Šly jsme krmit zvířata. Verunka už se zase smála. Takhle ji mám nejradši. Když jsme nakrmily všechny zvířata, rozhodla jsem se říct Verunce o Jankovi. T:Veru? V:Ňo? T:Co by jsi řekla, kdybychom šly dneska na návštěvu k jednomu strejdovi? V:Stjejdovi? T:No, strejdovi. Chtěla bys? V:Joo. T:No, tak jo. Tak já mu zavolám, jo? V:Jo. Vzala jsem si telefon a zavolala Jankovi. T:Ahoj Jankuu. J:Ahooj lásko, tak co, jak se máš a kdy přijdete s Verunkou? T:No, proto ti volám, Verunka je teď tady se mnou a říkaly jsme si, že bychom dneska odpoledne přišly, jestli by ti to nevadilo. J:Samozřejmě, že nevadilo. Budu hrozně rád, když přijdete. T:Tak super, tak se uvidíme odpoledne, jo? Jo, a taky ti potřebuju něco říct, jo? Je to hodně důležitý a asi je to dobrá zpráva. J:Tak to už se těším. T:Tak se uvidíme, jo. Papa. J:Pa. Típla jsem to a byla jsem mega šťastná. T:Tak Veru, po obědě půjdeme k tomu strejdovi, jo? V:A ťy ho žnáš? T:Jo, je to...můj kamarád. V:A já ho žňám? T:Ne, ty zatím ne, ale neboj poznáš ho. V:Ťo je supeej. Já še těším. T:Tak, co teď budeme dělat? V:Ťak ši zahjajeme hju? T:No, tak jo, ale počítej, že tě porazím. V:Mě? Nikdi. T:Ale jo.V:Aje ně. T:Jo. V:Ně. T:Tak pojď hrát. V:Ťak jo. Hrály jsme Člověče, nezlob se. Hrály jsme více kol. Verču jsem jednou nechala vyhrát, ale pak jsem ji nešetřila a dokonce to vyhrála skoro pokaždý. Potom nás zavolala Běta k obědu. Vařila svíčkovou. Byla dokonalá jako vždycky. Pak jsme šly ještě pomoct Róze do hospody, protože tam dneska bylo úplně narváno, no a pak jsme se šly konečně chystat k Jankovi. Vzaly jsme si obě šaty. Já takové jednoduché černé a Verunka květované. Namalovala jsem se a mohly jsme vyrazit. Jely jsme autobusem, takže jsme šly na zastávku. Po chvíli přijel autobus. Nastoupily jsme ale nikde nebylo místo, tak jsme zůstaly stát. Najednou k nám přišel mladý muž. M:Nechcete si sednout? Já bych vás pustil. Působil mile. Byl hezkej, ale na Janka prostě nemá, no. T:No, tak jo. Tak děkujeme. Usmála jsem se na něj. M:Není zač. Šly jsme si sednout. Za chvíli vystupoval ten pán. Usmál se na mě a já mu úsměv oplatila. Asi o dvě zastávky dál jsme vystupovaly i my. Došly jsme před tu vilu, co minule s Julčou a Vildou a zazvonily jsme. Z mikrofonu na nás promluvil Janek. J:Kdo je tam? T:To jsem já, Týna s Verunkou. J:Ahooj, pojďte dál. Pustil nás dovnitř. Vyšly jsme nahoru po schodech, kde byl Janek. J:Ahooooj, tak co, jak se máte? T:Jo, skvěle. Tohle je moje dcera Verunka. A Veru, tohle je strejda Janek. Janek se na mě tak divně podíval. Asi nečekal, že ho představím jako strejdu, no i když možná jo, ale já jí nemůžu říct, že je Janek její táta zvlášť potom, co od nás Štěpán odešel. Achjo, hold je to někdy s dětma těžký, no. S Jankem jsme se obejmuli a on mi dal pusu na tvář tak, aby to Verča neviděla. On tak nádherně voní. Pak jsme se už museli odtrhnout...bohužel. J:Ahoj Veru. Usmál se na ni a ona mu úsměv opětovala. V:Ahoj, já jsem se na tebe těšilaa. J:Joo? To jsem rád.Usmál se na ni a pak na mě. J:Co kdybychom se šli projít? T:To by bylo super. Usmála jsem se na něj. T:Chtěla bys jít Veru na procházku? V:Joo. J:No, tak super. J:Tak jdeme. (Je léto.) Šli jsme se projít, dali jsme si zmrzlinu a skončili jsme na hřišti. Verunka šla na skluzavku a my s Jankem jsme si sedli na lavičku. Opřela jsem si hlavu o Jankovo rameno a užívala si ten pocit s ním. Najednou Janek promluvil. J:Zlatoo? T:Anoo? J:Vzpomínáš, jak jsme spolu mluvili po telefonu? T:Ano. J:No, tak jsi říkala, že mi chceš říct něco důležitýho. T:Jo, tohlee. Mám pro tebe skvělou zprávu. J:Hmm, tak to už se nemůžu dočkat. T:Rozešla jsem se se... Najednou mě zavolala Verunka.V:Mamí, koukej! T:No, šikulka. Rozešla jsem se se Štěpánem. J:Ale to je přece skvělá zpráva. T:Jo, to je. J:Já tě tak miluju. Jé, to bylo sladký. T:Já tebe přece taky. J:A jak jste se rozešli? T:No, Štěpán čeká dítě s jeho milenkou. Nějaká... hm, Pavlína? J:Pavlína? T:Jo, proč? J:No, moje bejvalka, Denisa, měla kamarádku, taky nějakou Pavlínu a za ní jezdil nějakej Štěpán, tak jestli by to nemohl být on? T:Aha, no a jak je to dlouho, co jste se rozešli? J:No, asi čtyři měsíce. T:Ale to už Štěpán tu milenku měl. Je dost možný, že je to ona. Ale prosím tě, mohli bychom se bavit o něčem jiným? Prosííím. J:Samozřejmě, lásko. A o čem by sis chtěla povídat? T:Hm, třeba jestli jsem ti chyběla? J:Eeh, neee. T:Cože? J:Tak samozřejmě, že jo. T:Ty jsi zlatej. J:Jo tak ty mě vidíš jako žlutej šutr, jo? T:Taky musíš všechno zkazit, viď? J:Já? Nee. T:No, tak ironie ti jde skvěle. Umíš ještě něco jiného? J:Já umím spoustu věcí... začal se ke mně přibližovat, když najednou... ale ty ti ukážu až večer až bude Verunka spát.... teda pokud u mě přespíte... T:A nebudeme ti tam vadit? J:Vy dvě? Samozřejmě, že ne. Políbili jsme se. T:Hele, nepůjdeme už? J:Tak můžeme. J:Veru! Pojď, už půjdeme, jo? V:Ťak jo. Verunka přišla k nám a šli jsme se ještě projít.
