Over again

46.Ztraceni ve velkoměstě

Včera v noci jsme byli ještě dlouho venku, než jsme se vrátili na hotel. Taky to podle toho vypadalo, všichni jsme extrémně unavení a ráno, když už jsme byli v aréně se mně, Harrymu a Niallovi povedlo v šatně usnout. Zkoušky jsme jakž takž zvládli, i když se nás všichni ptali, proč na tom pódiu vypadáme jako mrtvoly, co právě vylezly z hrobů. Po zkouškách jsme si zalezli zpátky do šatny, protože jsme nutně potřebovali víc odpočinku. Já naštěstí už byla vyspaná, takže nehrozilo, že bych zase usla, ale třeba takový Zayn vypadal, že pokud bychom si nepovídali, už dávno spí.

,,Pojď."pošeptal mi do ucha Niall a vzal mě za ruku.
,,Kam to jdete?"zeptal se nás Liam, když jsme se zvedli a Niall mě táhl ven.
,,Za chvilku budeme zpátky."křikla jsem ještě na kluky.
,,Kam jdeme?"usmála jsem se na Nialla, když už jsme byli v jedné z chodeb.Místo odpovědi mě však jen přitiskl na zeď a začal líbat.
,,To jsi mě sem vážně odtáhl jenom kvůli tomu, abychom se líbali?"uchechtla jsem se mezi polibky.
,,Ne. Myslel jsem, že bychom někam mohli zajít. A teď jsem si prostě nemohl pomoct."odpověděl mi s úsměvem na rtech, když jsme se kvůli nedostatku vzduchu museli odtáhnout.
,,To beru."usmála jsem se, věnovala mu ještě jednu pusu a společně jsme se vydali ven z arény.

,,Máš vůbec nějakej plán, kam půjdeme?"podívala jsem se na něj, když už jsme byli venku, ale pořád šli dál.
,,Vůbec. Můžeme se jen tak jít projít."uchechtl se.
,,To si nechám líbit, procházka s tebou, tomu se nedá odolat."
,,To bych řekl."natáhl se ke mně a věnoval mi další pusu.

Hrozně dlouho jsme se jen tak procházeli po městě a musím říct, že LA už máme celkem dost dobře zmapovaný. Řekněme, že to byla taková romantická procházka, sice nic převratnýho, ale nám to bohatě stačilo.

,,Co bys řekla tomu, kdybychom šli někam na jídlo?"zeptal se mě Ni.
,,Nevím, jestli si to pamatuješ, ale z tý šatny jsi mě vytáhl poměrně dost rychle a tak s sebou nemám ani ten mobil, natož nějaký peníze."zasmála jsem se.
,,Ale já peníze mám."poklepal si na kapsu u svých kraťasů.,,Cass, chraň mě!"postavil se najednou za mě a chytil mě za ruce. Já se dívala před sebe, ale nechápala, proč se za mě schovává.
,,Čeho se bojíš?"zeptala jsem se ho.
,,Před tebou."podívala jsem se před sebe a uviděla holuba. Hned jsem pochopila, co se děje.
,,Lásko, ten ti nic, ale neudělá."otočila jsem se k němu.
,,Já vím, ale ptáci jsou příšerní."odpověděl mi seriózně.,,Vím, ty říkáš, že na světě jsou mnohem horší věci, kterých se bát, ale já se prostě bojím holubů."
,,Prosimtě pojď."rychle jsem ho objala a propletla si s ním prsty na znamení ať se nebojí a vyšli jsme. Já se musela ještě lehce zasmát, protože bylo hezký, jak se za mě schoval.

,,Koukni se prosím, kolik je hodin."poprosila jsem Nialla, když už jsme byli po jídle a momentálně jsme byli v nějaké malé uličce.
,,Úplně stíháme, je...sakra, za půl hodiny začíná show."podíval se prvně na mobil a pak na mě.
,,A pak, že stíháme. Když poběžíme, tak bychom to možná mohli stihnout."snažila jsem se udržet chladnou hlavu a rozhlížela se kolem sebe abych se zorientovala, ale, že by mi to nějak šlo se říci nedá.,,Víš, kde jsme?"
,,Myslím, že...bychom měli jít tudy."vedl mě z jedné uličky do druhé.

,,Proč mám takovej pocit, že jsme se ztratili?"zeptala jsem se ho po chvilce, co jsme bloudili uličkami.
,,Já mám taky takovej pocit."
,,A to jsem si myslela, že už to tady známe. Co budeme dělat?"
,,Tak co kdybych zavolal Paulovi? Ten ví vždycky, co máme dělat."navrhl Niall a aniž bych stihla cokoliv říct, vytočil Paulovo číslo. Chvilku spolu mluvili, než Niall zavěsil.
,,Už pro nás jede."oznámil mi, když si mobil schoval do kapsy.
,,Aspoň, že tak. Aspoň, že jsem tady s tebou."usmála jsem se a vklouzla mu do náručí.

Čekali jsme pět minut, než dorazil Paul. Snažil se na nás nekřičet, ale bylo vidět, že se musí hodně přemáhat, jelikož máme teď docela průser. I přes to jsme rychle nastoupili do auta a ještě než jsme si stihli zapnout pásy se auto rozjelo. Paul nám oznámil, že budeme mít přesně pět minut na to se připravit na koncert, což zahrnuje převléct se, vizážistky nás musí upravit a Niall se musí stihnout rozezpívat. Kytary nám naštěstí někdo naladí, to by se stihnout absolutně nedalo.

