Over again

1.Ahoj, můžu se na něco zeptat?

,,...Chudá jak kostelní myš. Bojíš se nás? Tak tady máš ještě jednu!" v tu chvíli mě opět udeřila ruka Lucy Barnksové do obličeje.
,,Nechte mě na mě být...prosím."prosila jsem je.
,,Co se to tady děje?"ozval se hlas naší učitelky.
,,Nic, někdo Cassidy zmlátil, tak jsme jí právě pomáhaly."zalhala Lucy a s ní i její skupina nejnafrněnějších holek na škole...

Den jako každý jiný. Celý den brigáda v knihkupectví a na konec hraní na ulici. Moje kytara je pro mě všechno. A naše rodina je chudá. Mamka i taťka pracují od rána do večera, moje sestra pracuje taky a já mám brigádu a k tomu si přivydělávám hraním na kytaru na ulici. Na tu kytaru jsme šetřili tři měsíce a teď je pro mě skoro všechno, co mám. Když nad tím tak přemýšlím, naše rodina je jako Weasleyovi z Harryho Pottera.

Došla jsem na Great George street, kde jsem si následně otevřela pouzdro s kytarou a mikrofonem. Stojan s mikrofonem jsem postavila a před něj položila na zem pouzdro, ze kterého jsem vytáhla kytaru, jejíž popruh jsem si pověsila přes rameno a začala hrát.

Hraju písničky od One Direction. Jo, od té skupiny kluků u nichž se dělí lidé na dva tábory - buď je milujete nebo nesnášíte. Já je mám ráda. Začala jsem písničkou Little Things. Už při první písničce se kolem mě začal tvořit hlouček lidí, kteří mi buď do pouzdra od kytary hodili nějaký ten drobák, nebo jenom poslouchali.

Když hraju, tak nevnímám nic kolem sebe. Jenom mě,nkytaru a píseň, kterou právě hraju. Asi proto, jsem si nevšimla, že když jsem hrála píseň Story of My Life se hlouček lidí začal ještě víc zvětšovat a úplně vzadu stál jeden, mně podezřelý člověk.

Ještě jsem zahrála pár písniček, po kterých mi lidé vždy zatleskali a nakonec jsem si nechala You&I. Do mikrofonu jsem oznámila, že pro dnešek to je vše a začala si věci uklízet. Lidé se už rozprchli, když jsem si do pouzdra dala kytaru, zapla ho a chystala se ho dát na záda. Najednou ke mně přišla postava v bundě, s kapucí od mikiny na hlavě a slunečními brýlemi. Kdo proboha nosí v listopadu sluneční brýle?

,,Ahoj, můžu se na něco zeptat?"oslovil mě ten člověk zrovna když jsem vykročila s tím, že jdu konečně domů.
,,Potřebujete něco? odpověděla jsem a zastavila se.
,,Jak jsem pochopil tak jste pouliční umělkyně."
,,Když pro vás znamená pouliční umělkyně holka, která si tím přivydělává, protože je chudá tak jo."
,,Hrajete a zpíváte fakt pěkně."
,,Děkuju za lichotku, ale pokud je to všechno tak bych už šla." řekla jsem a opět vykročila, ale už se nezastavila.
,,Počkejte." vyběhl za mnou.
,,Co ještě potřebujete?" zeptala jsem se, ale to už jsem skoro křičela.
,,Mám takový nápad." řekl načež si sundal kapuci a sluneční brýle.

Nemohla jsem uvěřit svým očím, který člověk se přede mnou objevil.

