Kenma X Reader✔

20.

"Fajn, fajn, vím, kde je "
"Kde? "

"V Mistic Falls " řekl Damon unaveně.
"To je to město plné upírů, ne? " zaskočeně řekl Akaashi a dal si hřbet ruky k puse.
"Přesně, stejně pochybuji, že vás tam někdo pustí, nebo jestli se probojujete..
. " posmíval se Damon.
"Parchante! " vykřikla jsem unaveně.
"Sorry holka, jsem prostě hajzl " mekl na mě. Já na Damona udělala otrávený ksicht a vyplázla jazyk.
"Idiote pitomej, už jsi fakt otravný " zkřížika jsme ruce na hrudi.
"Abych nezapomněl,, Klaus ti poslal lék " ukázal Damon na malinkou láhvičku, která se válela pod židlí.
"To je jeho krev? " zeptal se Takaahi.
"Jo, vlčku " zasmál se Damon.
"Ty-" natáhl ruku Takashi.
"Klid Takashi " zdržel ho Bokuto.
"Pusť mě Bokuto! "
"Takashi klid! Vykašli se na něj "
"Je to teda fakt jeho krev Damone? " zeptal se naštvaně Akaashi.
"Jo, je! "
"Hm... Na Takimi " podal mi láhvičku Akaashi.
"Děkuju " vzala jsem si láhvičku od Akaashiho a napila se z ní. Cítila jsme jak mi začíná lechtat na zápěstí, má zvědavost zvítězila a tak jsem si vyhnula rukáv a podívala se na zápěstí.
Zápěstí se mi už začínalo se mi pomalu, ale jistě hojit, cítila jsme se mnohem líp.
"Heleď už nejsi bílá jak stěna " šťastně prohlásil Kuroo.
"Je mi líp, mnohem líp. A teď mi dovolte udělat jen jedno " Vstala jsem  z postele. Kurovi z ruky vzala dřevěný kůl a šla směrem k Damonovi.
"Počkej, co to? " Damonovi jsem zapíchla kůl hned vedle srdce.
"Cos to? " vyplivl Damon trochu krve.
"To máš za to ty debile. Tvy chyba. " kopla jsem mi do hrudníku, to zapříčinilo, že spadl ze židle.
"Cože? "
"Nic, aspoň víš, že holky nejsou slabé " zasmál se Takashi.
"Jdeme teda pro Kenmu? "
"Neboj se o něj " položil mi ruku na rameno Kuroo.
"Já se o něj bojím, protože k němu něco cítím a to je... "
"Láska " přerušil mě Kuroo.
"Jo, přesně " opřela jsem si hlavu o jeho paži.
"Neboj se, on tě jen chrání, věř, že takhle je fakt málo kluků, kteří by do toho šli. Když jim třeba někdo vyhrožuje nebo tak nějak, víš jak to myslím "
"Jo Kuroo vím " usmála jsem se.
"Hej a... co... já... "
"Ty nic Damone! " kopla jsem znovu do židle.
"Hoj, hoj, klid Takimi" držel mě Kuroo, abych Damonovi nerozbila držku.
"No... jo, jsem klidná"
"Fakt? "
"Jo, už je to dobrý Kuroo "
"Tak teda vyrážíme " 

O PÁR HODIN POZDĚJI

Díky našemu nadpřirozenému já jsme byli v Mistic Falls za pár hodin, celou cestu jsme běželi. Jak říkal Akaashi, celé město upírů, všude Železník. Špatný pocit mnou projel, fuj nepříjemný.
"Takže, mohu se zeptat ostatních upírů "
"Jsi na to Takimi s kluky se rozdělíme a pokoukneme se tu "
"Jasně "

Já šla k paeričce upírů, kteří se opírali o zábradlí a měli u sebe pár lidí. Museli mít pěknou zábavu.

"Em.. EH.. Eh.. " odkašlala jsem si.
"Omlouvám se mohu se zeptat? "
"Na co? " řekl nejvyšší kluk z party, byl tak stejně vysoký jako Kuroo. Měl červenooranžové vlasy, oranžové konečky. Piercingy měl v uchu, v obočí a.i v jazyku. Měl spíš Emo styl. Jako oni vypadali všichni nějak tak podobně.
"Měl by tu být vlkodlak, je to můj kámoš, nlonďatě vlasy jenom kořínky má černohnedé. Doslova vypadájí jeho vlády jako puding "
"Jo, ty myslíš tohohle kluka. Ano prošel tu jeden s Klausem. Je to jeden z původniích upírů, je silný. Dokáže i obyčejný upíry zhipnotyzovat, takže si dávej pozor. Jinak tvůj kámoš.. Vedl ho sebou do támhleté budovy " ukázal na obří budovu za mnou.
"Děkuju "
"Jsem Andy, toho kluka musíš mít hodně ráda co? Že jsi sem přišla až z kempu dvacet kilometrů od tud "
"Jak to... "
"Vím? Poznám to, tak jdi dávej si bacha na Rebeku jo, je to Kausovo sestra "
"Jo, dík "
"Běž "

Běžela jsme do budovy, která byla hned za mnou. Prošla je několik temných chodeb, až jsme se dostala do velké síně. Byla fakt obrovská, celý pokoj byl laděn do rudé barvy. Jedním slovem : nádhera.

"Ken... mo " vyšlo ze mě potichu.

Omlouvám se za gramatické chyby, které se tu vyzkytnou. Jinak doufám, že se vám tato kapitola líbila. Stejně jako Kageyama x Reader budou kapitoly vycházet jednou nebo dvakrát do týdne podle toho jak budu stíhat.