Měla jsem dobrý pocit z toho, že jsem zjistila, kdo je Verunky pravý táta a měla jsem radost, že je to zrovna janek, ale zároveň se bojím, jak to říct Verunce a hlavně... CO ŠTĚPÁN! Bojím se, že mi něco udělá. On byl vždycky takový rázný, hrubý a když se mu něco nelíbilo... no prostě všechno řeší po svém no. Právě jsem přišla na statek. On vlastně nikdo neví, že jsem nespala na statku, v hospodě kupodivu nikdo není, ani chlapi, tak jdu rychlým krokem po schodech nahoru do pokoje, ale to bych nebyla já, kdyby se zase něco nepokazilo. V:Mamí, kde jsi byja? Já jsem tě hjedaja a ťatíněk še ťaky ptaj. Ne, to ne. On už se vrátil Štěpán. A sakra. Š:Kde jsi byla?! T:N-no, já jsem byla včera s Julčou na párty, tak jsem u ní přespala. Š:Aha. Tak fajn. Moment! On mi to uvěřil? A nepokračoval dál ve výslechu?! Tak fajn, něco se děje. Ale co? V:Mami, já chci pochovať. T:No jo, a nejsi už moc velká? V:Něěě. Já jsem ještě majá. T:Tak pojď ke mně. V:Mně byjo šmutno. T:Nebooj, už jsem tady a byla tady s tebou Běta, Babu, kluci a ostatní. V:Ňo, aje něbyja jsi tady ty. Tak tohle bylo hezký. To je moje zlatíčko. T:Ale neboj, už jsem tady. A navíc je tady i tatínek. V:Supeej. T:Veruu, a kdy přišel tatínek? Pořád jsme stály na těch schodech, tak jsme se rozešly k nám do pokoje. V:Ňo, ťatíněk pšišel až dneška jáno. T:Aha. V:Čo še děje mamí. T:Ale nic. Běž si hrát s Babu a klukama, jo? Já musím jít pracovat. V:Ťak joo. Ahooj. T:Papaa. Šla jsem dolů do kuchyně, kde byla Běta, která vařila a profesor chrlící ty svoje moudra. Achjo. Někdy z něj fakt nemůžu. Přišla jsem do kuchyně. T:Ahoj. B:Ahooj. Pr:Ahoj. B:Tak jak ses měla? A kdy jsi přišla? Neslyšela jsem tě. T:Noo, já jsem přišla až dneska. B:Aha, a kde jsi spala? T:Eeh, noo...Najednou ta vtrhnul nadšený Štěpán. Š:Týno, večer musím odjet. Volal mi šéf jednoho fajnovýho obchodu, že by měl zájem o naši Vackovici. T:No, to je super, ale vždyť jsem si tě vůbec neužila a Verunka se těšila až přijedeš a ty už zase jedeš pryč. Dělala jsem, že mě to hrozně mrzí, ale ve skutečnosti jsem ráda, že odjede, i když bych byla ráda, kdyby byla Verunka šťastná, ale když není se Štěpánem, tak to není úplně ono. Alespoň můžu s Verčou zajít za Jankem a Štěpán se to nemusí vůbec dozvědět, tedaa...pokud mu to Verča nevykecá,noo...je to taková moje kecka..co neví, to nepoví. Ale mně se to na ní líbí, alespoň je s ní sranda a musím říct, že i když jsem s Jankem tolikrát nemluvila, tak tohle má stoprocentně po něm. No, zpátky do reality... Štěpán odešel a Běta se vrátila k našemu rozhovoru. B:A kde jsi tedy spala. T:Noo, já jsem se na tý párty opila aaa vyspala se s jedním klukem. On je hrozně hodnej a zjistili jsme, že už jsem se s ním jednou spala, taky jsem byla na párty. B:Teda, to je něco. a jak je to dlouho? T:Noo, tři roky. B:Ale to už jsi byla se Štěpánem, ne? T:Jo byla. a taky jsme zjistili, žee...B:Co se stalo? T:No, žee... že Verunka není Štěpánova, ale Jankova. B,pr:Cože?! T:No. Ale