,,Ty seš Liam Payne, že jo?"
,,Jo, poznala jste to."co mám teď jako dělat? Nikdy jsem nebyla taková ta uječená fanynka, jen mám ráda jejich písničky. Mysli Cass, mysli.
,,Říkal jsi, že máš nápad. Jakej?"
,,Nechceš si jít někam sednout, abych ti to mohl vysvětlit? Promiňte, začal jsem vám tykat."
,,Nevadí. Já jsem Cassidy Pannerová." řekla jsem a natáhla ruku.
,,Liam. Stejně mě už očividně znáš." odpověděl a mou ruku stisl.
,,Jo a pokud by to nebylo na dlouho tak bych klidně někam zašla."
,,Nebude. Půjdeme si sednout třeba do kavárny?"
,,Jo, můžeme."

A tak jsme vyšli. Jakmile jsme si sedli v kavárně, přišla za námi číšnice a zeptala se, co si objednáme. Liam si objednal jedno kafe a já jen seděla u stolu a pozorovala ho.

,,Co si dáš ty?"zeptal se mě.
,,Nic, nemůžu si to dovolit." řekla jsem.
,,Tak si něco výběr a já to za tebe zaplatím, ok?"

Co to je panebože za člověka, když si poslechne pár písniček, který zpívá nějaká náhodná holka, pozve ji do kavárny a ještě chce za ní zaplatit.

,,Promiň, ale to bych ti to pak musela vracet a kdoví, jestli se ještě někdy uvidíme." potom jsem číšníci oznámila, že je to vše a ona odešla.
,,Myslím, že jestli na to kývneš ty a kluci z kapely tak se budeme vídat častom"teď jsem po něm hodila hodně tázavý pohled, protože jsem absolutně netušila, co vymyslel. On si toho všiml a tak pokračoval.
,,Hledáme nového kytaristu, v tvém případě kytaristku, no a když jsem tam venku tak stál a poslouchal tě jak hraješ naše písničky tak mě napadlo, že ty seš přesně ten člověk, kterého potřebujeme.Máš fakt talent."
,,Hele já nevím, moje kytara je už docela stará a já nemám na novou. V naší rodině všichni hodně pracujeme a i přes to si hodně věcí nemůžeme dovolit."

Ve chvíli, kdy jsem to dořekla mi začal bzučet mobil. Na displeji stálo jméno Heather, jméno mojí sestry.

,,Promiň, to je ségra já to vezmu, jo? Počkej chvilku."řekla jsem Liamovi a poodešla kousek stranou.

,,Zdar ségra, co potřebuješ?"
,,No kde seš? Normálně už jsi doma."no jo starostlivá starší sestra.
,,Hele až ti řeknu, co se mi právě děje a, že je to dobrá věc, tak budeš koukat. Tak do hodiny budu doma, slibuju."
,,Dobře, tak už se těším." ještě řekla ségra, já zavěsila a došla zpět k Liamovi.

,,Takže jestli to chápu, ty mi chceš dát pracovní nabídku."začala jsem.
,,No vlastně jo, ale musíme to probrat ještě s klukama."
,,Jasně chápu, hele já už budu muset, ale jít. "
,,Tak mi dej svoje telefonní číslo, já to proberu s klukama a zavolám ti jo?"
,,Jo, tak počkej."odpověděla jsem, zalovila v kapse pro mobil a číslo mu nadiktovala, načež mi ho nadiktoval i on.
,,Tak dík."řekl přitom, když jsem si oblékala bundu.
,,Ty seš fakt divnej, i přes riziko toho, že by tě poznaly fanynky se procházíš po Londýně seznámíš se s nějakou random holkou, kterou pozveš do kavárny a ještě jí stihneš dát pracovní nabídku a k tomu telefonní číslo. Jak vůbec víš, že ho třeba někde nerozhlásím?"řekla jsem a přitom se zasmála.
,,Spoléhám na tebe." odpověděl mi Liam a taky se zasmál.
,,Tak ahoj a zavolej mi pak." zvedla jsem se a šla k východu. Liam za mnou ještě zavolal ahoj a zůstal tam, protože mu ještě nedonesli to kafe.

Ahoj, tohle je můj první příběh. Je s One Direction a já doufám, že se Vám bude líbit.

Xoxo Caroline💞