Elijah ze zadní kapsy vytáhl klíč a odemkl. Chtěla jsem namítnout, že by se to nemělo, ale asi bych se pozvracela.
V domě bylo hrobové ticho a nikdo nikde nebyl. Trochu se mi ulevilo, ale i tak jsem byla napjatá.
Stále jsem nevěděla, jak to všechno proběhne. Elijah mi skoro nic neřekl.
Nevěděla jsem ani jak se zdraví. Byl to jejich boss. Brali ho třeba jako krále nebo tak něco? Měla jsem se uklonit?
,,Al nebuď tak napjatá. Nezvládneš to, když se budeš bát. Jsi dost dobře připravená, říkám ti to pořád, tak mi aspoň trochu věř" kývl na mě a oba jsme se posadili na sedačku v obýváku.
Propletla jsem si prsty na rukou, pevně je stiskla k sobě a dala si je mezi stehna.
Musela jsem převést pozornost jinam než na svoje myšlenky a tohle bylo snadné.
Musela jsem určitě vypadat jako blázen, ale bylo mi to jedno. Poblíž byl jen Elijah a ten už mě znal až moc dobře na to, aby věděl, proč to dělám.
Elijah se mě snažil převést na jiné myšlenky a vedlo se mu to, dokud jsem neuslyšela klíče v zámku.
Elijah mě vytáhl na nohy a stoupl si přede mě, takže byl blíže ke dveřím a blíž tomu, kdo přišel.
Hned se rozešel k muži v bílé košili a podal mu ruku se slovy "rád tě zase vidím".
Muž mu na to nic neřekl a stoupl si přede mě. Musela jsem zvednout hlavu, abych mu viděla do tváře.
Vypadal tak na čtyřicet, ale neměl ani jeden šedý vlas v jeho tmavě hnědých vlasech.
Měla jsem pocit, jako kdybychom se už někdy viděli, ale nedokázala jsem si přiřadit jeho tvář k žádné situaci.
,,nikdy k nám nechtěla holka a ještě k tomu dobrovolně. Kdo jsi a proč k nám chceš?" založil si ruce na hrudi.
Budil ve mně přirozený respekt, ale ne strach. Nevypadal tak děsivě, jak jsem si ho představovala.
Pocit, že ho znám, i když to nebylo možné, mě uklidnil a už jsem se nebála, že se něco pokazí.
,,jsem Alex a chci k vám jen kvůli Kylovi. Zabil ho můj otec" ztěžka jsem polkla a zvedla bradu.
Poslední dva měsíce mi nedělalo problém hrát si na sebevědomou, ale on byl... Zvláštní.
Byl jako otec, jen měl drsnější pohled ve tváři. Ani jsem mu nechtěla říkat, že to byl můj otec, ale vyjelo to ze mě. Jeho pohled mě k tomu donutil.
,,vím o tom. Už dlouho ho sledujeme a sebrat mu dceru zní slibně" povýšeně mě usmál a celou mě přejel pohledem.
Sebrat mu dceru? To už ani nemusel. Už jsem se k němu ani nehodlala vrátit, takže mu ji nebral. Odešla jsem sama.
,,on už dceru nemá, stejně jako já otce od toho, co udělal, takže se nemusíte snažit" postavila jsem se jako on.
Slyšela jsem, jak se Elijah uchechtl a to mi dodalo ještě větší odvahu. Vrátila jsem se zpět do své role.
,,líbíš se mi, tak doufám, že budeš stejně dobrá v ostatních věcech, jako jsi sebevědomá" kývl na Elijahu a někam odešel.
,,vezme tě. Vidím to na něm" stiskl mi ramena Elijah a posadil se zpátky, což jsem po něm zopakovala.
,,Kyle by na tebe byl pyšný" zašeptal a odvrátil ode mě hlavu. Na chvíli jsem zavřela oči a vydechla.
Oči jsem zase otevřela a položila si hlavu na jeho rameno. ,,děkuju" nechala jsem se od něj obejmout kolem ramen.
On si položil hlavu na tu mou a začal mě hladit po paži. Tak moc si přeji, aby tu byl s námi...
,,hlavně počítej, Alex. V každé zbrani máš dvanáct nábojů. Nestřílej jako divá. Dávej si na to pozor" dal mi za opasek dvě nabité zbraně Elijah.
Nabil další dvě a dal mi je do rukou. Tak nějak jsem se uvolnila, protože jsem střílet uměla a to dost dobře.
Ani nevím kde se to ve mně bralo. Možná to byly geny po otci. Vždy jsem se zbraní bála a najednou tohle...
Já, Elijah a 'boss' jsme byli v nějaké budově, kde to vypadalo jako bludiště.
Prý to bylo něco jako cvičiště ve střílení. Vždy se měl někde objevit nějaký terč a já se musela trefit.
Neznělo to vůbec náročně, ale to jen proto, že to vysvětloval Elijah. Určitě to bude mnohem těžší.
,,takže můžeme?" přišel k nám šéfík a já strnula. Měl snad hrubší hlas, než když na mě poprvé promluvil.
Nedalo mi, prudce jsem se k němu otočila a znovu se mu zadívala do tváře. Odkud ho znám?
,,neznáme se odněkud? Mám pocit že ano" přimhouřila jsem na něj oči a znovu si ho důkladně prohlédla.
Připadalo mi to, jako kdyby se mi chtěly vybavit vzpomínky, ale nějaký blok jim bránil v tom se mi ukázat.
,,to určitě není možné" zvedl hrdě hlavu a odkráčel pryč. Stejně mu nevěřím.
Otočila jsem se zpátky čelem k Elijahovi a všimla si, že se šklebí. Chtěl něco říct, ale já ho rukou zarazila.
Bylo mi jasné, že mi chce říct, abych si tak nevyskakovala, ale já se zeptat musela.
A hlavně mi to pomáhalo zapomenout, že jsem byla v situaci, kdy mi šlo tak trochu o život.
Elijah mi to sice přímo nepřiznal, ale bylo mi jasné, že kdybych nezvládla jejich zkoušku, tak by to se mnou nedopadlo dobře.
,,dobře, nic neříkám. Hlavně na sebe dávej pozor a správně dýchej. Tak, jak jsem tě to učil" naposledy mi stiskl ramena a poslal mě do bludiště.
Zhluboka jsem se nadechla, stiskla zbraně v dlaních a rozhlédla se. Nikde nic.
Natáhla jsem ruce před sebe a vykročila dopředu. Hlavně v klidu dýchat a počítat.