měli byste být rádi. Víte, že to mezi mnou a Štěpánem není úplně ono. B:Vždyť já vím. A jak jsi na tom s.... T:Janek. B:Jankem? T:No, Jankova reakce na to, že má dceru byla skvělá. Takovou jsem nečekala. On byl naprosto nadšenej a ptal se mě, jestli ji někdy může vidět, tak jsem mu řekla, že s Verunkou někdy přijdeme. B:A co Štěpán? T:Janek mě uklidnil, že to spolu nějak vyřešíme. Já ho doopravdy miluju. Takhle už jsem dlouho nikoho nemilovala. On je prostě skvělej. Říkala jsem to tak nahlas, že se divím, že mě neslyšel Štěpán. B:Tak hlavně, abyste spolu byli šťastní. Usmála jsem se a začala jsem krájet zeleninu. Po chvíli za námi přišla Verunka. V:Mami! T:Copak je? V:Pjoč ši ťatíněk bají obječení? T:Protože večer jede pryč. V:Aje já něchči, aby odjej. T:Tak mu to utíkej říct. V:Ťak já jdu. Odešla. T:Myslíš, že bude mít Janka ráda? B:Věřím, že jo. Jestli je opravdu takový, jak říkáš? T:Je. Ona je mu tak podobná, že to ani není možný. Až teď si říkám, jakto, že jsem si toho nevšimla už dřív...no to je jedno. Najednou tam zase přišla Verča. V:Mami! T:Copak se stalo? V:Ťatíněk mi sjíbij, že pojedě až zítja jáno. Nééé, proooč....achjoo. T:To je super. V:Jo, ťo je supej. Ťak já jďu ža ťatíňkem. Verča odešla a následoval rozhovor s Bětou. B:Nevvypadáš, že bys měla velkou radost. T:No, já ji nemám vůbec, důvody znáš a navíc si myslím, že mě Štěpán podvádí. B:To nee. To on by neudělal. T:Ale jistá si tím nejsi, viď. B:No dobře, ale jak jsi přišla na, že tě podvádí? T:Pořád s někým telefonuje, jezdí a neříkej mi, že mu věříš, že jezdí domlouvat kšefty s takovou chutí, hm. B:To máš asi pravdu. T:Určitě ji mám. B:A co budeš dělat, rozejdeš se s ním? T:To ještě nevím. To budeme řešit s Jankem, zatím spolu jsme na tajno, takže to nikomu nesmíte říct. Ani vy, profesore! Pr:Spolehni se, Týno. B:Neboj se. My mlčíme jako hrob. T:Děkuju. B:A kdy za ním půjdete? T:No, asi zítra. Dopoledne tam za ním zajdeme a mohli bychom se stavit na oběd. B:No vidíš. Hlavně to nezapomeň říct Verče. Víš, jak je nesvá, když jí něco řekneš na poslední chvíli. T:Nojo, naše malá rozumbrada. Pousmála jsem se nad tím a myslela na janka. už se na něj strašně těším. když jsme to dokrájely, šla jsem podojit kozy.
Celý den se nic nedělo, jen jsem pracovala a myslela na Janka. Občas za mnou přiběhla Verunka, že něco potřebuje, tak jsem ji poslala za Štěpánem. Mám pocit, že se jí poslední dobou tolik nevěnuju. Ale co. Štěpán si myslí, že je její táta, tak ať se stará. Večer jsem šla do pokoje a Štěpán už tam ležel. A sakra. On to po mně určitě bude chtít. Co mu mám říct. Š:Týno, lásko, pojď za mnou. Co tak mile najednou. T:Já se půjdu ještě osprchovat. Š:A můžu jít s tebou? T:Ne, dneska ne. Nějak mě bolí hlava a jsem unavená. Š:Fajn! Čau. Odešel a prásknul za sebou dveřmi. Achjo, už aby odjel. Je to divný, aby někdo chtěl, aby jeho přítel odjel, aby se ho zbavil, ale já to tak prostě mám, no. Šla jsem si dát tu sprchu a pak jsem šla spát.
