Kenma X Reader✔

13

Za ani né dvě hodiny přišel Damon se Stefanem k naší chatce.
"Ahoj " otevřela jsem dveře.
Samozřejmě na mě hned začalo svítit sluníčko "Au au au " rychle jsem zalezla do stínu.
"Nemáš lézt na slunce " zasmál se Damon.
"Buď ticho Damone! Stefane máte už ten prsten? "
"Jo, máme, na vem si ho "
"Dík "
Stefan mi podal prsten s modrým kamenem ve středu.
"To je lazurit? Ten kámen? "
"Jo je "
Nasadila jsem si ho na prsteníček, seděl skvěle.
"Tak teď skus jít na sluníčko, vyzkoušej to " popostrčil mě Stefan na sluníčko.
Já si zakryla oči rukama, nic mě nepálelo. Proto jsem si ruce dala pryč z očí, byla jsem v pohodě.
"Super!! " vykřikla jsem.
"Tak jo, asi na co by jsis měla dávat pozor jsou dřevěné předměty, tím myslím kůly a do pistole dřevěné kulky. Věř mi není to nic co bys chtěla prožít "
"Jo, takže dřevěné kulky a kůly jsou nebezpečné. Ještě existuje rostlina jménem Železník, je pravda, že to upíry oslabuje? "
"Ano, bohužel ano, oslabí že když se ti dostane do oběhu a jinak na ni nesahej spálíš se "
"Jo jako kdyby tvůj kámoš vzal do ruky Oměj tak by se spálil " začal prudit Damon.
"Radši zmlkni, než ti zlomim vaz " pohrozil Kenma.
"Tak pojď vlčku, i kdyby jsi mi zlomil vaz, zas bych se zregeneroval " odpověděl drze Damon.
"To já taky magore " protočil Kenma oči.
Začali na sebe zírat jak tupci a i na sebe dělali ksichty.
"Kluci, k-klid jo " oba se na mě strašidelně koukli.
Já radši mlčela.
"Damone myslím, že by jsme měli už jít " Řekl Stefan.
"Stefane, není mi pět, abys mi rozkazoval "
"OK, zůstaň si tu, ale pak si mi nestěžuj že tě tady roztrhaly na kousky vlci " koukl se Stefan na Kenmu.
"Víš ty co Stefane, jdu s tebou...radši " když viděl Kenmův obličej, který se tváří doopravdy strašidelně.
Damon mi ještě hodil dva pytlíky s krví, já mu slušně poděkovala, on se jenom úšklíbnul a šel.
"Kuchyni je lednice, dej si ti krev tam "
"Jo... "
Krev jsem dala do lednice a zavřela ji.
"Neboj, budeš v pohodě věřím ti, že to zvládneš ovládnout " dal mi Kenma ruku na rameno.
"Dík "
"Takže, když teď můžeš na slunce...nechtěla by jsis něco zahrát? "
"Jo, jasně, můžeme ještě dojít pro ostatní kluky "
"Skvělí nápad "
S Kenmou jsme společně šli pro kluky, došli jsme pro Liama, Akaashiho, Bokuta, Kura, Takashiho.
Chtěli jsme si zahrát házenou, jenže nebylo dost lidí. Chyběl nám ještě jeden.
"Hele!! Ty, v těch brejlích!! " zakřičel Kuroo.
Blonďak se na něj otočil "Hmm... "
"Nechtěl by jsis zahrát s náma házenou? "
Blonďák chvíli přemýšlel a pak odpověděl "Jo, jasně " pokrčil rameny.
"Jak se jmenuješ brejlatče? " zeptal se Bokuto.
"Tsukishima "
"Hooo... Tak jo Tsukki, budeš s nama v týmu " poplácal ho Bokuto po zádech.
"Neříkejte mi Tsukki"
"Klid Bokuto... " uklidňoval Bokuta Akaashi.
Takže první tým tvoří : Liam, Bokuto, Akaashi a Tsukishima. Druhý tým tvořil Kuroo, já, Kenma a Takashi.

Házená nás hodně bavila, proto jsme ji hráli až do večera, než začala večeře. Pak nás teda Daichi zahnal se najíst.

