Ráno jsme se vzbudili s Jankem nastejno. J:Dobré ráno. T:Dobré. Políbili jsme se. T:Verunka ještě spí? J:Ještě jsem ji neslyšel, takže předpokládám, že jo. Noo, a když spí, tak bychom... T:No, to bychom moh... V:Mamii, stjejdoo! Vsťávejtě. T:Ty už nespíš? V:Ně. Mami, já mám hjad. T:No, tak něco nachystáme. Teda jestli to tady strejdovi nebude vadit. Usmáli jsme se s Jankem na sebe. J:Nevadilo by mi to, kdyby tu bylo něco k jídlu, ale jaksi jsem zapomněl nakoupit. Podíval se na mě smutně. T:Aha, ale to nevadí. Tím pádem máme na dnešek úplně jiný plány. V:A jaký? T:Co kdybychom dneska jeli na výlet a cestou bychom se stavili v obchodě a nakoupili? V:Ťo by byjo supej. T:Tak se pojďte nachystat, ať můžeme vyrazit. J:Ano, mami. V:Heej, to jšem měla říct já. J:Tak pardon. V:Omjuva se nepšijímá. J:Cože? Začal ji lechtat. V:U-u-ž doooost. J:Až přijmeš moji omluvu. V:Faaajn. Všichni jsme se smáli jako prominutí. Já je miluju. V:A kam pojeděme? J:No, to je dobrá otázka. Kam byste chtěly jet? V:Do ZOO! Vykřikla to tak, že se divím, že jsme všichni neohluchli. T:Super, tak pojedeme do ZOO, Teda jestli to strejdovi nebude vadit. J:Strejda pojede, kam budou princezny chtít. Usmáli jsme se na sebe a políbili jsme se. V:Čo to dějátě? T:Dali jsme si pusu. Usmála jsem se. V:Já chči ťakyy. T:Tak pojď sem. Dala jsem ji pusu na tvář. T:Spokojená? V:Aje já chči pusu od stjejdy. Janek si ji vzal do náruče a dal jí taky pusu. J:Už dobrý? V:Joo. Musela jsem se pousmát. T:Ale jestli chcete vyjet ještě dneska, tak bychom se měli jít chystat. V:Ano, mami. Řekla to tak znuděně, jako Janek před chvílí. Všichni jsme chytli totální záchvat smíchu. Pak jsme se šli chystat na výlet. Nasedli jsme do auta a mohli jsme vyjet. Po cestě jsme si povídali. Jsem hrozně ráda za to, jak se Janek s Verunkou k sobě mají. Úplně jsem z toho byla naměko. Janek si toho bohužel všiml. J:Stalo se něco, lásko? T:Ne, nic. J:A proč brečíš? T:Já jsem šťastná. Po tolika letech jsem konečně našla někoho, koho doopravdy miluju. A jsem ráda, že si s Verunkou tak skvěle rozumíš. J:Já jsem taky rád, že jsem tě našel. Připadám si jako úplný. Před tím mi přišlo, jako by mi něco chybělo, ale teď už mi nechybí vůbec nic. Tak tohle mě dojalo úplně. Rozbrecela jsem se nanovo a teď už mě neuklidnoval jen Janek, ale i Verunka. Ale to nebyly slzy smutku, ale štěstí. Zbytek cesty už se nic nedělo. Celou dobu jsme si povídali. Potom jsme dojeli před ZOO. Vystoupili jsme a šli jsme ke vstupu. J:Dobrý den, dvakrát dospělý a jednou dítě do ZOO. T:Janku , já to zaplatím. J:Tak to ani náhodou. Asi po sto letech přemlouvání se navzájem jsem nakonec svolila a platil Janek. Nejdříve jsme šli k surikatám. Ty má Verunka nejradši. Potom jsme šli ke slonům, ty mám nejradši já. Vedle slonů byl pavilon opic, takže jsme tam samozřejmě šli. Kdo by to byl čekal... Já ne, ale u stropu byly větve a v těch větvích byli lenochodi. No, jeden byl hned u vstupních dveří a zrovna si potřeboval asi ulevit a hádejte, kdo to schytal? No, samozřejmě, že Verunka. Okamžitě se rozbrečela a my ji s Jankem uklidňovali. Jenže jsme pořád byli u těch dveří a zrovna někdo vycházel. Ty dveře se otevíral směrem k nám a tentokrát to neschytala Verunka, ale já. A jak jsem u ní seděla ve dřepu, tak mě ta klika trefila přímo do lopatky. Musím říct, že to dost bolelo. Fakt skvělý, Verunka brečí a mě bolí záda. J:Týno, jsi v pohodě? T:Jo, jsem. Konečně jsme šli pryč od těch dveří, ale ne do pavilonu, ale ven. Janek mezitím pořád uklidnoval Verunku. Sice bydlíme