Elijah to vzal v pohodě a chápal, že jsem to nechtěla říct. Bylo to nejhorší období mého života.
Taky jsem se i bála se někomu svěřovat. Dokázala jsem to jen u holek. Ony věděly každý detail mého života.
O rakovině věděly jen ony a zakázala jsem jim o tom mluvit. Proto jsme byly nejlepší kamarádky.
Tohle byl zlomový okamžik. Já jim svěřila tajemství, ony mně a takhle to začalo. A jak to skončilo.
Večer mě vážně propustili. Zůstal se mnou jen Elijah a všechno jsme probrali.
Tom musel na nějakou misi, takže jsme měli prostor probrat úplně všechno. Včetně reakce Jamieho.
Řekl, že je citlivější na důvěru a že prý brzy vychladne. Doufala jsem v to. Ještě jsem se s ním nikdy nepohádala.
Nechtěla jsem nikomu ublížit, jen jsem si chtěla uchovat aspoň jedno tajemství.
,,Jamie" chytla jsem ho za paži, když chtěl odejít, když jsem přišla s Elijahem do obýváku.
Už teď mi chyběl ten klid, který jsme měli doma. Bez hádek, krom těch s Bradleym.
I on měl podíl na mém stresu. Nebýt jeho a jeho ega, tak bych na tom byla určitě lépe.
,,omlouvám se, ale pochop mě. Je to pro mě citlivé téma, se kterým se nechci všude chlubit" pustila jsem ho.
Chtěla jsem mu dát šanci utéct nebo mě vyslechnout a nechat mě se pořádně omluvit.
Ani jsem se neměla za co omlouvat. Já nebyla povinna mu něco takového říkat.
Ale nechtěla jsem s ním být na nože. Oba jsme byli trdohlaví a teď bylo na mně, abych odstoupila.
Jamie si povzdechl a stiskl si kořen nosu. Hned jsem věděla, že vyměkl. Nikdy nedokázal být naštvaný dlouho.
,,jen mě nasralo žes mi to tajila. Myslel jsem, že před sebou nemáme tajemství" podíval se na mě.
Vypadal vážně smutně a to mi ublížilo ještě víc. Nechtěla jsem ho... zradit.
,,promiň. Věřím ti, ve všech ohledech, ale tohle neříkám lidem na potkání" radši.
Jamie zaklonil hlavu, chvíli to tak nechal, ale pak ji vrátil zpátky, natáhl ke mně ruku a objal mě.
,,chci, abys věděla, že mi můžeš říct cokoliv, Alex" zašeptal mi do vlasů, když jsem mu omotala ruce kolem pasu.
Pro sebe jsem se usmála a zavřela oči. Hned jsem měla lepší náladu, když už jsme byli v pohodě.
Kdybych měla porovnat Jamieho s Tomem, tak při mně oba stáli v těžkých chvílích mého života.
Jamie, Elijah a Josh mě vycvičili tak dobře, že jsem mohla díky nim začít žít nový život.
Ani jsem si to neuvědomovala, ale to oni mě donutili se posunout ve svém životě o velký kus.
Nikdy jsem si nepředstavovala svůj život takhle daleko, protože jsem ani nevěděla, jestli přežiji do dalšího dne.
Ale teď jsem žila. Žila jsem úžasný život plný lidí, které jsem měla ráda a oni mě. Tohle jsem si přála.
Život nikdy nemůže být dokonalý, ale ten můj od toho nebyl daleko. Hlavní bylo, že jsem byla šťastná.
Jamie, Josh, Elijah i Tom museli na noc odjet, takže jsem v domě zůstala sama s Bradleym.
On díky bohu nevyšel z pokoje, takže jsem měla všechno jen pro sebe, když jsem byla vzhůru.
Musela jsem toho hodně napsat v nemocnici, protože jsem nedokázala zamhouřit oči.
Kluci z neznámých důvodů zavolali pár kluků, kteří seděli v kuchyni, pili a hrozně se smáli.
Snažila jsem se to ignorovat, ale byli moc hluční. Ani jsem si nepamatovala jejich jména.
Byli mi sice úplně ukradení, ale i tak jsem se cítila nepříjemně, že jsem v domě s cizími lidmi.
I kdybych chtěla, tak bych se jim neubránila. Bylo jich minimálně šest. A nepomohl by mi ani Bradley.
Spíš jsem věřila v to, že by se k nim přidal, než že by mi pomohl. Neprohodila jsem s ním ani slovo.
Doufala jsem, že ta nenávist, kterou jsem k němu cítila, byla oboustranná.
Určitě bych to uvítala víc než jeho návrhy a hádky. Aspoň jsem měla o jednoho debila v životě méně.
Jen jsem seděla na sedačce, přepínala programy na televizi a snažila se zaměstnat svou mysl.
Hrozně jsem se nudila. Kluci byli pryč a já si ani neměla s kým povídat. Neměla jsem nikoho jiného. Jen je.
Kdyby v mém životě ještě figurovaly holky, tak bych jim určitě zavolala.
Myslela jsem, že to bude v pohodě a já to bez nich přežiju, ale teď by se mi hodily jejich kecy o lacích na nehty.
Už jsem se zvedala, že zkusím jít spát, ale zastavila jsem se u schodů, když někdo otevřel vchodové dveře.
Otočila jsem se a malém si sedla na zadek. Ve dveřích stál šéfík. Vůbec jsem ho tu nečekala.
Kývla jsem na něj a chtěla odejít, ale zastavil mě jeho hlas. Zavřela jsem oči a zpět se k němu otočila.
,,slyšel jsem od Toma, kdo vážně jsi. Myslel jsem, že je nemožné, abys mě znala" zavřel za sebou.
Pokynul mi hlavou, abych ho následovala, šel do obýváku a cestou pozdravil kluky v kuchyni.
Šla jsem za ním a do kuchyně se radši nedívala. Posadila jsem se na sedačku, když si šéf sedl do křesla a čekala, co z něj ještě vypadne.
Byla jsem hrozně nervózní. Ještě nikdy jsem s ním nebyla sama. Vždy u toho byl Elijah.
,,jsem rád, že ses z toho dostala. Tom o tobě mluvil pořád. I potom, co jste se nemohli spojit. Tvůj otec propustil tvoji chůvu, protože se dozvěděl kdo je Tom a kdo jsem já" no to si děláš prdel.
Otec mi kazil život už od raného dětství? Co si sakra myslel?! Mohlo to být vůbec ještě horší?
Dozvídala jsem se jen špatné věci. Už jsem chtěla, aby to skončilo. Co se mohlo ještě stát?
Řekla jsem to jako řečnickou otázku, ale netušila jsem, že to vážně může být ještě horší. Do prdele.
