,,nesnaž se, Kyle. Je mi jedno, že půjdu sedět. Všechno je lepší než zradit kluky, nebo se vrátit k otci" jsem loajální.
Tohle bylo poprvé, co jsem mohla dokázat, že jsem vážně loajální k našemu gangu.
,,fajn, jak chceš" naštvaně se na mě podíval a odešel z místnosti. Úlevně jsem si sedla na židli.
Byla jsem ráda, že to konečně skončilo, ale štvalo mě, že jsem si ho od sebe odehnala.
Měli jsme spolu žít šťastně až do smrti. Tohle se vůbec nemělo dít. Myslela jsem, že se vrátí, ale to se nestalo...
Byla jsem ja sebe pyšná, že jsem ten nátlak vydržela a nepodlehla mu, ale taky jsem byla smutná.
Konečně se vrátil a najednou se všechno posralo a já pochybovala o tom, že se ještě vrátí.
Aspoň se mi ulevilo, že žije a já si nemusela jeho smrt dávat za vinu. Ani jsem nelitovala toho, že jsem kvůli tomu odešla od otce.
Bez něj jsem měla úplně jiný pohled na svět. Už mi do ničeho nikdo nemluvil.
Z místnosti mě odvedli zpátky do celi, kam za mnou přišel nějaký chlap a řekl mi, z čeho všeho jsem obviněná.
Bylo toho tolik, že jsem v půlce přestala poslouchat. Na nic z toho nemohli mít důkazy, takže jsem byla v klidu.
Řekl mi i to, že mě další den budou převážet do jiného města, kde budu čekat na rozsudek.
Jediná má zábava byla poslouchat opilou ženu, kterou přivedli kvůli výtržnostem.
Stále pořvávala na policistu za stolem, nadávala mu a pak si začala zpívat.
Připadalo mi to hrozně vtipné, ale já byla tak vysílená, že jsem se nedokázala dlouho smát.
I tak jsem nedokázala zamhouřit oči, aby mi ten čas do převozu utekl rychleji.
Doufala jsem, že kluci zjistili co se stalo a udělají všechno pro to, aby sehnali právníka.
Byli moje poslední naděje. I když jsem věděla, že nemají důkazy, tak mě děsila představa sebe ve vězení.
Nepřežila bych tam ani den, s mojí prořízlou pusou. Ale i tak jsem nechtěla přistoupit na Kylův návrh "únos".
Po dlouhé době za mnou do celi přišla žena v policejní uniformě a dala mi šedé tepláky a bílé triko.
Vyhnala muže u stolu, abych se mohla převléct a pak mi nasadila pouta na ruce.
Nerada jsem tam nechávala své oblečení, ale nemohla jsem si ho vzít, bohužel.
Byla jsem tak unavená, že mi bylo ukradené kam mě vede. Už jsem se ani nebála.
Připadala jsem si jako zdrogovaná. Sotva jsem dokázala chodit, ale ožila jsem, když jsem uviděla Bradleyho.
Měl na opasku policejní odznak a když si mě všiml, tak mi poslal vzdušný polibek.
,,ty idiote!" zakričela jsem na něj a chtěla po něm skočit, ale žena, co mě vedla mě chytila.
Odtáhla mě od něj a opřela mě o zeď. Snažila jsem se ji vykroutit, ale ramena mi přišpendlila ke zdi.
,,nedělej si to ještě horší" držela mě, dokud jsem se neuklidnila a pak jsme šly dál.
Naposledy jsem hodila zlostný pohled na Bradleyho, než jsme vyšly před stanici.
Už bylo světlo a venku stála černá dodávka se znakem policie, u které stáli dva muži.
Otevřeli zadní dveře, žena mi pomohla nahoru a já se posadila na jednu ze sedaček.
Znervózněla jsem, když dovnitř nastoupili i dva lidé v černém s nějakými helmami na hlavě.
Cítila jsem se jak nějaká kriminálnice, co zabila stovky lidí a oni ji teď musí hlídat na každém kroku.
Policistka se na mě usmála, než zavřela dveře a já se vystrašeně otočila na ty dva, co seděli úplně vzadu.
Ani se nehnuli a nevypadali ani že dýchají. Nasucho jsem polkla a radši sklonila hlavu.
Neměla bych se zbytečně nervovat. Na to jsem měla ještě nějakou chvíli čas.
Nervozitu jsem si mohla nechat až na soud. Teď jsem se musela psychicky připravit na to, že určitě půjdu sedět.
Byla jsem mimo realitu, ztracená ve svých myšlenkách, když najednou dodávka zastavila.
Polekaně jsem zvedla hlavu, když se mi pod nohama objevil jeden z mužů v helmě.
Ten druhý si schoval paralyzér zpátky za opasek a sundal si z hlavy helmu.
Byl to úplně zpocený Jamie. Jak to sakra... Klekl si přede mě, vzal svazek klíčů muži na zemi a sundal mi jedním z nich pouta.
Na nic jsem nečekala a objala ho. On mě osvobodil. Už jsem se připravovala na smrt ve vězení, ale on mě z toho dostal.
,,neříkám, že mi to vadí, ale musíme jít" odtáhl se ode mě, zvedl se a přešel ke dveřím.
Zaklepal na ně a ty se hned otevřely. Stál za nimi Tom se zbraní v ruce.
Jamie vyskočil z dodávky a pomohl mi dolů. Tom mě lehce objal, ale pak nám pokynul, abychom šli za ním.
Elijah zrovna omráčil řidiče, zazubil se na mě a nasedl do auta, co stálo před dodávkou.
Nastoupili jsme hned za ním, Tom za volant a hned odjel. Tohle bylo vážně rychlé.
Byla jsem zvyklá na rychlé manévry, ale tohle bylo úplně jiné. Jak to mohli tak rychle připravit?
,,jak jste věděli jak mě z toho dostat?" promnula jsem si zápěstí bolavé od pout.
Jak se mohl vůbec Jamie dostat na místo jednoho z těch lidí? A jak to mohli vymyslet takhle narychlo?
Kluci se na sebe podívali zvláštními pohledy a ani jeden se neměl ke slovu. Co se stalo?
