Over again

34.Zvýšená teplota a první nedorozumění

O několik dní později

Probudila jsem se s neskutečnou bolestí hlavy, celkově mi nebylo vůbec dobře. Niall ještě spal a tak jsem jen zavřela oči a přemýšlela. Ani ne nad žádnou určitou věcí, prostě jen tak co mě napadlo. Náhle jsem ucítila pohlazení po vlasech a já se musela společně s otevřením očí usmát.

,,Ty jsi nespala?"podíval se na mě Niall, aniž by ruku z vlasů sundal.
,,Ne."pokusila jsem se na něj lehce usmát.
,,Už musíme vstávat, abychom přišli včas na snídani."
,,Klidně běž do koupelny jako první."řekla jsem mu a on se tedy zvedl a šel do koupelny.

,,Víš, že už bys neměla ležet?"uchechtnul se, když z koupelny o chvíli později vyšel a spatřil mě pořád ještě v posteli.
,,Není mi dobře...dneska běž na snídani sám."řekla jsem unaveně a podívala se na něj.
,,Počkej, co tě bolí ?"skoro ke mně přiběhl, starostlivě si sedl na kraj postele a stiskl mi ruku.
,,Hrozně hlava...a celkově mi není vůbec dobře."
,,Ukaž."řekl jen a přitiskl mi dlaň na čelo a poté na tvář.,,Podle mě máš teplotu. Asi tady nemáš teploměr, že?" pohladil mě po tváři.
,,Nevím, zkus se podívat do té taštičky s lékama. Je v mým kufru po pravé straně."nasměrovala jsem ho.
,,Jo, je tady."podal mi teploměr a já si teplotu změřila.
,,Zvýšená teplota... něco málo nad 37 stupňů. To mi dneska ještě chybělo."
,,Já teď musím jít na snídani a něco ti přinesu a o dnešní show se pobavíme potom. Teď zkus usnout jo?"dal mi malý polibek na čelo a já zavřela oči. Okamžitě jsem usnula, jediné co jsem ještě slyšela bylo otevření a následné zavření dveří.

Moc dlouho jsem ale nespala a tak jsem se rozhodla, že když už nic jiného, alespoň si vyčistím zuby.

,,Cass?"vešel do pokoje Niall, který byl udivený tím, že nespím.,,Donesl jsem ti snídani. Nevěděl jsem, jestli ti není hodně blbě a nebo jestli máš hlad, a tak jsem ti vzal dva tousty s máslem. Jo a tady jsem ti udělal ještě čaj."položil mi na noční stolek talíř s jídlem a hrnek čaje.
,,Díky."věnovala jsem mu děkovný pohled.
,,Pro tebe všechno."usmál se a já vzala do ruky talíř s tousty a do jednoho se zakousla.
,,Podívám se jestli nemáš s sebou ještě nějaký prášky, jo?"přešel k mému kufru a začal hledat.,,Tady máš něco na tu hlavu. A ještě jsem našel něco, co by ti mělo srazit tu teplotu."podal mi dva prášky a sklenici vody, když jsem dojedla. Prášky jsem spolkla, zapila vodou a přitulila se k Niallovi, který ležel vedle mě.
,,Co kdybys dneska na koncert nejela? Já...vzal bych to místo tebe nebo..."
,,Ne, v žádným případě. Sám víš, že je potřeba víc kytar a ty bys to všechno odehrát nemohl. Na koncertu budu. Jenom možná kdyby to bylo možný, dopoledne bych ještě zůstala tady a přijela až odpoledne."
,,Vážně já bych-"
,,Vážně. Zvládnu to."dala jsem mu malou pusu a hned se cítila líp.
,,Dobře, ale dopoledne zůstaneš tady. A víš co, já tady budu s tebou."
,,To nemusíš, jeď s klukama do arény, stejně budu nejspíš spát."protestovala jsem.
,,Ne, já tady s tebou zůstanu. Kdyby ti bylo hůř." dal mi jeden pramen vlasů za ucho a já se na něj usmála.
,,Tak co, Nialle, jdeš?"vtrhli nám do pokoje kluci pod Louisovym vedením. Kluci mě pozdravili, zeptali se jak mi je a Niall jim odpověděl na otázku.
,,Hele já dojedu až odpoledne jo? Zůstanu tady s Cass."ochranitelsky mě objal.
,,Jo, no tak dobře. Tak my pojedeme sami. Mějte se tady hezky, moc nevyvádějte a ať je tobě Cass, co nejdřív líp."řekl Liam, ostatní se s námi taky rozloučili a opustili náš pokoj.

,,Nepotřebuješ něco?"podíval se na mě starostlivě Niall, když byli kluci už dávno fuč a my leželi v tichosti v objetí.
,,Ne, dobrý."podívala jsem se na něho teď já.,,Anebo možná by se něco našlo."
,,A copak to je?"
,,Dáš mi prosím pusu?"udělala jsem na něj psí oči.
,,Že se ptáš zrovna na tohle."zasmál se a spojil naše rty. Tisíce motýlků v mém břiše vzlétlo jako vždy a já se hned cítila líp.