Uběhl asi tak měsíc a my jsme za sebou měli několik dalších koncertů. V Glasgow, Dublinu (na ten se nejvíc těšil Niall), Paříži...a Madridu, ze kterého právě jedeme směr Řím. Koncertů už bylo celkem dost a i přesto jsem pořád před každým dost nervózní.
,,Nepustíme si nějakej film?"napadlo Zayna, potom, co jsme dopostovali pár posledních věcí na sociální sítě.
,,Dobrej nápad, hlasuju pro Toy Story."ozval se Liam a odešel na záchod.
,,Já bych dal nějakej horor."přidal svůj návrh Niall.
,,No tak to v žádným případě Horane, pustila bych Harryho Pottera." nesouhlasila jsem s jeho nápadem.,,On už je občas trochu horor tady být s váma."zasmála jsem se.
,,Souhlasím s Cass, dal bych Harryho Pottera."hlasoval Zayn.
,,Dík."usmála jsem se na něj a společně jsme si ťukli pěstí.
,,Já hlasuju pro horor!"houkl na nás Harry z kuchyňky.
,,Já taky." přidal se Louis a mně bylo jasný ,že můj návrh neuspěl.
,,Takže Pannerová, budeme se dívat na horor." mrkl na mě Niall.
,,Však se neboj, jednou se toho Harryho Pottera dočkám."vrátila jsem mu to.,,Tak, co jdeme koukat na Toy Story?"přiřítil se k nám Liam, načež jsem mu ukázala, že ani můj návrh neprošel.
,,Takže počítám, že zase Naillův horor." povzdechnul si se smíchem.
,,On to pouští pokaždý?"zasmála jsem se.
,,Přesně tak."zasmál se Harry.,,Jo a mimochodem už jsem říkala, že se hororů hrozně bojím?" ozvala jsem se při tom, co Niall hledal na televizi nějaký konkrétní horor.
,,Já myslel, že se nebojíš vůbec ničeho."uchechtl se Louis.
,,Tak to jsi přehnal."zasmála jsem se teď já a flákla ho polštářem.
,,Je to nachystaný." oznámil nám Niall, zhasnul světla a film pustil.
,,To jsi fakt musel zhasnout i ty světla?"zeptala jsem se ho, když si sedl vedle mě do toho obřího sedacího pytle, protože jinde už nebylo místo.
,,Jo, pro ten správnej efekt." řekl mi, nad čímž jsem jenom dala oči v sloup.,,Popcorn by nebyl?" zaškemral už při úvodních titulcích Harry, na co mu Niall odpověděl, že ne a že má být při sledování filmu zticha.
,,Neotvírej ty dveře, neotvírej je...."mumlal si pro sebe Louis, i když to všichni stejně slyšeli. Jak už to v hororech bývá, hlavní postava nakonec ty dveře stejně otevřela. U následného záběru jsem se hrozně lekla a cukla sebou. Niall, který seděl vedle mě si toho musel všimnout, protože si mě přitáhl blíž a dal mi ruku kolem ramen. V tomto okamžiku jsem za to byla opravdu ráda, jelikož jsem se bála čím dál, tím víc a to nebyl film ani v půlce.
O deset minut později se ozval tentokrát Zayn, kterého hlavní postava už očividně hodně iritovala, protože zase vešla tam, kam by asi úplně neměla. V následujícím momentu začala scéna, při které jsem se bála tak, že jsem se musela ještě víc k Naillovi přitisknout a hlavu mu zabořit do trička, abych se na to nemusela koukat. Takhle jsem vlastně strávila zbytek filmu nebo spíš tu část dokud se mi nezačaly zavírat oči a já neusnula.
Otevřela jsem oči a koukla se kolem sebe. Sakra. Nebyl tu nikdo, kromě mě a Nialla, na kterém jsem omylem usnula. Na rozdíl ode mě, ale ještě spal. Rozhodla jsem se, že ho nechám spát dál a půjdu si ještě lehnout na pohovku, protože venku teprve svítalo. Už jsem, ale nedomyslela to, že jsme usnuli v sedacím pytli, takže když jsem se pokoušela zvednout, omylem jsem pytlem trochu víc pohla a Nialla tak probudila.
,,Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit."řekla jsem potichu a zvedala se, ale najednou mě stáhla zpátky dolů Niallova ruka.,,Aaaaa, ty seš blbej."zasmála jsem se, když jsem spadla do pytle.
,,To je v pohodě, stejně bych už asi dlouho nespal."řekl a podíval se na mě.
,,Jo a promiň nechtěla jsem na tobě usnout."podívali jsme si navzájem do očí.
,,To je taky v pohodě, já usnul před koncem filmu."usmál se.,,Seš roztomilá když spíš."vypadlo z něj po chvilce.
,,Haha, dobrej vtip." opáčila jsem, ale z jeho výrazu jsem poznala ,že to vtip nebyl. Chvilku jsme tam ještě takhle s koukáním si do očí seděli až nás napadl geniální nápad.
ČTEŠ
Over again
FanfictionŘíká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Někdo to považuje jen za takovou tu věc, kterou vám rodiče jako malým říkali, když se vám něco stalo a vy s toho byli smutní. Já si to myslela také, tedy aspoň do té doby, než se toto klišé stalo v mém živo...