Kenma X Reader✔

6.

Zamávala jsem Akaashimu, a sedla si na gauč a rozvalila se. Po chvilce jsem usnula.
Připadalo mi to, jako chvilka co jsem se probudila. Cítila jsem jak mě drží někdo v náruči. Trošku jsem pootevřela oči.
"Ach jo, co ti říkal Kuroo, máš ležet na posteli a né na tom tvrdém gauči "
"Leželo se tam celkem dobře Bokuto "
"Jo jasně "
Položil mě na postel a přikryl peřinou.
"Díky "zachumlala jsem se víc do peřiny
"Není zač  " odpověděl Bokuto a zalehl si taky do postele.
To udělal i Kuroo, jenom si lehl na gauč.
Já si lehla a otočila se zády ke klukům, myslela jsme i dokonce na Kenmu, co asi dělá? Kde teď je? Jak mu je?
To mě, ale rychle unavilo a já spadla do říše snů.

Kenmův pohled

Takimi mě pohladila lehce po tváři, cítil jsem jak se mi rozbušilo srdce. Ale uklidnilo mě to. I tak jsem rychle vylítl z chatky, a běžel do lesa. Tam jsem se mohl pořádně vžít do pravého vlkodlaka, který rychle běhá. Byl jsem totálně naštvaný, nevím na koho, možná na sebe. Co já vím. Párkrát jsem udeřil do stromu, který se hned rozpadnul. Po té běžel dál a dál. Dokud jsem nebyl tak pět kilometrů od chatek. Trochu jsem se i uklidnil, ale i tak ve mě dřímal trochu vztek. Sakra jak já nesnáším úplněk.
Po dvou hodinách co jsem jen koukal na oblohu, mé uši uslyšeli divný křupot větviček. Jako kdyby na ně někdo šlápl. Podíval jsem se proto za sebe, zamnou stálo několik lidí, kteří drželi různé zbraně. Pistole, Luky, a další. Porozhlédl jsem se kolem sebe, kolem mě stálo asi šest lidí. Čtyři z nich měli pistole a dva z nich luky. Které mi mířili na hrudník nebo hlavu. Měl jsem takovou chuť je všechny zabít, protože to byli takzvaní 'lovci vlkodlaků'. Je to teda lepší, když je zabiju, ale nemám moc skušeností a to jak jsem ochránil Takimi. Za to mohl můj vztek.
"Tak tady máme toho vzteklého vlčka " zasmál se jeden z mužů
Já jsem na to nic neřekl a koukal na něj naštvaně. Udělal jsem tu největší blbost, co jsem kdy mohl udělat. Zaútočil jsem na ně, podařilo se mi zabít dva muže co měli pistole.
Zpravé strany se zničehonic objevila žena, která zabila všechny okolní může.

Její pach jsem moc dobře znal, byla to Kali. Nemám ji rád a kdo by vlastně měl?
"Nazdar, neohrabané hloupé štěně... "
"… "
"Ani mi nepoděkuješ? "
"Em... Ne "
Kali se zamračila a vytasila drápy.
"Jsi na mém území modroočko "
"No, tohle není tvé území Kali, a nedělej ze mě pitomce "
"Hm...jsi dobrý...ale jak jsi zjistil, že tohle území nepatří mě? Lež na sobě nedokážu projevit "
"Řekněme, že mám dobrého informátora a docela to tady znám "
"No jistě...vždyť jsi vlastně ještě malé hloupé štěně, které se naštve kvůli všemu " zasmála se
Mě to dost naštvalo, ona se na mě vrhla, prali jsme se tam jak paka.

