Uniknout

15

Piju už druhou sklenici, a cítím jak alkohol uvolňuje zbytky napětí, které do teď přetrvávaly. Muži se mezi sebou baví a já se starám jen o to, abych měla Donovena vedle sebe.

"No konečně, už jsem se bál že nedorazíš. Myslím že všechny znáš i Alice," otočím se a mám pocit, že se mi na okamžik zastavilo srdce a vyschlo v krku. Podívám se mu zpříma do očí a nasadím kamenný výraz. Na okamžik poznám že je překvapený, sjede mě pohledem a pak si odfrkne. "Jo, měl jsem to potěšení," řekne pohrdavým tónem. "Pro mě to potěšení rozhodně nebylo," nakloním hlavu ke straně a všichni kdo nás poslouchají se potutelně zasmějí, což ho jen rozčílí.
"No dobrá, dáme se do toho," ozve se Javier když vidí to napětí, které mezi námi panuje. Donoven mě obejme a odvede k židli. Teď jsem ráda že sedím u něj, jednou rukou ho obejmu kolem krku a druhou točím svou sklenicí a postupně upíjím.

Ani jednou se na toho parchanta nepodívám a přesto na sobě cítím jeho pohled. Když konečně skončí, rozloučíme se s Javierem a vydáme se k odchodu. "Kolik je hodin?" zeptám se ještě než vejdeme do baru a neuslyším vůbec nic. Podívá se na hodinky, "Bude půl jedenácté." Čekala jsem že bude méně, vůbec nejsem unavená, ale může to být i množstvím alkoholu. "Zůstaneme tu ještě chvilku?" asi čekal že budu chtít co nejdřív vypadnout, protože se tváří překvapeně. "Prosím, aspoň půl hodinky," pověsím se mu na ruku jako malé dítě a zamrkám na něj. "Dobře ale jenom chvíli," vítězoslavně se zazubím, "a co bys chtěla dělat?" rozhlédne se po plném klubu. "Přece tancovat," chytnu ho za ruku a vleču na parket.

Alkohol odstranil nejen nervozitu, ale i zábrany a tak se začnu pohupovat do rytmu, zády se o něj opřu a pohybuji se ze strany na stranu až cítím jak to má svůj účinek a tím že mi položí dlaň na podbřišek a přitiskne k sobě tlak jen zesílí. "Zase provokuješ maličká," zašeptá mi do ucha. "Malinko," spokojeně se usměji.

Taneční hudba se zpomalí a tak mu omotám ruce kolem krku a nechám ho, aby mě k sobě pevně přitiskl. "Jak to, že jsi dnes neměl nic proti tomu abych pila alkohol?" nadzvednu obočí a čekám na odpověď. "Protože jsem měl vedlejší úmysly," pronese, jako by to bylo úplně v pořádku. "Hm, jasně. Přesně věděls co to se mnou udělá a pak si ještě stěžuješ." Zacukají mu koutky, "Já si nestěžuju. Naopak, líbí se mi když si tak uvolněná." Palcem přejede po rudé tváři a skloní se k dlouhému dechberoucímu polibku až úplně zapomenu na všechno kolem. "Miluju tě maličká," zachraptí až mi z toho přeběhne mráz po zádech. Nejsem připravená mu říct to stejné. Něco ve mě mi pořád brání. Nechci ho vodit za nos, to si nezaslouží. "Já vím," řekne chápavě, "počkám si." Zase poznal na co myslím. Přitulím se k němu a najednou si uvědomím že nejsme sami. Jak se pomalu otáčíme u baru zahlédnu Drewa. V ruce drží poloprázdnou sklenici a s vražedným pohledem se dívá přímo na mě. Poznám že se ovládá jen tak tak a nechci riskovat nějakou scénu, "Půjdeme?" zeptám se a když se na mě podívá rychle odvrátím pohled od Drewa aby nepoznal pravý důvod proč chci vypadnout. "Jasně, pojď," obejmu ho kolem pasu a zamíříme k východu, kde na nás čeká limuzína. Pomůže mi nasednout, protože s tím mám vážně problém, málem si vyvrtnu kotník o patník a pak téměř spadnu na sedačku jak se mi motají nohy. Musím se sama sobě smát. "Asi jsem tě měl zarazit u toho čtvrtého drinku," pomalu se rozjedem a Donoven si z baru nalije skleničku. "Chci taky," pronesu uraženě. "Ani náhodou, už mělas dost. Budu rád když dojdeš po svých do postele."

Zamračím se, "Dobře, a co když ti za to něco dám," nadzvednu obočí. "A co by to tak mělo být?" "Co třeba," nadzvednu se a stáhnu si kalhotky, které po něm hodím. "Maličká, zase začínáš zlobit," procedí a vypije obsah sklenice najednou. "Bereš?" zeptám se jako bych to vůbec neslyšela. Kolenem se vklíní mezi mé nohy, dvěma prsty mi zakloní hlavu a přinutí otevřít ústa. Pak se skloní a ucítím lehký dotek jeho rtů následovaný hořkou tekutinou, která mi naplňuje hrdlo. Polknu a pobaveně se usměji. "Zlato, něco pro mě udělej, ano?" zachraptí. "Copak?" přerývaně se nadechne, "Otoč se na kolena," dech se mu zadrhává, což mě vzrušuje o to víc. Skousnu si ret a když se zvedám prsty mu vyjedu po vnitřní straně stehna až zavrčí.
Uchopí lem šatů a vyhrne je téměř k pasu, "Co to děláš?" vyděšeně se rozhlédnu kolem auta jestli se někdo nedívá dovnitř. "Neboj se, ty skla jsou kouřové, nikdo dovnitř nevidí," zavrní mi do ucha.