Over again

44.Práce?Práce.

Naše cesta zpět na koncertování začala sice poněkud hůř, ale zbytek cesty byl úplně v pohodě. Nebo teda nevím, jestli v pohodě, jelikož jsme s Niallem ještě dospávali, ale Harry říkal, že se řídilo bez problémů.

Po příjezdu do San Diega, si nás rovnou v jedné půjčovně, kam jsme vrátili minibus přebral Paul a zavezl nás na hotel. Byl teprve začátek odpoledne a tak jsme měli zbytek dne volný.

,,Tak jak se ti líbil narozeninový dárek?"usmál se na mě Niall, když jsme si začali vybalovat nějaké základní věci.
,,Nejlepší."docupitala jsem k němu, objala ho a dala mu pusu na tvář.
,,Tak to jsem rád."zasmál se a při tom si mě přitáhl víc k sobě a dal mi pusu. Jak už to tak bývá, z jedné pusy se stalo líbání a tak jsme toho moc nevybalili.

Kluci chtěli jít do města, ale nám s Niallem se nechtělo a tak jsme zůstali na hotelu. Niall dělal cosi na notebooku, zatímco já si jen tak brnkala na kytaru.

,,Někdy tě budu muset vzít na golf."vypadlo z něj úplně nečekaně.
,,Co já budu dělat na golfu?"zasmála jsem se.
,,Přece hrát. Naučím tě to."
,,Já nevím, budu jak nějaký poleno, sám hodně dobře víš, že já a sporty nejdeme vůbec k sobě. Upřímně, víš co mě přijde celkem vtipný?"
,,Tak zaprvé, při golfu jenom chodíš ani neběháš a jako poleno nebudeš a za druhé nevím, co ti přijde vtipný, protože pro tebe je vtipný hodně věcí. Třeba moje výskoky při koncertech."
,,Aby bylo jasno, ty výskoky mi nepřijdou vtipný, ale roztomilý a připadá mi vtipný, že ty umíš hrát fotbal zatímco já ne a z nás dvou jsi za tu dobu, co se známe spadnul ty."odložila jsme kytaru a koukla jsem na něho.
,,Jo ty myslíš to, jak jsi se o mě strachovala a chtěla jsi, abych stál na pódiu jak solnej sloup."
,,To jsem po tobě nechtěla, jenom jsem chtěla, abys tolik neskákal. A co je špatnýho, že jsem se o tebe bála, ty se o mě bojíš v jednom kuse."
,,Ale to je něco jinýho."chytil mě za pas a stáhl na postel.
,,Nevím, co by na tom mohlo být jiný."podívala jsem se mu do očí. Ach, jak já ten pohled miluju, ten mě nikdy neomrzí.
,,Prostě tě chci chránit. Nikdy nevíš, co se ti může stát a nevím, jestli by ses sama dokázala ubránit."hledala jsem v jeho očích nějaké pobavení nebo tu zářivost, kterou obvykle mají, ale nic takového v nich nebylo. Jen strach. Strach o mě.
,,Prosimtě, já bych se dokázala ubránit nejlíp."řekla jsem se smíchem, ale na Niallovi bylo vidět, že to myslí vážně.
,,Ne Cass, já to myslím vážně. Fakt mám o tebe kolikrát strach. Vím, že by ses dokázala ubránit, ale otázka je do jaké míry."odpověděl mi seriózně.,,Ale já jsem u tebe vždycky, takže se nemáš čeho bát."konečně se usmál a stiskl mě ještě víc v objetí.
,,Nedokážu si představit, že tohle skončí. Že skončí turné, vrátíme se zpátky do Londýna a já budu mít zase brigádu v knihkupectví."posmutněla jsem. Opravdu jsem nechtěla, aby tohle skončilo. Tohle turné je ta nejlepší část mého života a nechci z ní pryč.
,,Co to proboha meleš."plácl se do čela, pustil mě a sedl si na postel. Já jen nechápavě koukala a tak pokračoval.,,V žádným případě nepočítej s tím, že by ses vracela na brigádu."
,,A jak budu asi vydělávat? Nevím, čím bych se chtěla živit, protože plán s vysokou jste mi tak decentně překazili tímto turné."
,,Hele, tohle bude jenom mezi námi, jo?Tohle by ses neměla vůbec dozvědět, ale je tady určitá možnost, celkem hodně velká, že nám budeš hrát na kytaru."usmál se.
,,Počkej, vždyť pro vás pracuju jen na tomto turné."
,,Prozatím. Ale chtěli bychom tě jako naši kytaristku se vším všudy. Ne jen na turné. Není to jistý, ale vypadá to dost slibně. Však se podívej, motivuješ lidi ke hraní a jsi pro ně vzor. A k tomu hraješ úžasně."
,,Musím to zpracovat...to znamená, že bych pro vás pracovala jakože pořád?"rozzářila jsem se.
,,Přesně. Nahrávala bys s náma písničky a tak taky. A chystá se ještě něco, ale to už ti opravdu říct nemůžu."
,,To je neskutečný."skočila jsem mu radostí okolo krku.
,,Já vím. Mám z toho taky hroznou radost."usmál se na mě.