Uniknout

8

Pohodlně se zavrtám do sedadla, zuju si boty a přitáhnu si nohy pod zadek. "Jsi unavená?" přikývnu, "Pojď sem," poklepe si na stehno a já nevím co přesně tím myslel, ale na klín si mu rozhodně sedat nebudu. Dnes to už stačilo. Lehnu si na sedačku a položím svou hlavu do jeho klína. Odhrne mi vlasy a jamně přejíždí prsty po tváři. Zavřu oči a během chvilky usínám.
Probudí mě když zastavíme před domem, posadím se a obuju boty, mezitím co Donoven vystoupí a obejde auto, aby mi otevřel dveře.
Marta má připravené jídlo, jsem ještě plná zmrzliny, ale sním aspoň trochu a pak se omluvím a jdu se opláchnout. Teplá voda mě unaví ještě víc, ale v šatně zatím není žádné oblečení z toho, co jsme dnes nakoupili a tak mi nezbývá než si vzít Donovenovo triko.

Unaveně sebou plácnu do postele, přitáhnu si přikrývku k tělu a během pár minut usínám.
"Jacku, slez dolů," přesto že šeptá mě jeho hlas probudí. Pootevřu oči a přímo před sebou uvidím malého pejska jak nadšeně vrtí ocasem. Usměji se a podrbu ho za uchem. Jako by to bral za povolení a přijde až ke mě a začne mi očichávat obličej, udělám mu místo pod dekou a mrňous pod ni zaleze. Zavrtá se mi pod ruku a spokojeně si odfrkne. "Zatracený pes," zakleje tiše jako by nechtěl abych to slyšela, ale měl smůlu. Nadzvednu se a najdu oba labradory jak sedí u postele a hlavami opřenými o peřiny. Vypadají vtipně.
Donoven sedí za stolem a mračí se na monitor počítače. Pousměji se a znovu sklopím pohled ke psům, "Pojď sem," zašeptám a poklepu na postel. Jako na povel oba vyskočí nahoru a na znamení vděku se snaží mi olízat obličej. Musím se smát a nakonec jim nadzvednu deku aby se mohli přidat k Jackovi.
Jakmile se uvelebí podívám se na Donovena, kterému to určitě neušlo. Civí na mě s nakrčeným obočím a
podrážděně poklepává prstem do stolu. "Jako vážně? Psi v posteli?" nevinně pokrčím rameny. Přimhouří oči a vidím jak mu vystouply lícní kosti, "To má být provokace?" znovu pokrčím rameny a tvářím se že já nic. "Neprovokuj maličká, nebo se neudržím," tón jeho hlasu mě překvapí. Je až moc vážný a hrubý. Ihned si vzpomenu na Drewa a co po takovém tónu následovalo. Párkrát zamrkám a znovu si lehnu mezi psy a přikryju se i s hlavou. Cítím jak se mi stahuje krk a začínám se třást. Přitáhnu si kolena pod bradu a zhluboka dýchám. "Co se stalo?" slyším jak se zvedl i kroky jak přechází k posteli. "Prosím, nech mě," můj hlas zní hůř než jsem čekala, ale nezastaví ho. Posadí se na kraj postele, ale naštěstí pro mě se nepokouší mě rozmluvit. Teprve po hodně dlouhé době, kdy se seberu stáhnu deku z hlavy abych zjistila, že se na mě dívá se starostlivým pohledem. Neřekne nic, jako by čekal až začnu sama.

Posunu se dozadu abych se mohla zády opřít o zeď, "Jen se mi vybavil Drew a co. Co dělal a-" zavrtí hlavou, "Nemusíš mi to říkat. Vím čeho všeho je schopný," přikývnu a jsem ráda že mě nenutí mu to všechno popisovat, "pokud je ti líp když máš kluky u sebe, klidně si je sem můžeš brávat když tu nebudu aby ti nebylo smutno. " Vděčně se na něho pousměji, "Děkuju." Zatváří se jako by to byla maličkost a vrátí se ke stolu.

Zjistím že jsem spala téměř celé odpoledne, což se mi moc nelíbí, protože se bojím že nebudu moct spát v noci a tak přemýšlím, čím bych se vyčerpala. Nakonec sejdu do kuchyně, kde Marta připravuje večeři, "Nechceš s něčím pomoct?" zeptám se a za chvíli už jsem zaměstnaná krájením zeleniny. Mám radost, že jí můžu pomoct a taky že nejsem úplně levá.
Jakmile dokončíme vaření, vyjdu na zahradu, abych se pořádně podívala co všechno tu vlastně je a jak je velká. No, řekněme to tak, že kdybych se chtěla jít na pár hodin projít do parku, ani bych nemusela chodit daleko.
Slunce příjemně hřeje a tak si vyzuju boty i ponožky a chodím po trávě a užívám si tu vůni a ticho. Nakonec si lehnu na záda a roztáhnu ruce, je to úžasný pocit. Cítím se volná, i když je to jen iluze. A i tu mi pokazí stín, který zakryje slunce, které mi barví víčka do růžova. Ani nemusím otvírat oči abych zjistila kdo to je. Marta už by se dávno ozvala a nikoho jiného kromě Donovena neznám, takže je to jasné. "Zakrýváš mi výhled," ozvu se, když se ani nepohne a mlčí. "Vážně? A na co se díváš?" zní pobaveně, což mě trochu vytáčí. "Na nic konkrétního," pokrčím rameny, "potřebuješ něco?" pootevřu oči. "Marta má připravené jídlo," natáhne ke mě ruku aby mi pomohl na nohy. Už se převlékl z obleku do bílého trika a tmavých kalhot a tak si nemusím připadat jak onuce. "Tak jo," nechám si od něj pomoct a mlčky míříme k domu.

