Oblékla jsem si šaty, které mi Janek koupil. Vespod tašky byl nějaký make-up, takže jsem se lehce nalíčila. Musím říct, že mi to celkem slušelo. Pak jsem šla za těmi mými zlatíčky. Hráli si tam spolu a dělali blbosti. Přišla jsem za nimi. T:Co děláte? J:Hrajeme si. Janek se na mě podíval a vypadalo to, že mu vypadnou oči z důlků. J:Páni, sekne ti to. T:Díky. Usmáli jsme se na sebe. V:Mami, ťy někam jděš? T:Půjdeme se strejdou něco vyřídit a za tebou přijde teta Julča. V:Jujča, supej. Usmála se. J:Nerad vás ruším, holky, ale jdu se připravit, abychom všechno stihli. T:Dobře. Janek se šel obléct a já si s Verunkou zatím hrála. Pochvíli přišel Janek. Děsně mu to slušelo. T:Wow, sluší ti to. Políbil mě. Asi ve tři čtvrtě na sedm přišla Julča s Vildou. Ju:Ahooj, jsme tady. T:Ahoj. V:Čau. J:Čau. T:Diky, že ji pohlídáte. Ju:V pohodě. Šli jsme se posadit, pak jsme si chvíli všichni povídali a pak jsme s Jankem odešli.
Chytli jsme se za ruce a šli jsme pěšky. T:Janku? J:Ano. T:Kam jdeme? J:To je překvapení. T:Nenapínej mě. J:Neboj, už tam budem. Ještě chvíli jsme šli a pak jsme došli před luxusní pětihvězdičkový hotel. T:Sem jdeme? J:Jo, nelíbí se ti to? T:Blázníš? Je to skvělý. Jen to muselo být drahé. J:Peníze neřeš a pojď si užít večer. Usmála jsem se. T:Dobře. J:Jo a abych nezapomněl, zamluvil jsem nám pokoj na jednu noc. T:Ale co Verunka? J:V klidu, domluvil jsem s Vildou, že ji pohlídají až do rána. Stejně je to jeho byt. T:Janku, ty jsi boží. J:Ale, zase nepřeháněj. T:Nepřeháním, vážně jsi úžasný chlap. J:Tak pojď dovnitř. Vešli jsme dovnitř. Šli jsme k recepci. J:Dobrý den, Janek Linhart, měl bych tu mít zarezervovat stůl v restauraci a pokoj. R(ecepční):Ano, stůl číslo 6 a tady jsou klíče, pokoj číslo 10. J:Děkuji. R:Není zač. Užijte si to. Šli jsme do té restaurace k našemu stolu. Jakmile jsme si sedli, přišel k nám číšník a donesl nám jídelní lístky. J:Děkujeme. Tak, co si dáš? T:Asi maso s kroketami a dvojku bílého. Ty? J:Já si dám asi žampionovou směs s těstovinami a taky dvojku bílého. Nebo objednáme rovnou celou láhev na pokoj? T:Tak si můžeme dát teď a pak si dát i na pokoji. J:Souhlasím. Usmáli jsme se na sebe. Pochvíli přišel číšník. Janek nám objednal a my si mezitím povídali. Bylo to úžasné. J:Jsem rád, že jsem tě znovu potkal. T:Já jsem taky ráda. J:Víš, Týno, celé roky mi něco chybělo a teď, když jsem vás potkal, tak můj život začal dávat smysl, jako kdybych na vás čekal celou dobu. T:Ty jsi sladkej. Ale máš pravdu, taky mám takový pocit. Jsem po dlouhé době opravdu šťastná. Celou dobu jsme se na sebe usmívali. J:Týno, nevím jestli jsem ti to už říkal, ale chtěl bych udělat ty testy otcovství, teda jestli by ti to nevadilo. T:Asi nevadilo, ale myslím si, že je to úplně zbytečné. Verunka je tvoje dcera. Jsem si tím naprosto jistá. J:Já ti věřím, ale byl bych rád, kdybychom je udělali. T:Dobře. A kdyby náhodou byly negativní, změnilo by se tím pro tebe něco? J:Já nevím. Myslím si, že ne. Pořád bych bral Verunku jako svoji vlastní, ale kdyby byly pozitivní, tak bychom měli černé na bílém, že jsem její biologický táta. T:Dobře, tak jo. Když ti to udělá radost. J:Tak jo. Mám jednoho známého, který by nám ty testy udělal. Můžu mu zítra zavolat? Dneska si nebudeme kazit večer. T:Dobře. Miluju tě. J:Já tebe. Pak už nám číšník donesl jídlo. Bylo to výborné. T:Bylo to výborné. J:Jojo, taky mi to chutnalo. Přála by si má princezna ještě nějaký dezertík? T:Tak tvoje princezna předpokládá, že nejlepší dezertík bude mít na pokoji. Kousla jsem se do rtu. J:To ti mohu potvrdit. Usmáli jsme se. J:Ale nechceš si dát ještě něco? Prý tu mají výbornou smaženou zmrzlinu. T:Smaženou zmrzlinu? J:Jo. Je to zmrzlina, normálně studená, ale je v něčem obalená a má na povrchu krustičku. Už jsem to jedl. Je to výborné. T:Dobře, tak já ráda ochutnám. Janek zavolal číšníka a každému nám objednal zmrzlinu a sklenku vína. T:Ty mě chceš opít? J:Měl bych? T:To já nevím, ale nejsem zvyklá pít, tak nevím, co to se mnou bude dělat. J:Myslím, že trocha vína ti neuškodí. T:No, když myslíš. Dlouho jsem kojila Verunku, takže proto. J:Aha. T:Jo, mimochodem. Zítra budeme muset jet na statek. Už takhle ti musíme s Verunkou překážet. J:Blázníš? Vy dvě a překážet mi? Tebe ty dveře bouchly i do hlavy? Zasmáli jsme se. T:Ne, ale vážně, musím pracovat na statku. J:Dobře, ale pamatuj si, že u mě jsi vždy vítána. Tedy, vy obě. T:Ty jsi zlato. Pak už nám číšník donesl tu zmrzlinu. Bylo to přesně takové, jak říkal Janek. Dojedli jsme a přišel číšník, aby nám odnesl talíře. My ještě dopíjeli víno a pak jsme se rozhodli, že už půjdeme. Janek nám vzal ještě lahev vína, poprosil číšníka, aby nám účet napsal na pokoj a my odešli nahoru. Došli jsme na pokoj. Wow. To je luxus. J:Tak co, líbí se ti tu? T:Je to úžasné. J:To jsem rád. Dáme si víno? T:Dobře, ale jenom trochu. J:Neboj. Dali jsme si sklenku, dvě tři až jsme vypili celou lahev. Já už byla trochu mimo, ale pořád při smyslech. Janek byl v pohodě. Zadívali jsme si do očí. Má je tak nádherné. Začali jsme se líbat a dál už si to domyslíte... Byl to úžasný večer a jsem ráda, že Janka mám.
