2. idiot✔️

20.

          Za Elijahem se objevil kluk, který mě ráno srazil z prkna. Málem jsem se udusila lžící.

          To on měl být nástupce Ryana?! Vždyť se vyděsil i když mě srazil k zemi, jak chtěl zastrašit ostatní?!

          ,,neříkej že jsi přibral tohohle" ušklíbla jsem se a nechala Jamieho, aby si nabral jídlo z misky.

          Nikdo z toho nebyl tak mimo, jako já. Vždyť to byl poděs! Už od pohledu stál za hovno.

          ,,má dohodu se šéfem a my jsme jediní, co mají míň členů, když odešel Ryan" pokrčil rameny Elijah.

          Nevypadal nadšeně, ale to se dalo čekat. Vyměnili jeho bratra rychlostí světla.

          Ještě jsem ani nestačila pocítit, že mi nikdo neotravuje život a už se k nám cpal jiný blbeček.

          ,,zasvěť ho, Alex. Já a Jamie jedem na misi a Josh za Tomem, aby ho měl šéf pod dohledem, než se vzpamatuje" dal mu pohlavek Elijah.

          Josh se po něm ohnal rukou, ale netrefil se. Já a Jamie jsme hodili lžičky do misky a seskočili z linky.

          Byli jsme až neskutečně sehraní. I mě samotnou to překvapovalo. Byli jsme jako zrcadla.

          Nevěděla jsem ale jak toho nováčka zasvětit, když jsem toho taky moc nevěděla.

          Jediné, co jsem mu mohla říct bylo, jak to chodí v domě. O všem ostatním jsem také měla plno otázek.

          Periferním viděním jsem zahlédla, jak se na mě ten blbeček dívá, ale já ho ignorovala.

          Přešla jsem k Joshovi a objala ho kolem krku. Nechtěla jsem, aby byl daleko, ale potřeboval klid.

          Chtěla jsem být empatická, ale nedokázala jsem to, když se jednalo o Ryana. Nesnášela jsem ho.

          ,,doufám, že ti bude lépe" pustila jsem ho a on si stoupl. Věnoval mi lehký úsměv a odešel.

          Jamie na mě kývl a šel za ním, jen Elijah zůstal a přistoupil ke mně. Musela jsem zvednout hlavu, abych na něj viděla.

          ,,jmenuje se Bradley a je tu místo Ryana. Jestli budeš mít čas, tak prober jeho věci v pokoji a zabal je. Bude ho mít Bradley. Zatím má věci v pokoji dole" kývl a odešel.

          Založila jsem si ruce na hrudi a pohled přesunula na Bradleyho. Stál opřený o zeď a sledoval mě.

          Nelíbil se mi. Vypadal až moc povrchně. Chtěla bych vědět, proč ho šéfík přijal. Jaká je to dohoda?

          ,,chtěla bych říct, že tě ráda poznávám, ale nerada lžu" ušklíbla jsem se na něj.

          On mi úšklebek oplatil, stoupl si přede mě a taky si založil ruce na hrudi. Jak dětinské.

          Nebyl o tolik vyšší, ale i tak vypadal děsivěji než na první pohled. Čím byl blíž, tím byl děsivější.

          Přejela jsem ho celého očima a zastavila se na jeho složených pažích. Co to?

          Na rukou měl malé jizvičky. Bylo jich až moc na to, aby byla jen náhoda, že je měl.

          ,,od čeho to máš?" zvedla jsem oči zpět k jeho tváři. Promluvil i bez toho, aby ze mě spustil pohled.

          ,,otec o mě típal cigarety když jsem byl malý" spustil ruce, podíval se na ně a zatnul pěsti, až mu na pažích naběhly žíly.

          Nikdy se mi to nelíbilo, možná protože takhle nenabíhaly ani Kylovi, ale u něj mi to přišlo atraktivní.

          Vypadal smířený s tím, co se mu dělo, ale mně to nepřišlo moc v pořádku. Jak mu něco takového mohl otec dělat?

          Nebyl první člověk na světě, komu se to dělo. Tohle byl nejčastější případ domácího násilí, ale byl první, s kým jsem se setkala.

          I tak jsem se nemohla zbavit špatného pocitu z něj. Nelíbil se mi už když jsme se viděli poprvé.

          ,,uhm... fajn. Tak" odmlčela jsem se a obešla ho k lednici, kde byl papír s nákupy.

          Musela jsem změnit téma, protože mi to přišlo trapné. Už jsem k němu nedokázala být tak blízko.

          ,,tady je papír na nákupy. Pokud po něčem toužíš každý den, tak to napiš sem" začala jsem s výkladem.

          Cítila jsem se důležitá, když jsem mu mohla předat své vědomosti. Připomínalo mi to mě a Elijahu.

          Po Kylově pohřbu mi udělal stejnou prohlídku, tak musel vědět, že to zvládnu stejně jako on.

          Aspoň jsem mohla dokázat, že se dokážu postarat o všechno, o co mě požádají, i když odjedou.

          ,,jsme jako rodina, takže se podle toho chovej a hlavně nikomu nepřebírej holky. Už to tu párkrát bylo a nedopadlo to dobře" pokračovala jsem.

          Jednou si Jamie přivedl nějakou holku na noc, ale odpadl dřív, než k něčemu došlo.

          Ráno ale vyšla z Joshova pokoje. Dva týdny se nebavili a stále se hádali, až mu to nakonec Jamie vrátil stejnými zbraněmi a všechno bylo v pohodě.

          Už jsem nechtěla znova prožít ty neustále urážky. Ze začátku jsem se bavila, šle pak už mi to lezlo na nervy.

          ,,a ty někomu patříš? Aby tu nebyly neshody" dal ruku na zeď vedle lednice a sjel mě očima.

          Na rukou mi naskočila husí kůže, jak se mi udělalo zle. To myslel vážně, nebo...

          ,,vtipné" zašklebila jsem se na něj, ale vtipné mi to nepřišlo. Co si to dovoloval?

          Nebyl u nás ani deset minut a už mi dělal... Nabídky? Byla to vůbec nabídka? Nebo narážka?

          Ať to bylo cokoliv, tak to bylo nechutné. Šlo vůbec, aby se mi zhnusil ještě víc?

          ,,k čemu je tohle?" vytáhl ze zadní kapsy černou kreditní kartu, kterou jsem měla i já.

          Rozdíl byl akorát ten, že on na ni měl svoje jméno. Bradley Olson.

          ,,na placení, ale nevím čeho. Nestihla jsem se na to ještě zeptat. Začlenili mě teprve nedávno" pokrčila jsem rameny.

          Vzdálila jsem se od něj a posadila se na jídelní stůl, abych od něj byla co nejdál.

          Bylo nepříjemné být v jeho blízkosti. Přes záda mi přebíhal chlad, jako kdyby na mě sáhl duch.

          Chtěla jsem pokračovat s výkladem, ale přerušil mě další jeho otázkou, za kterou jsem mu měla chuť vyškrábat oči.