Uniknout

10

O půl hodiny později, kdy umytá v ručníku stojím v šatně sama sebe proklínám že jsem s ním chtěla jet. Nemám ponětí kam půjdeme, takže ani co si dát na sebe. "Dony?" zavolám na něj, když slyším že vyšel z koupelny. Za okamžik se objeví ve dveřích a spokojeně se usmívá, "Ano zlato?" "Co si mám vzít? Kam půjdeme?" přejde ke mě a na okamžik mě obejme. "Něco ti vyberu ano?" díky bohu. Jsem ráda že to nemusím dělat já. Mezitím co mi vybírá oblečení se v koupelně namaluji a vyžehlím si vlasy. V ložnici na posteli najdu hromádku oblečení, které se skládá z černých koktejlových šatů, krajkového spodního prádla, lodiček a psaníčka. Všechno si obléknu a přejdu k velkému zrcadlu abych si sama sebe prohlédla.
Musím uznat že má vkus. Vypadám perfektně. Do kabelky si schovám pudr a rtěnku. Leknutím téměř nadskočím, když se kolem mě ovinou mohutné paže, "Moc ti to sluší," políbí mě do vlasů, "na, to si schovej." Podá mi malou lahvičku, "Co to je?" nemá žádnou etiketu. Jen se pousměje, "Až tě pošlu na záchod, sundáš si kalhotky, schováš je do kabelky a tohle si natřeš mezi nohy." Vyvalím na něj oči, "Cože?" "Sundáš si kalhotky a natřeš si to-" "Jo to sem pochopila, ale proč?" otočí mě k sobě a uchopí můj obličej do dlaní, "To pochopíš maličká," zavrní a dlouze mě políbí. Je to náš první polibek a je dokonalý. Jemný, pomalý až cítím jak se mi začínají třást nohy. Odtáhne se a chvíli mi trvá než se vzpamatuji. "Musíme jet," zašeptá a letmo mě políbí na nos.

V autě se usadím na jedné straně a on na druhé. Nemohla jsem si nevšimnout, že kromě řidiče nastoupil ještě jeden muž. Podle výšky a výrazu bych ho tipovala na ochranku. Jedeme asi dvacet minut, když konečně zastavíme před vysokým domem. Donoven mi jako obvykle pomůže vystoupit a tentokrát si mě za bok přitáhne k sobě. Vejdeme do vstupní haly, kterou projdeme a neunikne mi, jak všichni Donovena zdraví. Očividně se znají. Zavede mě k baru, "Zdravím. Koho jsi nám to dnes přivedl?" muž si mě se zájmem prohlíží. "Evane, tohle je Alice. Udělej jí něco k pití," pak se otočí ke mě a zastrčí mi pramen za ucho, "dej si co budeš chtít a Brad tě pak odvede za mnou. Ano?" podle pohledu, který věnoval gorile, která s námi jela autem mi došlo, že mluví o něm. Přikývnu a chvíli za ním hledím, když mizí za rohem.
"Tak co to bude?" vrátí mě zpět do reality barmanův hlas. "No, vzhledem k tomu že je dopoledne tak jen colu prosím," přikývne a otočí se aby mi ji připravil. "Nikdy bych nevěřil, že sem Donoven přivede ženu," uchechtne se. "Vážně? Proč?" zeptám se zvědavě. "Nevšimla sis? Tohle je výhradně pánský klub," zamračím se a rozhlédnu kolem. Celé osazenstvo je mužského pohlaví a většina k mé nelibosti věnuje svou pozornost mě. "Ehm, víš co?" otočím se k barmanovi, "Jednoho panáka mi tam šupni," barman se zasměje a bez řečí do skla vylije tmavou tekutinu. "Tak prosím," vezmu studenou sklenici do rukou a vděčně se na něj usměji. "Děkuju." Jen přikývne, "Rádo se stalo, až přijdete příště v nějakou lepší dobu, udělám ti některou ze svých specialit," mrkne na mě. "Tak jo!" otočím se k Bradovi, který stojí pořád na tom samém místě. Beze slova se otočí a jde směrem, kudy šel Donoven. Bohužel pro mě jde moc rychle a v těch podpadkách a sklenkou v ruce mu vůbec nestačím. "Promiň myslíš že bys mohl trochu zpomalit?" cítím se blbě, ale nemám na výběr. Už je několik metrů přede mnou. Otočí se a je očividně vyvedený z míry, "Omlouvám se," zamračí se a počká než k němu dojdu. "Nic se neděje, jen nejsem zvyklá chodit v takových botech."
Znovu se pomalu rozejde, tentokrát pomaleji, za což jsem mu vděčná. Zastaví se u dveří a zkontroluje, že jsem za ním. Pak zaklepe a po vyzvání ke vstupu otevře dveře a postaví se vedle nich aby mi udělal místo. Zhluboka se nadechnu a vejdu dovnitř.

Místnost je decentně zařízená, je to spíš zasklený balkon, je vidět o patro níž, na celý klub. Uprostřed stojí dlouhý, dřevěný stůl, kolem něhož jsou rozestavěny židle. V čele sedí Donovan s rozeplým sakem a znuděným výrazem. Jakmile mě uvidí výraz jeho tváře se rázem změní. Usměje se a narovná, pokyne mi abych šla k němu. "Pánové, tohle je moje maličká, takže prosím žádné narážky," ignoruji pohledy, které mě provázejí a když přejdu až k němu, poklepe si na stehno, abych se posadila, což udělám. Uchopí mou ruku se sklenicí, aby si přivoněl a zjistil co jsem si objednala. "Alkohol?" povytáhne obočí. "No a? Budu to pít já, ne ty," mrknu na něj a provokativně se napiji. "Vidím že jsi změnil stranu," ozve se jeden z mužů pobaveně. Otočím se k němu a povýšeně si ho prohlédnu, "Neřekla bych," odpovím místo něj. Natáhnu se na stůl a odložím sklenici a místo ní si vezmu jednu z tyčinek a provokativně si ji strčím do úst a znovu se opřu o Donovena, "spíš si navzájem pomáháme," sleduje mě pobaveným pohledem, jakmile tyčinku vysunu a teprve pak ukousnu, oči mu ztmavnou a cítím jak se napjal. "No," odkašle si a otočí se zpět k mužům, "tak to dořešíme."
Další půl hodiny řeší obchod a já vůbec nevím o čem se baví, tak popíjím colu a sleduji lidi dole v baru. Dlaní mi přijíždí po boku a zadku a dál se věnuje obchodu.