"Bylo to výborné Marto," pochválím jídlo a pomůžu jí posbírat nádobí. "Jsem ráda že ti chutnalo. Nechej to, uklidím to. Máte to připravené v obýváku, pane." "Díky," nechápavě se podívám první na ni a pak na něho. Vůbec nechápu o čem se tu baví.
Zvedne se a pokyne mi abych ho následovala. V krbu hoří oheň, v jeho blízkosti jsou dvě křesla a mezi nimi nízký stolek se skleničkami a nádobou, ve které se chladí láhev.
Posadí se do jednoho křesla a pokyne mi k druhému. Nejistě se posadím, nejsem si jistá co to má přesně znamenat, "Neboj se, jen jsem si říkal, že bychom si mohli dát sklenku vína a popovídat si," nakloní se dopředu aby dosáhl na láhev, ze které nalije do dvou sklenic a jednu mi podá. Zvedne skleničku a chvíli přemýšlí, "Na nový začátek?" pronese nejistě. To se mi líbí, "Na nový začátek," zopakuji a s mírným úsměvem se nahnu a lehce cinknu o jeho sklenici.

Musím uznat, že víno je výtečné, i když nevím proč mě to ještě překvapuje. U něj je to snad standard a samozřejmost. "Co vlastně děláš?" napadne mě. "No, řekněme že podnikám v mnoha oborech a vlastním spousty různých firem, domů a tak." Aha. Takže odpověď, kterou mi stejně neodpověděl, ale asi je to pro něj soukromá záležitost, tak to nechám být. "A obnáší ta tvá práce i hodně cestování a pracovních schůzek?" chci vědět na co se připravit. Jestli tu budu více méně pořád sama, mezitím co on bude jezdit po světě. "Jak kdy, ale většinou neodjíždím déle než na tři, čtyři dny. Na některé schůzky tě budu brávat sebou, jsem rád když mám vedle sebe krásnou ženu, která mé obchodní partnery rozptýlí a obchod pak probíhá rychleji," tak tohle nechápu. Nebo možná nechci. Jako že mě bude půjčovat jiným mužům?! Chápu to dobře? "Ne, to ani náhodou," nadzvedne obočí, "jak tě něco takového mohlo napadnout? Co je moje nikomu nepůjčuji a ženy už vůbec ne. Smí se jen dívat. Ale když děláš obchod není na škodu mít nějaké rozptýlení." Ještě že tak, už sem se lekla, že ze mě chce udělat šlapku.
Zadívám se na poloprázdnou sklenici, neumím pít. Cítím jak se mi teplo rozlévá do celého těla a končetiny pomalu ochabují. "Jaks to myslel v té kabince?" vypadne ze mě aniž bych se stačila zarazit. "Co přesně myslíš?" je mi jasné že jen provokuje, "Moc dobře víš co přesně myslím." Nad tou větou jsem přemýšlela celý den: "... nebo se neovládnu a vezmu si tě hned i když to nechci. Ne teď a tady. " Jak to jako myslel? Že to má naplánované?
Chvíli se na mě jenom dívá jako by mi četl myšlenky, pak se napije a zvedne láhev aby mi dolil. "Jasně že jsem nad tím přemýšlel. Nemůžeš si přeci myslet, že budu mít doma tak nádhernou ženu a nebudu si představovat co všechno bych s ní chtěl dělat." Začínám pomalu rudnout, "Ale jak jsem řekl už včera, rozhodně tě do ničeho nebudu nutit." "Takže když nebudu chtít nikdy tak ti to nebude vadit?" Nadechne se, "Doufám že to se nestane. A podle tvojí reakce dnes v té kabince si troufám tvrdit, že do týdne se moje domněnka potvrdí," samolibě se pousměje a přiloží sklenici k ústům aby se napil, ale nespouští ze mě pohled. Nervózně se ošiju, ale jeho názor nekomentuji. Radši.
"Abych nezapomněl, už přišlo tvé oblečení. Marta ti ho vyskládala do šatny. I když musím uznat, že to co máš na sobě se mi taky dost líbí," popotáhnu lem trika, které mi sahá do půlky stehen a zhluboka se napiji.

Sedíme několik hodin a vypili už dvě láhve. Vzhledem k tomu, že nejsem zvyklá pít se mi už pořádně motá hlava. "Už je pozdě, měli bychom jít spát. Zítra musím na den odjet a vrátím se pozítří tak budeš mít dost času si tu trochu zvyknout," vstane a odloží sklenici aby mi mohl pomoct. Očividně mu došlo v jakém jsem stavu. Nejsem schopná se ani postavit a tak jen přiopile natáhnu ruce jako malé dítě a nechám se zvednout. Položím mu hlavu na rameno, aby se se mnou přestal aspoň trochu točit celý svět a ruce omotám kolem krku. "To tě budu muset opíjet častěji, jestli jsi vždycky tak přítulná," zasměje se a zamíří po schodech nahoru. "Ha ha. Moc vtipné. Pak ze mě bude opilá hračka a to nechceš," rýpnu si. "To ne. Chci abys byla plně při smyslech a já se mohl dívat jak si to užíváš," zašeptá. Tak moment, jak jsme se dostali od alkoholu k sexu?! Dělám že jsem to neslyšela. Položí mě do postele a chce odejít, "Počkej," zastavím ho, "řekni mi, proč si prostě nevezmeš to co chceš tak jako ten parchant?" Posadí se na kraj postele a pousměje se, "Protože se mi líbí jak děláš drahoty a o to lepší to pak bude až to sama dovolíš," skloní se a políbí mě na čelo, "dobrou noc maličká. Užij si zítřek," přikryje mě a odejde. Chci ho zastavit a ptát se dál, ale to teplo mě přemůže a tak zavřu oči a za chvilku o sobě nevím.