,,ty máš odvahu přijít na pohřeb někoho, koho jsi zabil?!" vyjela jsem na něj, když jsem k němu přišla.
Viděla jsem ho z dálky a jen to zapříčinilo, že se ve mně začala vařit krev. Jak si to vůbec mohl dovolit?
,,uklidni se a pojď. Jdeme domů" vzal mě za paži, ale já se mu hned vytrhla.
Vážně si myslel, že nakráčí na pohřeb někoho, koho zabil a jen tak si mě odvede? Vážně?!
,,ani na mě nesahej. Nikam s tebou nepůjdu. Už nikdy" odstoupila jsem od něj o další krok.
Hnusil se mi jen pohled na něj. Stále jsem měla před očima scénu, jak zbaběle postřelil Kyla. Do zad.
,,nedržkuj a pojď" chtěl mě znovu chytit, ale já zase odstoupila. Ještě jednou se mě dotkne a...
,,nechte ji" odstrčil ho ode mě Elijah, za což jsem mu byla vděčná. I když to byl můj otec, tak bych se nebála použít násilí.
Určitě by mě přepral, ale i tak jsem ze sebe musela dostat hněv na něj a násilí byla jediná možnost.
,,být vámi, vypadl bych. Za mnou stojí moc lidí, kteří vás chtějí zabít, jako jste vy zabil Kyla. Neriskujte a táhněte. Alex už k vám nechce. Teď je s námi, takže ji nechte, nebo budete mít co dočinění s námi" kývl za sebe a po mém boku se objevil Jamie a Josh.
,,takhle to nechceš, Alexandro" naštvaně se na mě podíval otec a zamračil se, až se mu mezi obočím objevila vráska.
Chtěla jsem hlavně to, aby byl daleko ode mě a už mě žádným způsobem nesnažil kontaktovat.
Byl se mnou celý život a stačila jedna blbá chvilka a já ho odepsala. Právem, ale odepsala.
,,chci. Měl bys jít" založila jsem si ruce na hrudi a zvedla bradu do vzduchu, abych vypadala sebevědomě.
Šel z něj strach, ale kluci byli jako moje ochranka. Byla jsem si jistá, že by mi neublížil.
Otec naposledy přejel všechny pohledem, otočil se na patě a se zatnutými pěstmi odešel k autu.
Ze srdce mi spadl obrovský kámen. Byla jsem ráda, že to dopadlo takhle a doufala jsem, že už to znovu nezkusí.
Mohlo by se stát, že bych změknula a všechno mu odpustila. Tak, jako vždy předtím a to se nesmělo stát.
Nemohla jsem mu odpustit něco takového. Zabil člověka, kterého jsem milovala jako prvního. Byl ve všem první.
,,další člověk, co tě začal nenávidět? Tak jako Kyle?" ozval se za mnou její pisklavý hlas.
Pevně jsem zavřela oči a zaryla si nehty do dlaní. Ze žárlivosti se stala nenávist.
Bylo mi z ní zle. To kvůli ní jsem se s Kylem pohádala. Nebýt jí, tak by třeba i mohl ještě žít...
Prudce jsem se otočila a otevřela oči, ale nechala zaťaté pěsti. Teď nebo nikdy.
Nával zlosti už jsem v sobě nemohla nadále dusit, takže jsem udělala věc, kterou bych nikdy neolitovala.
Napřáhla jsem se a má pěst narazila do jejího nosu. Pichlavá bolest mi přejela přes paži až k páteři.
Ruku jsem stáhla zpátky k sobě a protřepala si ji. Chtěla jsem na ni skočit, jak jsem byla naštvaná, ale kolem pasu se mi omotaly dvě paže a stáhly mě zpět.
Ani jsem se nesnažila sebou házet, protože bylo možná dobře, že se nestalo nic víc.
Mohl za to můj hněv a taky nevyrovnanost s tím, co se stalo. Už jen to, že jsem ji uhodila, bylo trochu přes čáru.
Morgan se skácela na zem, přičemž se držela za nos a brečela. Cukaly mi koutky, ale udržela jsem se.
,,ty krávo!" zakřičela na mě, když se podívala na ruku, kterou měla celou od krve a nastavila druhou, aby ji někdo zvedl.
Už jsem se neudržela a zasmála jsem se, když kluci stáli jako přikovaní a nic nedělali, takže se musela zvednou sama.
,,tohle si vypiješ" zamračila se na mě a odešla ze hřbitova. Otočila jsem se přes rameno a cukla sebou, když jsem uviděla Joshe.
Josh mě pustil a já si upravila šaty, co jsem měla na sobě. Zlost ze mě opadla, ale i tak mě to všechno užíralo.
Pravděpodobně bych ji neuhodila, kdyby nevytáhla Kyla. Neměla právo si ho brát do huby.
To, že mě nenáviděl, jsem brala na lehkou váhu, protože jsem věděla, že ke mně cítil pravý opak.
,,ulevilo se ti?" utahoval si ze mě Jamie a drkl do mě ramenem, načež mi zacukaly koutky.
Něco takového jsem chtěla udělat už dávno, takže se mi opravdu ulevilo, ale nechtěla jsem vypadat zlomyslně.
Jamie s úsměvem zakroutil hlavou a s Joshem odešel k partičce nějakých kluků, co stáli kus od nás.
Na to, že právě skončil pohřeb jejich kamaráda, byli nějací vysmátí. Možná to mělo co dočinění s jejich rozšířenými zorničkami.
,,máš ránu. Bude se s tebou dobře pracovat" přehodil mi ruku přes ramena Elijah a uculil se na mě.
Zvedlo mi to sebevědomí a začala jsem se culit s ním, ale úsměv mi poklesl při pohledu na hřbitov.
Pohřbili jsme Kyla. Kyla jen jako metaforu, protože jsme neměli jeho tělo, ale i přesto...
,,pojď" vytrhl mě z myšlenek Elijah a odtáhl mě k autu, do kterého jsme nastoupili a on odjel.
Neptala jsem se, proč nečeká na kluky a opřela si hlavu o okénko. Měla jsem v hlavě moc věcí, které jsem musela zpracovat.
,,proč se za mě Josh postavil? Vypadá, že mě nemá rád" zabloudila jsem k němu pohledem.
Překvapil mě, že se vedle mě objevil. Od Jamieho bych to čekala, s ním jsem si sedla, ale Josh se mnou nepromluvil ani slovo.
,,Al..." povzdechl si, ale díval se na cestu před sebou. Narovnala jsem záda a trochu se zamračila.
Opět jsem si vzpomněla na přezdívku Kyla, ale hned jsem to zahnala a čekala, co z něj vypadne.
