,,slyšel jsem o tobě a Kylovi" pronesl do ticha. Cukla jsem sebou a prudce k němu otočila hlavu.
Možná bych byla radši za to trapné a depresivní ticho, než za konverzaci o Kylovi.
,,nehodlám se s tebou o něm bavit. Nic ti do toho není" otočila jsem hlavu zpátky k okénku.
Nechtěla jsem, aby viděl slzy v mých očích. Nebrečela jsem ani před Elijahem a nehodlala jsem to měnit.
,,jen jsem chtěl vědět, jestli už sis za něj našla náhradu. Myslím, že by to neměl být problém. Nebyl zase tak úžasný" promluvil po chvíli a já na stehně ucítila jeho ruku.
Ihned jsem zkameněla a zapomněla jsem i jak se dýchá. Proč tohle dělá?
Když věděl o tom, co se dělo mezi mnou a Kylem, proč dělal něco takového chvilku po tom, co zemřel?
,,nech mě být" procedila jsem skrz zaťaté zuby naštvaně. Bylo mi to nepříjemné.
Měla jsem sedět vedle Kyla, to on měl být na místě Connora. To on se mě měl dotýkat.
,,Alex nezkoušej to. I tak mi podlehneš" jel rukou stále blíž k mému pasu.
Začalo mi cukat v břiše. Nevěděla jsem jestli je to kvůli tomu, že to byl první intimnější dotek za dlouhou dobu, nebo z toho, že se mi chtělo zvracet. Z něj.
,,zastav" vypravila jsem ze sebe a tím jeho ruku zastavila. Hrdě jsem zahnala slzy a otočila k němu hlavu.
Snažila jsem se udělat co nejvíc nasupený pohled, i když bych ho i tak nevystrašila.
,,cože?" podíval se na mě zmateně a přitom pobaveně. On se mi vážně ještě vysmíval?
,,říkám zastav!" zaječela jsem na něj, hbitým pohybem vytáhla zbraň a namířila mu ji na hlavu.
On zvedl ruku z mého stehna a prudce zabrzdil. Ihned jsem vzala nohy na ramena, odpoutala se a vystoupila.
Třískla jsem za sebou dveřmi a rozešla se na druhou stranu, než jel. Doufala jsem, že nevystoupí taky.
Zbraň jsem si radši nechala v ruce, dokud jsem neuslyšela pískot gum. Radši jsem se ještě otočila.
Schovala jsem ji až když jsem viděla světla auta mizící v dálce. Trhaně jsem vydechla a vytáhla si z kapsy mobil.
Celé okolí mě děsilo. Byla jsem bůhví kde u lesa, úplně sama, uprostřed noci a se špatným zážitkem za sebou.
Bylo mi z toho zle. Ještě nikdo se mě nedotýkal tak vysoko. Kromě Kyla. Connor neměl být první po Kylovi.
Nelíbil se mi už od začátku. Měla jsem radši dát na svůj špatný pocit z něj a držet si odstup. Nestalo by se to.
Roztřesenými prsty jsem vytočila Elijahu, mobil si přiložila k uchu a rozhlédla se.
Všude bylo ticho a tma, že jsem neviděla ani na pět metrů před sebe. Notak Elijaho.
Ani jsem nechtěla myslet na těch nespočet hororů, co se odehrávali v lese. Nebo v autě s Connorem.
,,Al! Tak jak to šlo? Říkal jsem ti, že se ti nic nestane" ozval se Elijahův vysmátý hlas z druhé strany.
Stiskla jsem si kořen nosu, abych nezačala vzlykat a snažila se zkrotit třas mého těla.
,,Elijaho můžeš... Můžeš pro mě prosím přijet? Já- já nevím kde jsem a bojím se. Já- on..." nedokázala jsem dokončit větu.
Měla jsem kousek od toho, abych se zhroutila na silnici. Nepřidalo tomu ani to, že začalo poprchávat.
V duchu jsem Connora proklínala. Jestli se mi nic nestalo na té jejich blbé misi, tak teď to bylo dost pravděpodobné.
,,Alex zůstaň v klidu. Zaměřím tvůj mobil a hned budu u tebe" ani nečekal na odpověď a zavěsil.
Schovala jsem mobil do kapsy, rukou se zapřela o kmen stromu vedle mě a začala zhluboka dýchat.
Cítila jsem se jako kdyby mě někdo svíral v náručí a já nemohla dýchat. Vypadalo to, že brzy dostanu záchvat paniky.
Ruku jsem ze stromu sundala, opřela se o něj zády a sjela po něm až na zem.
Ignorovala jsem, že je to nepohodlné, vyndala si jednu zbraň kdyby se náhodou něco dělo a položila si hlavu na kolena.
Z poprchávání se stal déšť jako kráva a já byla během chviličky celá promočená.
Předtím jsem se třásla z paniky, ale teď to bylo zimou. V duchu jsem se modlila, aby Elijah přijel co nejrychleji.
Byla jsem na Connora neskutečně naštvaná. Nebýt jeho nadrženosti, nic by se nestalo.
Nevím jak dlouho jsem seděla na zemi, ale slyšela jsem, jak u silnice zastavilo nějaké auto.
Nedokázala jsem ani zvednout hlavu, jak jsem byla zmrzlá, takže jsem se musela modlit, aby to byl Elijah.
,,bože můj, Alex. Pojď" uslyšela jsem jeho hlas a pak ucítila dotek kolem boků.
S námahou a jeho pomocí jsem se postavila na nohy a zvedla k němu oči. Byl tak naštvaný.
,,dej mi to" vzal si ode mě zbraň, dal si ji za kalhoty a dovedl mě až k zadním dveřím od auta, které otevřel.
Posadil mě na zadní sedačky a sám si sedl na místo řidiče. Radši jsem ani nepromluvila.
Bála jsem se, že by na mě vyjel, že sem musel, i když to moje vina nebyla. Na vině byl jen Connor.
,,vzal jsem ti nějaké oblečení, tak se převleč do suchého a zahřej se" vzal ze sedadla spolujezdce nějaké věci a podal mi je.
Já jsem si je od něj s tichým díky převzala a co nejrychleji se převlékla, abych nemyslela na trapné ticho.
Mikina byla jeho, ale tričko a kalhoty museli být rozhodně dámské. Čí to může být?
,,a teď mi řekni co se stalo" vypálil na mě hned, jak jsem se pohodlně posadila do sedačky.
V hlavě jsem si srovnala věty, co mu chci vůbec říct. Znělo to jako nějaký výmysl.
Někdo by si mohl říct, že z toho dělám zbytečné drama, ale já byla stále zamilovaná do Kyla.
Neměla jsem ani pomyšlení na někoho jiného. On byl první a měl být i poslední...