_____________________________

Sedli jsme si zas jako obvykle, já, Kenma, Bokuto, Kuroo, nové si k nám sedli i Liam, Akaashi, Takashi a Tsukishima.
"Takže, nechcete zase dělat to samé jak minulý rok? "
"Co myš na mysli, Kuroo? "
"No ty víš Takimi, přeci to jak jsme se navštěvovali po večerce "
"Jo ty myslíš tohle, no nevím jestli to je dobrý nápad "
"Ale neboj je, jinak kluci chcete taky přijít? " zeptal se Kuroo kluků.
Tu na to kývli na souhlas.
"Myslíš, že ti to jídlo zažene žízeň Takimi? " zeptal se Bokuto. Tsukishima se na mě a Bokuta podíval.
"Žízeň? " zeptal se Tsukishima.
"No, Tsukishimo on myslel hlad, že Bokuto " otočila jsem se na Bokuta děsivý obličejem.
"Jo-jo...přesně jak říká Takimi " usmál se Bokuto.
Pak se podíval Bokuto na mě  určitě pochopil, že můj nasraný pohled znamená, že si to pěkně odskáče.
"Jinak, kde dáme sraz? " zeptala jsem se Kura.
"Dáme ho u nás v chatce "
"Ok "
Dojedli jsme večeři, já si myslím že mi to jídlo nějak neuškodí.
V devět večer začal náš plán, vyplížit se z chatky a nepozorovaně se dostat ke Kurovi a Bokutovi.
Vzali jsme si na sebe černé oblečení, když jsme vyskočili z okna udělali jsme docela rámus. Naštěstí nikdo nikde, takže jsme si mohli oddychnout. Rychle jsme proběhli okolo chatek, kde jsme se srazili s ostatnímy kluky.
"Pozor sakra " zašeptal Takashi.
"Jo, pojďte jdem ke Kurovi "
Naštěstí když jsme došli k chatce. Bylo otevřené okno. Bokuto s Kurem měli velké štěstí, všichni jsme vlezli do chatky zkrz okno a sedli si na dřevěné lino. Hráli jsme člověče nezlob se, activity, a další blbiny. Asi po hodině co jsme hrály hry, Liama napadlo si zahrát flašku. Já byla s Akaashim proti, nechtěli jsme hrát zrovna flašku.
"Baví tě flaška? "
"Ne, protože mám ty nejhorší úkoly " řekl Akaashi potichu.
"Tak pojďte! "
"Neee "
Asi po patnácti minutách nás kluci překecala, aby jsme hráli taky.
Roztáčel Takashi. Jako první to směřovalo na Bokuta a Akaashiho. Akaashi hned vykulil oči.
"Tak Akaashi pravda nebo úkol? " zasmál se Bokuto.
"Pravda... "
"Fajn, fajn.... Takže, měl jsi nějaký milostný vztah? Jestli jo tak něco o tom pověz "
"Ne neměl jsem nikdy milostný vztah " odpověděl Akaashi.
"Hm...ty takové fešák neříkej, že z tebe neomdlela žádná holka "
"Ne..."
"Hmm.."
Tentokrat roztočil flašku Akaashi. Ta padla na mě a Kura.
"Tak povídej Takimi "
"Pravda "
"Líbí se ti někdo? "
"No... Zatím ne " zalhala jsem trochu, mé srdce mi začalo bušit.
"Hm..., nekecej "
"Nelžu "
"Fajn, tak další "
Já roztáčela flašku. Ta padla na Kenmu a na Liama.
"Kenmo Pravda nebo Úkoly?"
"Úkol "
"Dobrá, tak...polib holčinu, která je tu s náma "
Kenma se na mě otočil a vytřeštil oči, já udělala to samé. Že by to byla náhoda?! Že mu Liam dal takový úkol?
"A když to nesplním? " otočil se Kenma na Liama.
"Tak budeš muset jít ven nahý a zakricet na celý kemp "
Kenma hlasitě vydechl a šel ke mě. Kenma si klekl "Ach bože, ať se mi za to nikdo nesměje " protočil oči Kenma.
Dal mi pusu na tvář. Pak, když si šel sednout na své místo já si stoupla a šla do koupelny.
"No, tak to byl pěkně blbý úkol " řekl Kuroo.
"Jo, to jo " odpověděl Liam.
"Tak...já jdu za ní  " zvedl se Akaashi z lina a šel do koupelny za mnou.

V koupelně jsem si do tváře začala plácat a dělala, že se nic nestalo. Za pár minut se objevil Akaashi.
"Jsi v pohodě? " zeptal se Akaashi.
"Jo, jsem "
"Nejsi "
"Jsem... Jo nejsem no "
"Kvůli tomu... "
"Jo, kvůli tomu. Mě nikdo nikdy nedal pusu na tvář, teda kromě rodiny "
"Pojď sem " obejmul mě.
"Díky, to jsem potřebovala obětí od někoho "
Akaashi pak odešel dolů ke klukům a já si zatím oplachla obli ej studenou vodou. Pak jsem také šla dolů po schodech ke klukům. Začali jsme hrát slovní fotbal, ten nad bavil mnohem víc.

Asi tak po hodině, nebo po dvou? Přesně nevím kolik hodin jsme byli u Kura. Hne djsme se rozloučili s nima a s Kenmou jsme šli do chatky. Oba jsme se umyli, samozřejmě ne spolu, každý sám. Koukali sjme se na film a pak usli.