Společně jsme šli ke vchodu. Vilda zazvonil. Přišel nás přivítat milý kluk....Byl mega hezkej.....jako bych ho už znala. ?:Ahoj Vildo, ahoj holky. T,Ju:Ahoj. V:Čau kámo. Holky, tohle je můj kámoš Janek Linhart. Janku, tohle je moje přítelkyně Julča a tohle její nejlepší kamarádka Týna. J:ahoj Janek nechcete si tykat? T:Ráda, Týna. Ju:Julča. Podali jsme si ruce. J:Tak pojďte dál. Vešli jsme dovnitř. Bylo to tam nádherné. T:Máš to tu hezké. J:Díky. Došli jsme do společné místnosti, kde hrála hudba. Několik lidí už bylo docela nalitých. S Julčou jsme si sedly na bar a kluci někam odešli. Po chvíli si Julča odskočila na záchod a já tam zůstala sama. Dlouho se nevracela a tak jsem se po ní šla podívat. Šla jsem na záchody, ale tam nebyla, tak jsem si říkala, že je asi s Vildou.... Najednou do mě někdo zezadu narazil...hádejte, kdo to byl....Janek! J:Smím prosit? T:Já nevím. J:Týno, jeden tanec, prosííím! T:Tak dobře, ale jen jeden. Šli jsme tedy tancovat. Hrála samá rychlá hudba. Pak ale hráli ploužáky. Janek si mě pomalu přitiskl k sobě a já mu obmotala ruce kolem krku. Byl to příjemný pocit, ale hudba skončila a my se pustili. J:Děkuju za krásný tanec. T:To já děkuju za krásný večer. J:Můžu tě na něco pozvat. T:Tak dobře. Dám si třebaaaa... mojito. Máš? J:Samozřejmě. Janek mi šel připravit mojito. J:Taak, už se to nese. Jedno mojito pro úžasnou holku. T:Ale prosím tě. J:Myslím to vážně. T:Nekecej. Nic o mně nevíš. J:Třeba bys to mohla změnit, co ty na to? T:No, tak je pravda, že na to, že jsme spolu už tancovali a tykáme si, toho o sobě moc nevíme. Tak začni. J:Dobře. Takže, noo...Nevím, kde začít. Nechci se chlubit, ani to nedělám, ale jsem syn Johna Linharta. T:Myslíš toho nejbohatšího Čecha? J:Jo, přesně toho myslím. Ty ho znáš? T:Něco jsem o něm četla v bulváru. Vždycky tam píšou, že mu v minulosti unesli syna.....počkat, nebyl jsi to náhodou ty? J:Jo, byl. Taky jsem ti to chtěl říct, kdyby jsi mi neskočila do řeči....T:Promiiiň. J:V pohodě, neomlouvej se. Víš, od té doby, co mě unesli se straním před novináři, abych ochránil svoje potenciální děti a někdo je neunesl tak jako mě. T:To je mi líto. J:Nemusí. Ale abychom nezamluvili to, co jsme začali. S tátou jsem nikdy neměl moc dobrý vztah. Mámu už si nepamatuju, protože od nás odešla, když jsem byl hodně malej. Utekla za nějakým italským miliardářem. Ona i táta mají úplně jiný pohled na rodinu, než já. Máma nechala svou rodinu kvůli penězům, táta zase spí s každou, co mu přijde pod ruku. Já jsem dřív měl pár úletů, ale chtěl bych rodinu a nikdy bych ji neopustil. T:Ooooooo. J:A co ty? T:Noo, tak já oproti tobě mám celkem nudnej život. Máma mi umřela, když jsem byla ještě malá, táta umřel asi před sedmi lety. J:To je mi líto. T:To je v pořádku. No, mám přítele Štěpána, jsme spolu už šest let, aleeee....no nic. J:Co, řekni mi too. Já ti taky všechno řekl. T:Když já prostě..... No, tak dobře. Mám pocit, že mě podvádí. Pořád s někým telefonuje, říká, že pracuje, ale on takový není. Do práce se nikdy nehrnul. Štěpán je takový povalečský typ. I když má svůj lihovar, který na něj přepsal jeho táta. J:To je mi líto, ale neboj se, to bude dobrý. T:Taky mám dvouletou dceru. Jmenuje se Verunka. Je hrozně hodná a roztomilá. Vlastním statek, statek Slunečná. možná jsi o něm už někdy slyšel. Je tam krásně. J:Hm, tam jsem asi nikdy nebyl. T:Někdy můžeš přijet. J:Určitě, rád. Jé, ty už jsi to dopila? Mohl bych tě ještě na něco pozvat? Třeba na panáka? T:Když já nevím. J:Týno, jenom jednoho. T:Když já fakt nevím. Aby to nedopadlo jako minule. J:Týnoo, tak můžu tě pozvat na jednoho? T:No tak fajn. J:Super, tak pojď. Šli jsme tedy k baru. A dali jsme si JEDNOHO panáka...Ano opravdu jen jednoho...ne, dělám si z vás srandu. Z jednoho panáka byly dva, ze dvou tři a pak už si nic nepamatuju.
