Život s teenagarem

Odpustíš mi to někdy?

D: ,,A co mi jako mělo dojít? Já si z rána nic nepamatuju." koukal se vyplašeně. ,,Co jsem vám udělal?"
L: ,,Skvělý, takže ještě dělá ze sebe blbýho, aby nemusel na testy."
D: ,,Lukáši!" zvýšil hlas.
M: ,,Neřvi na něj, Davide! Má pravdu. Ráno jsem ti říkala, že by sis měl nechat udělat testy co ti je, ale ty si byl na mě i Lukyho nepříjemenej, jeho si poslal do háje."
D: ,,Aha, promiň... Ale já si fakt nic nepamatuju."
M: ,,Skvělý... Necháš si udělat ty testy, jinak je mezi náma konec."
D: ,,Ale..."
M: ,,Konec, Davide.. Já se nebudu probouzet s tim, že se budu bát o Filípka nebo o Lukyho."
D: ,,Dobře, nechám si je udělat. Mrzí mě to, co jsem tobě i malýmu způsobil." pohladil jí po rameni.
L: ,,Ještě aby ne."
M: ,,Nezkoušej na něho řvát!! Jedinej on mi pomohl."
D: ,,Dobře. Promiň Filí." pohladil ho po hlavičce a odcházel pryč.
M: ,,Kam jdeš?"
D: ,,Pryč, když jsem vám všem na obtíž."
M: ,,Nejsi na obtíž, ale uvědom si co se mohlo stát, jenom kvůli tomu, že si paličatej, tak se malej narodil o dva měsíce dřív."
D: ,,Já vim, omlouvám se tobě, Filípkovi i Lukymu. Jsem idiot a neuvědomoval jsem si to, co jsem tobě i malýmu udělal. Teď už to vim a mrzí mě to."
M: ,,Ok."
D: ,,Bude v pořádku?"
M: ,,Měl by bejt, ale minimálně takovej měsíc tu budeme, než bude vážit to co má."
L: ,,Já asi půjdu do školy."
D: ,,Nikam nechoď, nemá to na 3 hodiny cenu."
L: ,,Ok, tak jdu domu a nechám vás tady o samotě."
M: ,,Děkujeme Luky a já hlavně za to jak si se zachoval." objala ho a on jí.
L: ,,Tak ahoj, čau. Ahoj Filí." pohladil ho po bříšku.
M: ,,Ahoj."
D: ,,Čau."
Luky odešel pryč a mířil domu.
D: ,,Odpustíš mi to někdy?"
M: ,,Jo, hlavní je pro mě to, že to Filípek přežil." otočila se k němu a hladila ho prstem po tvářičce. David k ní přišel a objal jí pevně zezadu.
D: ,,Moc mě to mrzí a neodpustil bych si, kdyby to malej nebo ty si to nepřežila." dal jí pusu do vlasů.
M: ,,Ale na ty testy fakt půjdeš.. Já to fakt myslim vážně, jakmile na ty testy nepůjdeš, tak je fakt mezi náma konec."
D: ,,Půjdu na ně, slubuju. Už to nechci zažít znova."
M: ,,Neříkáš to jenom proto, abych ti odpustila?"
D: ,,Samozřejmě, že ne.. Chci, aby měli kluci rodiče pohromadě."
M: ,,Ale já..."
D: ,,Nejsi Lukášovo máma, vždyť já vím. Ale sám ti tak skoro řekl."
M: ,,Jo to jsem slyšela."
D: ,,No, tak vidíš.."
Mery nic neřekla a objala Davida. Byla na něho tak moc naštvaná, ale zároveň byla ráda, že tady je a dokázal připustit chybu + i to, že půjde na testy.
David tam byl až do večera, mezitim si nechal udělat i testy. Kolem 7 šel David domu.
D: ,,Tak pa, ahoj Filípku."
M: ,,Ahoj."
D: ,,Miluju tě." políbil jí a jemně pohladil po tváři.
M: ,,Já tebe."
Davidovi se moc domu nechtělo. Hrozně ho mrzelo co udělal a vyčítal si to.

Jaká bude nálada doma?