Dorazila mě, jednou ránou. U žeber mě drápla hluboko do kůže.
Hned po tom se objevil Kuroo, Bokuto, Takashi a Akaashi. Kteří Kali vyhnali. Pomohli mi vstát a odnesli do chatky, kde přebíval Kuroo a Bokuto.
"Kluci opatrně " začal jsem naříkat, protože už mě bolelo celé tělo.
"Klid, sedni si na postel " Kluci mě posadili na postel, která byla Bokuta. Vedle na druhé posteli spala Takimi, zahřálo mě u srdce, že spí tady.
"Kenmo.. " posadil se na postel Takashi "Promiň, že jsem tě naštval "
"V pohodě, neřeš to"
"Takže, kámoši? "
"Jo " podali jsme si ruce na usmířenou

Takimi pohled

Asi kolem třetí ráno jsem se probudila, mé uši zaslechli jak se kluci o něčem baví. Přetočila jsem se proto k nim. Otevřela oči a vykulil je. Hned jsem si z lehu sedla.
Kenma ležel na posteli, vypadal dost blbě.
"Co se mu stalo? "
"Klid, hojí se... " řekl zamýšleně Akaashi
"No já nevím, chudák "
Všimla jsem se, že na jeho oblečení je krev. U žeber. Vyhrnula jsem mu triko, nad tím co jsem viděla se mi zkroutilo obočí a pokoušela se zadržet slzy.
"Ne, Kenmo... Co jsis to udělal " řekla jsem potichu
"Hm.. Neboj se, nic mi není, to se zahojí "
"No jak myslíš, jsi pěkně paličatý kluk "

"Haló, blonďatý Romeo a Julie, my tu pořád jsme... " řekl vtipně Bokuto
"SKLAPNI! " vykřikla jsem s Kenmou naráz
Bokuto se s Kurem zasmál a dokonce se i Akaashi smál.
"Máte tu někde náplasti? "
"Jo, v koupelně "
"Dojdu pro ně "
Protáhla jsem se kolem Kura a běžela po schodech do koupelny. Tam jsme vyhrabala náplasti a nějaké dezinfekční polštářky. Přišla jsem ke Kenmovi, a vyčistila mu ránu. Nevypadalo to tak, že by se už zacelovala. Spíš byla furt stejná, dělala jsem si starosti.
"Vážně, to bude v pořádku? " zeptala jsem se , když jsem Kenmovi ránu zalepovala.
"Jo bude, neboj. Jenom, když je to od Alfy tak se to hojí déle než obyčejné škrábnutí. Máš se co ještě učit Kenmo "
Překřížil si ruce na prsou Kuroo
"No jo pořád! " vykřikl Kenma
"Co tam vůbec pohledávala Kali? " nahodil jen tak Bokuto
"Kdo je Kali? " zeptala jsem se
"Jedním slovem, je to mrcha! Bohužel, tahle mrcha je i Alfa, a má svou vlastní smečku, která se skládá hlavně z Alf " řekl naštvaně Akaashi
"Je divné, že byla sama, viďte? "
"No to máš pravdu Bokuto " poškrabal se na hlavě Kuroo 
"Kenmu zranila teda dost, že to byla ženská " Kuroo se na mě podívali
"No.. Ženy jsou dvakrát silnější, když jsou vlkodlaci "
"Coo?! "
"Jo, je to pravda " zasmál se Bokuto
"Kluci měli by jste se jít vyspat, vždyť jste Kenmu hledali a-"
"Jdeme už spát klid Takimi "
"Dobrou "
"Dobrou zítra, nebo spíš dnes ráno! " zakřičel na rozloučenou Akaashi a Takashi
"Vyspím se na zemi" řekl Bokuto, nechtělo se mu Kenmu někam přesouvat
"No jak myslíš "

Všichni jsme ještě usnuli a probudili se v sedm ráno, nebylo moc příjemné vidět Kenmu, který leží s bolestí. Byl stočený do klubíčka.
Sedla jsme si na zem k posteli, kde spal. Pohladila jsem ho pravou rukou po vlasech, byli tak jemné a tak krásné. Chvilku jsme ho hladila, a pak přišla ta trapná chvíle. Otevřel oči!