
Naši rodiče si spolu povídali, vypadali, že se skvěle baví. A tak, když nás viděli, byli dost překvapený. Hlavně Kenmovo rodiče. Kenma se jen nervózně podrbal na týle a podíval se na mě. Oba jsme si začali povídat s rodiči, Kenmovo rodiče byli docela zábavný, milí, přátelský a měli další pozitivní vlastnosti. Divím se, že Kenma je takový samotář, má společenský rodiče.
"Omlouváme se za našeho syna, je někdy nepříjemný a i nespolečenský " omlouvala ho jeho mamka.
"Ne, nic se neděje. I když jsme si zprvu nepadli kolem krku, časem se náš vztah posunul dál " Kenma se na to usmál a políbil mě.
"No vidím, že se k sobě máte, vy dva "
"No... Moji milí rodiče, děkuji vám, že jste mě donutili jít na tento kemp. Jsou tu super lidi a mám pár kamarádů "
Jeho mamka s tátou ho objali a málem umačkali. Asi ho takového nikdy nezažili.
S našimi rodiči jsme chodili ještě po městě, jelikož se domluvili, že se pojede do města na nákupy.

Kam jsme šli asi s Kenmu jako první? No...do obchodu s elektronikou, šel si tam Kenma vybrat nějakou hru. A dost mu to trvalo, nemohl se rozhodnout. Samozřejmě jsem tu já, která vůbec tomu nerozumí a radí mu co by si měl koupit.
Po dlouhém rozhodování se Kenma rozhodl a vzal si nějakou další střílečku, nojo typický kluci, jako střílečky hrají i holky, nic proti tomu nemám.
"Máš hlad? "
"Trošku... "
"Tak jdem na jídlo, pojď. Nebudeš tu trpět hlady " táhl mě za sebou.
"A ty snad hlad nemáš? "
"Zatím, ne. Co by sis dala? "
"Tak já nevím, já na nic chuť nemám"
"Ty jsi teda... Hmm..... Jdeme na kebab, pojď "
"Tak jo "

Kenma mě táhl přes půl města kvůli tomu, že jsem měla hlad, ale bylo to roztomilí, když hledal něco co bychom si mohli dát.
"No? Spokojená? "
"Jo " I když jsem upír dodává mi sílu i obyčejné lidské jídlo.
Opřela jsem si hlavu o Kenmovo rameno.
"Myslíš, že je nějaký lék na upirství? "
Kenma se nechápavě otočil ke mně a párkrát pokýval hlavou "No to přesně nevím, ale mohla by ses zeptat Stefana. On je také upír, ale myslím si, že je nějaký lék "
"To je pravda, měla bych s eho zeptat "
"Zeptat se mě na co? " objevil se před nama Stefan v šedém triku a černými kalhotami.
"Jak, jak ses... Tak rychle.... "
"Čau "
"Jsem tu na procházce, co vy. Už vám skončil kemp "
"Jo, bohužel už jo "
"Na co ses mi chtěla zeptat? "
"No víš Stefane, myslíš, že existuje nějaký lék na upírství "
"Jo, existuje, ale to budu muset najít knihu. Je to nějaká rostlina, jen se z toho musí udělat něco jako čaj "
"Aha "
"Už tě to štve, co? "
"Být upírem, jo štve mě to. A tvůj idiotckej bratr taky "
"Jo za to se ti omlouvám " dal mi Stefan paži kolem ramen, já na něj zděšeně koukla. Kenma mu hned sundal paži z mých ramen a dal si tam svou. Úplně propaloval Stefana pohledem. Ale bylo to roztomilé, že žárlí.
"Žárlíš? " zeptal se Stefan s úsměvem na obličeji.
"Jo " odsekl Kenma.
"Klid, nemusíš, mám taky holku"
"Tak od té mé drž ruce pryč " zamračil se na Stefana.
"Tobe něco vysvětlit je hrůza "
"Jsem žárliví "
"Stefane, tak jdeme... ? Kdo to je? "
"Oh, Caroline, tohle je Takimi, upírka a  Kenma vlček "
"Prosím? Vlček? Já nejsem žádný vlček kámo "
"K-Kenmo, klid " zatáhla jsem ho za ruku.
"Rada tě poznávám Takimi " podala mi Caroline ruku.
"I já tebe"
"Něco málo jsem o tobě slyšela od Damona. Ale nevěřím, že si až taková jak říkal "
"Co přesně o mně říkal? "
"Že jsi ho chtěla probodnout kůlem, ale kdo by nechtěl, že? "
"Má slova"
Chvilku jsme si s Caroline povídali, byla to příjemná holka. A jak jinak, byla to i upírka, mluvila také o tom, že se stala upírem proto své vůli (ti co neviděli upíři deníky, je tu spoiler jak se Caroline stala upírkou) Kathrin, upírka, která vapada úplně stejně jako její kamarádka Ellena, ji udusila. Měla v sobě Damonovu krev.
Jo tak tohle mě zamrzelo, ale vypadá to, že se s tím srovnala. Papá stejně zajíčky jako Stefan.

Ahoj! Doufám, že se vám tato kapitola líbila, jinak se zas omlouvám za gramatické chyby.
Jo a pokud někdo koukal na upíři deníky, a pamatuje si z čeho nebo jak ten lék vypadá. Protože já už to zapomněla 😅, tak mi to klidně napište.