,,Kam jste se nám poděli?"uchechl se Liam, když už jsme stáli s klukama v zákulisí. Málem jsme to nestihli, ale i přesto teď tady stojíme, takže dobrý.
,,Ale, jen tady díky tady tomu jsme se lehce ztratili a taky ztratili pojem o čase."bouchla jsem lehce Nialla do ramena.
,,Ale musíš uznat, že to bylo skvělý."vyzval mě Niall.
,,Přímo úžasný."usmála jsem se a věnovala mu pusu na tvář.

,,Louisi Williame Tomlinsone, přikazuji ti okamžitě odložit tu vodní pistoli!"zakřičela jsem na Louise, když se ke mně hnal s obrovskou vodní pistolí. Musel si ji sehnat někdy v poslední době, protože jsem ji ještě neviděla. Tato slova mi, ale byla prd platná, jelikož o pár vteřin později přistály na mé kůži a oblečení kapky vody. To mu jednou oplatím.
,,Spíš ne."zašklebil se na mě Louis a rozeběhl se k Liamovi.

Kluci po sobě lili snad tolik vody, kolik se jen dalo, taky pódium vypadalo spíš jako bazén než jako pódium. Záhy se, ale objevil v Harry s mopem v ruce a začal jen tak vytírat. Celkem by mě zajímalo, kde ten mop vzal. Postupně si kluci zkusili všichni vytírat, než ke mně s mopem v ruce přitancoval Niall.

,,Jak mi to jde?"zeptal se mě a jeho oči zasvítíly.Proč mi rozhodování dělá ještě těžší.
,,Nádherně."zasmála jsem se přitom, co jsme hrála úvodní tóny Through the Dark.

Tohle je přesně to, proč si myslím, že jsou koncerty One Direction tak jedinečné. Kluci blbnou, dělají totálně spontánní věci a hlavně to si to užívají. Mají z toho radost a tu přenáší na fanoušky, což je opravdu nádherné.

,,Ahoj Jas."pozdravila jsem svoji kamarádku, když jsme začaly skypovat.
,,Zdar Cass.Tak co, už ses rozhodla?"zeptala se mě.
,,Ne a pšt."rychle jsem ji zarazila, protože v pokoji byl i Niall, který se teď snažil psát asi nějakou novou písničku. Ještě jsem k tomu udělala nepatrný pohyb hlavou směrem k Niallovi, aby pochopila, proč se o tom teď bavit nechci. Pravda je taková, že bych si s ní o tom ráda promluvila, protože mě to hrozně užírá, hlavně po dnešku, ale nemůžu.
,,No a co jinak? Jak se těšíte na koncert do Mexika? Četla jsem, že by to měl být největší koncert kluků vůbec."
,,Tyjo, hrozně se těšíme. Bude to pro nás zase něco novýho, protože to tentokrát nebude aréna, ale stadion."
,,Hned, jak se dostanou videa z toho ven je všechny zhlídnu. Bude to epický."

S Jas jsme si povídaly ještě dlouho. Pak už jsem, ale začala zívat a jelikož zítra zase letíme ráno, jak jinak, usoudili jsme s Niallem, že bychom už mohli jít spát. Niall se mě ještě ptal, v čem jsem se ještě nerozhodla. Skvělý, takže nás nejspíš aspoň ze začátku poslouchal. Odpověděla jsem mu, že v ničem a místo toho mi dal přečíst to, co napsal. Sice toho nebo mnoho, ale na druhou stranu to bylo naprosto skvělý.

Ráno jsme přijeli na letiště hrozně brzo. Já se klasicky moc nevyspala, protože jsme vstávali dřív, jelikož nám letadlo letělo až o hodinu později než jsme si mysleli.

,,Počkejte."zastavila jsem kluky, když jsme procházeli kolem automatu s nezdravými pochutinami v podobě nejrůznějších chipsů, čokoládových tyčinek a mnoho dalšího.,,Louisi, jaký chipsy chceš, ať už to mam z krku."otočila jsem se na Louise a vytáhla si peněženku, abych mohla Louisovi koupit dva sáčky chipsů, které mu dlužím. Louis mi nadiktoval, které chce a já si k tomu ještě přidala Twixx.
,,Tady máš."podala jsem mu sáčky a vyplatila na něj trochu jazyk.
,,Moc ti děkuju Cass. Řekl bych, že seš velice hodná osoba, že mi kupuješ chipsy, ale jelikož jsi mi je dlužila, tak ti ne neřeknu."ušklíbl se na mě a já si rozbalila svoji tyčinku.
,,Na prosimtě."uchechtla jsem se, když jsem uviděla Niallův pohled, který směřoval ke sladkosti v mé ruce a jednu mu podala.
,,Díky."objal mě rychle.

Ještě nějakou dobu jsme čekali ve VIP sekci na letišti, než už jsme mohli jít do letadla a to vzlétlo. Než se mi v letadle podařilo usnout, přemýšlela jsem. Jako teď skoro pořád. A došla jsem k názoru, že přece jen možná bude lepší, když si s Niallem dáme pauzu, aspoň na nějakou dobu.

Ahojky, je tady další kapitola.Omlouvám se, že po celkem dlouhý době a ještě k tomu je podle mě naprosto nezajímavá a nic se v ní neděje, ale potřebovala jsem sem dát ještě jednu před tou další, ve které už se něco stane. Slibuju! Jenom bych se vás chtěla zeptat, nevíte, co dělat, když se mi u některých tagů nezobrazuje umístění? Já vůbec nevím proč a docela dost mě to štve. No nic, těšte se na další část
Xoxo Caroline 💞