Uniknout

9

Probudí mě ostré světlo, otočím hlavu, ale když ho vedle sebe nenajdu nejsem překvapená. Ještě chvíli ležím a pak vstanu a dám si sprchu. Stojím před zrcadlem a připadám si jako Viktorka u splavu. Je poznat že na mé vlasy nikdo rok nesáhl. Smotám je do drdolu a prozkoumám všechny šuplíky a skříňky. Najdu fén, žehličku na vlasy, hygienické potřeby, hřebeny, laky na nehty a spoustu dalších věcí, které má každá žena doma. Všechny jsou nové, dosud nepoužité.
Sejdu dolů a na stole najdu připravenou teplou snídani. Z hrnku se ještě kouří, Marta nějak musela vědět, že už jsem vzhůru. Sním všechno a po tom co dopiji odnesu nádobí do kuchyně, "Dobré ráno," pozdravím ji. "Ráno? Vždyť je skoro poledne," zasměje je. Má pravdu, hodiny ukazují něco málo po desáté. "Omlouvám se, spala jsem dlouho." "Nemáš se za co omlouvat. Předpokládám že jste šli spát pozdě, tak proč by sis nemohla pospat. Vypadáš bledě."
"Marto, přemýšlela jsem, že by moje vlasy potřebovaly ostříhat. Neznáš nějakého dobrého kadeřníka?" chvíli přemýšlí a pak přikývne. "Jeden přítel pana Donovena je vyhlášený. Zavolám mu a domluvím to." Obejmu ji, "Jsi zlatá, děkuju."

Vyjdu na zahradu, kde se ke mě okamžitě přiřítí psi. "Ahoj kluci," každého podrbu za ušima, "dnes spolu budeme sami," sednu si do pohodlného křesla a užívám si slunce.
Nějakou dobu se jen poflakuju po zahradě a hraji si s nimi, když se objeví Marta, "Alice, je tu Robert," cože? Kdo to je? "Čeká ve vašem pokoji." "Dobře," rozhodnu se co nejdřív zjistit, o koho se jedná.
Vyběhnu po schodech a otevřu dveře, "U všech bohů!" při té větě si jsem jistá že hlas patří ženě, ale pohled na dokonale upraveného muže s rozhozenýma rukama se vše vysvětluje. Dám ruku do ohně za to, že je to gay. "Zdravím," pozdravím zdráhavě. "Vidím že jsem přišel právě včas," jako by mě vůbec neviděl, celou svou pozornost venuje mým vlasům. "Pojď, posaď se. Musím se na tu hrůzu první pořádně podívat," dotáhne mě ke stoličce a rozpustí smotané vlasy. "Délka je úžasná, ale ty konečky," vrtí hlavou, "a co bys řekla na změnu barvy?" oči se mu rozšíří a je vidět, že je ve svém živlu. "Jsem ve tvých rukou," pokrčím rameny, čímž ho očividně potěším. "Tak se do toho pustíme, bude to fuška."

Dalších několik hodin mi na vlasy opakovaně něco patlá a umývá, nakonec zastřihne konečky a sestříhá podél obličeje. Když skončí je očividně se svým výtvorem spokojený, "Hotovo," odloží hřeben a nůžky a postaví se vedle zrcadla, které na začátku teatrálně zakryl. "Připravená?" "Tak už mě nenapínej," začínám být nervózní.

Sundá černou plachtu a já na sebe zůstanu civět. To snad ani nejsem já! Délku zkrátil asi o deset centimetrů, ale i tak mi pořád sahají do půlky zad, téměř k bedrům. Původní tmavě hnědá barva vzala za své, nyní mají nádech do šeda a jen u hlavy plynule přechází do mé přirozené barvy. "Pane bože," vydechnu a natočím hlavu ke straně, "jsi kouzelník!" "Dělám co můžu," nezní to zrovna skromě. "Je to úžasné!" jsou tak jemné a tak krásně voní. Nedokážu se ovládnout a musím ho obejmout.

Blíží se večer a tak zbylí čas využiji k získání informací. Zjistila jsem, že počítač není zaheslovaný, což jsem opravdu nečekala a tak otevřu internetový prohlížeč a výhledám si slova dominant a submisiv. Do teď jsem se o to nikdy nezajímala, ale asi proto, že mi tak nějak došlo, že v tom budu muset nějak žít si to musím nastudovat. Marta mi přinese jídlo do pokoje a popřeje dobrou chuť a dobrou noc. Sedím u toho dlouho do noci a stejně tomu pořádně nerozumím. Potřebovala bych se někoho zeptat, mám jenom to, co si sama odvodím z textů, nebo z Donovenova chování.
Nechci aby se ke mě choval jako k majetku a tak budu muset naše role otočit. Bude to chtít hodně odvahy, ale musím to zvládnout. Musím, pokud chci svůj život aspoň částečně kontrolovat.

Ráno vstanu dřív než včera, dám si sprchu a v šatně najdu jeden komplet, který vybral Donoven. Obléknu si jeho bílé triko, pod kterým kontrastuje černá barva spodního prádla a před zrcadlem si zapletu dva copy. Spokojeně si prohlédnu svůj výtvor a jsem spokojená. Sejdu do kuchyně, kde má Marta pro mě připravenou snídani, "Nevíš kdy se má vrátit?" zeptám se, když jí pomáhám s přípravou oběda. "Říkal že na oběd bude doma," přikývnu. Mám ještě čas své dílo trochu vylepšit. V koupelně najdu kosmetiku, nanesu tenkou vrstnu makeupu a černé linky. Decentní, ale efektní. Vrátím se do pokoje a nevím co mám dělat. Nakonec si vezmu jednu knihu z knihovny, posadím se do výklenku na parapetu a začtu se.