Kenma X Reader✔

14.

Ráno mě probudil písklaví zvuk, proto jsem se zvedla z postele. Mé nohy směrovaly k oknu, následně okno otevřela a nechala si příjemný vánek vstoupit do chaty. Vánek byl příjemně studený a zároveň hřejivý, jinými slovy vánek byl uklidňující. Kochala jsem se krásným výhledem, nádherný les, který byl v dálce dodával tomuhle místu tu pravou podívanou. Začala jsem cítit žízeň a tak se rozhodla, že si dám sváču. Jak říkal Damon, hladovýho upíra, nechce potkat žádný člověk. Šla jsem směrem do kuchyně k lednici. Samozřejmě, bych to nemohla být já, kdybych nenarazila do něčeho, nevím proč ty dveře od kuchyně... prostě mě nemají rádi. Neustále mi zničehonic padali k nohoum, zřejmě panty, které jsou už dost staré. Dveře jsem musela opřít o dřevěnou stěnu a prohrábla si rozcuchané vlasy. Zoufale v lednici jsem hledala pytlík s krví.
"Kde je?! "
Asi po pěti minutách jsem je našla. Hned jsem krev začala pít z pytlíku. Dřepla si na postel a vyštrachala knihu, kterou jsem už četla. Byla to znovu ta samá kniha o nadpřirozených bytostí.

Kenma se asi probudil o hodinu později. Také hned šel do kuchyně. Najednou z hořejšího patra zazněl výkřik.
"Jau, Au...co to  "
"V pohodě? "
"Jo, jau. Ty dveře "
"Jo, vypadly z pantů "
"Všiml jsem si "
Já odložila hned knihu a rychle vyběhla schody, zaplula jsem si jak rybka do koupelny a udělala si ranní hygienu. A také se převlekla do něčeho normálního. Jenže to bych nemohla být já, i když jsem otevřela dveře. Narazila jsem do Kenmy a padla na něj.
Obličeje jsme měli blízko u sebe.
"P-pro-promiň " zvedla jsem se ze země.
"V pohodě " zvedl se i Kenma. Naše oči zaregistrovali, že se držíme společně za ruce. Já hned zkameněla a nemohla se ani pohnout.
"Promiň " řekl Kenma a pustil mi ruku. Slyšela jsem jak jeho srdce rychle bilo a tváře mu trošičku rudly. Kousla jsem se do rtu a koukala furt na něj.
"Co tak koukáš? "
"Co, ne. Já-já nekoukám " cukla jsem pohledem. Ale i tak svoje pohledy jsme natočili na sebe. Chvilkama jsme si koukali do očí.
"No tak děcka, neflirtujte tady předemnou "
Oba jsme vykulili oči a podívali se na tu osobu co to řekla.
"Damone?! " vykřikli jsme s Kenmou najednou.
"Čau " pozvedl Damon obočí.
"Nazdar " protočila jsem oči.
"Čau " procedil Kenma mezi zuby.
"Ahoj vlčáku " uchetl se Damon.
Teď když na ně koukám na ty dva, Damon je tak vysoký, jako Kuroo.
"Takže upířátko jdeme cvičit tvé schopnosti "
"Upířátko? "
"Tak jdeme? "
"No já mám ještě breakdance a... "
"Žádné výmluvy dělej " vyběhl dost rychle Damon z chaty.
"Co? Tak počkej! " rozběhla jsem se také.
Vyběhla jsem z chaty na mýtinu.
"Damone! Kde jsi? "
"Tady! " seskočil Damon ze stromu.
"Takže schopnosti se budu muset naučit jak se ovládají?"
"Přesně, em..papala jsi zajíčky nebo tu lepší výživu, kterou jsem ti dal? "
"To co jsi mi dal "
"No tak to je lepší, díky tomu budou tvé schopnosti fungovat nejlépe "
"Dobrá a to znamená? "
"Nebudu ti to vysvětlovat na to jsem moc líný, tak viděla jsi jak jsem rychle běžel? "
"Jo "
"Taky si tak rychle běžela, což je nezvyklé u nováčků "
"Tak asi díky "
"Budeš se muset naučit i další věci, ale to až příště, dnes tě zvu na večeři "
"Ty, jako...kolik ti je vlastně let? "
"No je mi přes 250 let "
"Jo takže půjdu na večeři s 250sáti letým upírem "
"Jo "
"Já se chci naučit další schopnosti "
"Nojo, seženu ti někoho "

Tentokrát je to teda kratší kapitola, ale určitě mi napište názor nebo jak si to představujete dál. Ráda si komentáře od vás přečtu.