Over again

27.New York

,,Ne, ještě ne..."zamumlala jsem, když jsem uslyšela Niallův budík. Zvuk po chvilce ustal a tak jsem, byť ještě pořád se zavřenýma očima poznala, že je Niall už vzhůru.
,,Dobré ráno, princezno."usmál se na mě, když jsem se donutila otevřít oči.
,,Jo tak já jsem princezna jo?"uchechtla jsem se rozespale.
,,Ta nejhezčí."
,,Nevíš, za jak dlouho máme být na snídani?"sedla jsem si po chvilce a protáhla se.
,,Myslím, že za patnáct minut."
,,Tak to se dá...ale teď jdu se sebou něco udělat."vyhrabala jsem se z deky.
,,Počkej ještě."objal mě zezadu a dal mi pusu na tvář.
,,Pusť mě, nemůžu tam jít takhle."zasmála jsem se a zvedla se. Z kufru jsem vytáhla nějaký oblečení a zamířila do koupelny.

,,Ježiš, kdo teď co chce."řekla jsem si pro sebe otráveně když někdo zaklepal na dveře našeho pokoje a já si zrovna dávala řesenku.,,Nialle? Můžeš jít prosím otevřít? Já nemůžu."
,,Ten, kdo klepe musí chvilku počkat, převlíkám se... Jo, už jdu otevřít."přešel ke dveřím, které otevřel.
,,To si z nás děláte srandu ne?"ozval se Niallův hlas ode dveří.
,,Ježišmarja, co tady děláte."vyšla jsem z koupelny a když jsem uviděla příchozí, musela jsem se plácnout do čela.
,,Dobré ráno, jdeme vás vyzvednout, abychom mohli ve vaší úžasné společnosti jít na snídani."začal Louis.
,,No to určitě."nadzvedla jsem nevěřícně jedno obočí.,,Tak počkejte, jenom si dodělám jedno oko."zaplula jsem zpátky do koupelny.
,,Já myslel, že si dokážete zapamatovat aspoň jednoduchý pokyn ve znění na snídani se sejdeme DOLE."zasmál se Niall. Během okamžiku, kdy na to kluci akorát pokrčili rameny jsem vyšla z koupelny a vzala si z nočního stolku mobil.

,,Tak já můžu."přišla jsem k nim, Niall zamknul náš pokoj a vydali jsme se na snídani. Došli jsme k výtahu, do kterého jsme nastoupilia Zayn zmáčkl číslo patra, do kterého jsme potřebovali.

,,No neříkej nám, že ses v Niallově společnosti špatně vyspala."uchechtl se Harry, když jsem zívla.
,,Vyspala jsem se dobře, ale ten časový posun mě jednou zabije."
,,A to zažíváš teprve první."zasmál se Liam.

Z výtahu jsme o chvilku později vystoupili a došli jsme do jídelny nebo co to je, abychom se mohli najíst. Mezitím, co si na svoje talíře kluci nakládali všelijaké párky a vajíčka, já si vzala palačinky a čaj. Už ani nevím, jak je to dlouho, co jsem měla naposledy palačinky. Všichni jsme se usadili k našemu stolu a začali probírat plán na dnešek. Ten zněl jasně, celý den máme pro sebe, protože náš první koncert v Americe je až zítra.

,,Řekněte mi, že pojedeme i k Soše Svobody. Prosím."zaprosila jsem a ukrojila si další kousek palačinky.
,,Myslím, že bychom mohli."potvrdil mi Liam.

Po nějaké době jsme všichni dojedli a odebrali se na pokoje. Měli jsme dvacet  minut do té doby než půjdeme do víru velkoměsta. Času bylo dost a tak jsem hned sebou plácla na postel a odemkla mobil, protože jsem si chtěla najít nějaké místní knihkupectví, z čehož kluci asi úplnou radost mít nebudou. Ani to dlouho netrvalo a knihkupectví jsem měla najité. Ještě jsem projela sociální sítě, ale pak už si šla obléct něco normálního, v čem bych mohla vyjít ven.

,,Cass, nevíš, kde mám svoje sluneční brýle?"zeptal se mě Niall, když si obouval svoje bílé tenisky.
,,Ty myslíš ty tvoje černý agentský? Před chvílí jsi na ně koukal, máš je položený pod televizí."usmála jsem se na něj a sama si dala svoje na hlavu. Na rameno jsem si pověsila plátěnku, zkontrolovala se v zrcadle a společně s Niallem, který už měl na očích svoje brýle šla zaťukat na kluky, abychom už mohli vyrazit. Na chodbě jsme se střetli s Liamem a Louisem, kteří měli namířeno do našeho pokoje, ale nakonec jsme všichni už čekali jen na Harryho a Zayna.

Když jsme na jejich pokoj zaťukali, otevřel nám Zayn. V jejich pokoji panoval totální zmatek, až jsem se musela začít smát. Všude měli poházený oblečení, nejrůznější věci, počínaje flaškama s vodou až po například Zaynův lak na vlasy nebo jednotlivé boty.