na statku, ale přece jen jsou ji tři a myslím, že i já bych byla trochu mimo z toho, co se jí, stalo. Předpokládala jsem, že tímto zážitkem dnešní výlet padá, ale spletla jsem se. J:Nebojte holky, to bude dobrý. Teď pojedeme autem asi 10 km. Bydlí tu můj kamarád Vilda. Předpokládám, že ho znáš. Chodí s Julčou. T:Jo, znám. J:Tam se Veru osprchuješ, kousek od jeho bytu je nákupní centrum, takže já ti koupím čistý oblečení a mamince koupím nějakou mastičku na ty záda. Ano, Veru? V:A-a-ano. Pořád ještě vzlykala. T:Ty jsi skvělej. J:To si nemyslím, ale pojďte. Vyšli jsme ze ZOO, Janek mezitím volal Vildovi, aby s námi počítal. J:Tak Vilda není doma, ale pod rohožkou má klíč, takže tam můžeme jít. T:To je super. Usmála jsem se, ale spíš vynuceně, protože ty záda mě pořád bolely. Nasedli jsme do auta a vyjeli jsme. Za deset minut jsme byli na místě. Janek nám řekl, který je to byt a odjel do toho obchodu. My jsme šly po schodech nahoru do druhého patra, kde je Vildův byt. Vešly jsme dovnitř. Má to tam útulný. Našly jsme koupelnu, pomohla jsem Verunce se svléct a napustila jsem jí vanu. Byla tam i pěna do koupele, tak jsem si ji půjčila. Ty záda už nebolely. Když se Verunka umyla a usušila, Janek tady stále nebyl. Začínala jsem o něj mít strach. Vymýšlela jsem ty nejhorší scénáře, co se mu asi mohlo stát. No, ale než jsem si stihla vzít papír a začít to sepisovat, zazvonil zvonek. Nejdřív jsem si říkala, kdo to je, ale pak mi došlo, že Janek asi nemá klíče. Šla jsem otevřít a byl to Janek. Nesl v ruce tašku s oblečením. T:Jankuu, kde jsi byl tak dlouho? J:Promiň, ale byl jsem koupit tu mastičku, oblečení a pak jsem ještě nakoupil něco k jídlu. Volal jsem ti, ale nebrala jsi mi to. Začala jsem po kapsách hledat telefon. J:Nechala sis ho v autě. Mezitím mi podával můj telefon. T:Děkuju. Obejmula jsem ho a políbila jsem ho. On spolupracoval, vzniklo z toho líbání, ale musela jsem se odtrhnout, protože za námi stála Verunka jenom v ručníku.V:Stjejdoo! J:Ahooj, podívej, co jsem ti přinesl. Verunka vyndala z tašky krásný šatičky. V:Ťy jšou kjásný. T:Jak se říká? V:Děkuju. J:Není zač. Usmál se na ni. J:A aby to mamince nebylo líto, tak tady má taky šaty a já ji teď namažu ty záda. T:Ale proč nám kupuješ šaty, vždyť to muselo být drahý. J:Týnko, neřeš pořád cenu. Napadlo mě, že bychom mohli jít na oběd do nějaké hezké restaurace, když ta ZOO tak úplně nedopadla. T:Ty jsi skvělej. J:Tak o tom bychom mohli polemizovat, ale teď pojď, já ti namažu ty záda. Veru, jestli chceš tak já ti pustím televizi. V:Ťak joo. Janek šel Verunce pustit televizi a já jsem šla do ložnice. Kupodivu jsem ji našla hned. Vildův byt je docela velikej. Za chvíli přišel Janek. J:Tak kdo že to chce namazat ty záda? Usmáli jsme se na sebe. T:Já. Janek mi namazal záda a zároveň mě přitom masíroval. Bylo to mega příjemný. Pak jsem šla zkontrolovat Verunku a ta spala. Na gauči byla složená deka, tak jsem ji přikryla a vrátila jsem se za Jankem. J:Tak si říkám, co jste jedly? T:No, my jsme si koupily jídlo, když jsi platil a ty? J:Já jsem si koupil jídlo teď v tom obchodě a... Najednou zazvonil zvonek... J:a teď je tady pizza. T:Verunka spí. J:Tak jí kousek schováme. T:Ty jsi zlato. J:Tak já jdu otevřít. Za chvíli přišel zpátky a nesl pizzu. Byla sýrová. T:Jee, sýrová, tu máme s Verunkou nejradši. J:Doufal jsem v to. Pustili jsme se do té pizzy. Nechali jsme Verunce dva kousky. Ale myslím, že to nesní, ale to nevadí. Pak jsem si lehla Jankovi na hruď a usnuli jsme. Asi nás ta ZOO dost zmohla.
