,,Hele tady pro tebe něco mám. Chci ti to dát už hrozně dlouho ale vždy když jsem s tebou zapomenu na to." řekne Bee při jedné z mnoha procházek venku za přítomnosti Filipa. Zahrabe trochu ve své tašce a po chvíli vytáhne bílou obálku a podá jí chlapci vedle ní.
,,A to mě chceš jako uplatit abych už konečně vypadnul nebo co?" zasměje se chlapec hned potom, co to dořekne.
,,Zadino jsi blbeček." zasměje se Bee též.
,,Já se bojím to otevřít, co když to třeba bouchne nebo tak něco." jakmile to se smíchem Filip dořekne Bee do něj lehce strčí a začne se smát ještě víc. Při lehkém záchvatu smíchu začne chlapec obálku otevírat. Při smíchu se mu podlamují kolena, takže otevřít obálku mu dává lehce zabrat.
Jakmile se chlapec do obálky dostane a vytáhne její obsah, jeho smích utichne a zůstane na několik obrázků jen koukat. ,,To je naše miminko Bee." odvětí po chvíli. V obálce bylo několik ultrazvuků seřazených podle data. ,,Ty jsi tak úžasná holka. Teď bych to nejradši dal pusu, ale to by mi asi neprošlo." zašklebí se u posledních slov.
XXX
,,Fildo potřebuji tě o něco poprosit." vyhrkne Bee do telefonu. ,,No copak já jsem vždy k službám."
,,Zítra mám jet k rodičům. Tentokrát tam nebude brácha, takže si mě budou všímat. Neřekla jsem jim o tom, že jsem těhotná. Potřebuji tak zítra tvou podporu."
,,Sice se divím, že po osmi měsících těhotenství si jim to neřekla ale na mě se můžeš obrátit zítra tě vyzvednu, ale teď tě chci o něco poprosit já. Mám koupit brusle nebo botičky na balet celkem by mě to zajímalo." optá se nakonec Filip
,,Kdo si počká ten se dočká chlape."
Xxx
,,Ahoj Bee, rádi tě vi..." nestihne matka dívky ani doříct větu, kterou měla na jazyku. Je těsně před dvanáctou hodinou odpolední a Bee a Filipem dorazili na místo. ,, Děláš si prdel, že jo?! Je ti 21 let nemůžeš mít dítě." začne na svou jednou dceru okamžitě křičet matka.
,,Dobrý den paní Jonesová, nechci si z vás dělat špatný dojem ale jsem toho názoru, že vaše dcera je už dospělá a může si dělat, co chce." jen co Filip tato slova dořekne paní Jonesová ho probodne pohledem.
,,Oslava může začít když už jste konečně tady." naznala paní Jonesová a zmizela ve dveřích. Bee a Filip jí následovali. Když vstoupili dovnitř uviděli příbuzné Bee.
Dívce se z toho sevřel žaludek. Sice je to její rodina ale ne vždy je naše rodina taková, jakou bychom ji chtěli. Občas je pro ně někdo ten podřadný a otloukánek. Tohle byl přesně případ Bee. Ty zlé vzpomínky na ty kecy, jak je její bratr úžasný a ona nic nezvládá vyplouvají na povrch.
,,Bee je ti něco." špitne směrem k ní chlapec.
,,Ne, je mi dobře.."
ČTEŠ
It happened
Random,,Občas čas ukáže, že to co se zdálo jako největší chyba je to nejlepší, co nás kdy potkalo."
