Život s teenagarem

Ať si trpí, když chce...

David poslední dobou je náladovej, nic ho moc nebaví nebo naopak má energie na rozdávání a je k neutáhání.. Mery už je v 7 měsíci, domluvila se s Jirkou, že bude pracovat do 8.
Luky s Mery zrovna vstávali.
L: ,,Ahoj."
M: ,,Ahoj."
L: ,,Táta nevstává?"
M: ,,Ne, ne."
L: ,,Ono je mu zase špatně?"
M: ,,No, vlastně jo."
L: ,,Ty víš co mu je, že jo?"
M: ,,Nevím Luky, nebo takhle, nejradši bych ani nevěděla nebo netušila."
L: ,,A co mu je? Nebo co si ty myslíš?"
M: ,,Nejsem si jistá, ale myslím si, že má schizofrenii."
L: ,,Takže je blázen?"
M: ,,Takhle se to říct Luky nedá. Ano má typický příznaky jako jsou halucinace, podezřívání, bludy, zloštělý emoce."
L: ,,Co to je?"
M: ,,To znamená, že nedokáže úplně chápat jiný lidi nebo se nedokáže pořádně s nima bavit a je jako uzavřenej do sebe."
L: ,,A dá se to vyléčit?"
Mery zakroutila hlavou.
M: ,,Dá se to maximálně utlumit práškama, ale nejdřív musim donutit tátu, aby si nechal udělat testy."
L: ,,Ale schyzofrenici neví co dělají ne?"
M: ,,V podstatě ne no..." zesmutněla Mery, protože moc dobře věděla čeho jsou schyzofrenici schopní. Luky se na ní koukal a bylo mu jí líto. Tak se zvedl a objal jí.
L: ,,Zvládneme to.. Třeba to nebude tohle."
M: ,,To já doufám."
L: ,,Neboj se."
M: ,,Děkuju Luky." objala ho taky.
L: ,,Není za co. Udělám snídani jo?"
M: ,,Já to udělám, v klidu."
L: ,,Nee, já to udělám, v klidu seď."
M: ,,Tak já zajdu za tátou."
L: ,,Dobře."
Luky chystal snídani a Mery šla za Davidem do ložnice.
M: ,,Daví?" ale nic. ,,Zlatí?"
D: ,,Hmmm?" zabručel.
M: ,,Jak ti je?"
D: ,,Jsem hr-hrozně u-tahanej."
M: ,,Myslíš, že zvládneš dojít na urgent?"
David zakroutil hlavou, že ne."
M: ,,Sakra. Tak ti zavolám záchranku."
D: ,,Ne,já nikam nepůjdu!"
M: ,,Davide musíš, tohle není už sranda a pokud by se něco dalo dělat, tak ať začneš se léčit co nejdřív."
D: ,,Nechci!" křikl po ní a to už tam vběhl i Luky.
L: ,,Neřvi na ní, nesmí se stresovat a chce ti pomoct.. "
D: ,,Ty jdi taky do háje!" přikryl se dekou.
Luky na něho chtěl vlítnout, ale Mery ho zarazila.
M: ,,Nech ho, paličáka paličatýho! Ať si trpí, když chce... Pojď."
Odešli z ložnice.
Mery si musela sednout.
L: ,,Jsi v pohodě?"
M: ,,Jo, dobrý." pousmála se. ,,Filípek mě jenom kopnul."
L: ,,Aha ale nerodíš ne?"
M: ,,Neboj se." zasmála se. Ale jakmile se Luky otočil k lince začalo jí píchat na boku...