,,Jak to myslíš?!" optá se Sofie která má již své slzy na krajíčku. ,,Vždyť já tě mám ráda ne já tě miluji Ethane." neudrží už dál své slzy a první z mnoha které budou následovat jí steče po tváři.
,,Já Sofie já nemiluju nikoho." naznal Ethan s kamenným výrazem ve tváři. ,,Nechodili jsme spolu je čas si říct sbohem."
Sofie se poddá pláči. ,,Říkal jsi že mě miluješ. Pomohl jsi mi sehnat bydlení to jsi přece nedělal jen tak. " špitne a svou mírně roztřesenou ruku chce položí Ethanovi na rameno on však uhne.
,,Víš já říkám hodně věcí." a pak už jen bez další řeči odejde z bytu Sofie.
Xxx
,,No?" zvedne Sofie telefon a snaží se znít že nepláče.
,,Potkala jsem ho. Je fakt nádherný a hodný." při těchto rychle řečených slovech se Bee udělá na tváři lehký úsměv.
Sofii to nejdřív zarazí ale celou dobu si myslí, že by bylo nejlepší, aby se setkali. ,,Jako vážně?."
,,Jo, já ho mám celkem ráda i když o něm skoro nic nevím. Ale nechci se zamilovat já nechci, aby to znovu bolelo." poslední dvě slova pronese dívka víc tiše.
,,Netrap se kvůli němu je to minulost a Zadina může být budoucnost." snaží se Sofie pronést tuhle větu v klidu ale stejně znovu propukne v pláč. Vybavil se jí ten kluk, kterého až moc miluje.
Bee si hned uvědomí že její kamarádka pláče. ,,Krásko proč pláčeš?." zašeptá se starostí v hlase.
,,Miluju tvého bráchu ale on mě už asi ne.."
Bee probleskne hlavou, že její bratr měl už pár holek, které do něj byli blázen však on si hrál na špatného kluka a později se k nim choval jako ke kusu hadru. Něco v hlavě ji ale říká že k Sofii se takhle on určitě nechoval. Vždyť ví že ona s ním ještě ani nebyla narozdíl on těch jiných dívek.
,,Promluvím s ním. Bude vše v pořádku. Za chvíli jsem u tebe." položí telefon a hned hledá číslo svého bratra. ,,Ahoj brácho, mám moc důležitou otázku."
ČTEŠ
It happened
Random,,Občas čas ukáže, že to co se zdálo jako největší chyba je to nejlepší, co nás kdy potkalo."
