Over again

45.Midnight memories

,,Ahoj Cass, jak je?"uslyšela jsem z druhé strany mobilu Jasminin hlas. Dneska jsme přeletěli do Los Angeles a momentálně jsem na pokoji. Jsem tady sama, protože Niall je s klukama v posilovně. Původně nevěděl, jestli má s nima jít, ale já mu řekla ať jde. Teď mám alespoň čas si promluvit s Jas.
,,Ahoj Jas, dobrý...teda celkem dobrý. Já...potřebovala bych s tebou něco probrat.
,,Jasně, tak do toho, co tě trápí?"
,,Jak víš, že mě něco trápí?"
,,Poznám ti to na hlase."
,,Achjo, ty už seš jak Niall."povzdechla jsem si.
,,Děje se něco mezi váma?"
,,Ne. Ale potřebuju se tě na něco okolo nás zeptat."
,,Jen do toho."
,,Jas, já...já přemýšlím o rozchodu."dostala jsem ze sebe.
,,Cass proč?"
,,Protože Niall tráví teď skoro všechen čas se mnou a s klukama skoro žádnej. Podle mě mu to hrozně chybí. Jako  myslím to, jak to bylo předtím, kdy trávili všechen volný čas spolu a já ho o to nechci obírat."
,,Jako promiň, ale tohle je ten nejdebilnější důvod rozchodu, jaký jsem kdy slyšela. A to, že jsem jich slyšela hodně."
,,Ale já potřebuju poradit."řekla jsem zoufale.
,,A co Niall? Ví to?"
,,Si děláš srandu? Jasně, že ne."
,,Miluješ ho?"
,,Nejvíc na světě."
,,Klape vám to?"
,,Lepší už to být nemůže."
,,Co ti říká srdce?"
,,Že bych s ním měla zůstat."
,,Takže mozek ti předpokládám říká, abyste šli od sebe."
,,Přesně. Ale já pořád nevím, co mám dělat Jas. Miluju ho a nikdy milovat nepřestanu. Koneckonců nikdo neříká, že bychom se k sobě nevrátili."
,,V tomhle ti já nepomůžu. To si musíš vyřešit ty. Očividně máte s Niallem skvělej vztah a tak osobně nevidím důvod, proč to ukončit, ale na turné s váma nejsem a do hlavy ti nevidím. Promiň, ale tohle rozhodnutí je jen a jen na tobě."z hlasu jsem poznala, že jí je opravdu líto, že mi nemůže pomoct.
,,To nevadí. Díky Jas, že jsi mě aspoň vyslechla."
,,Jsem tady pro tebe vždycky. 24/7, nezapomeň."
,,Ještě jednou díky a ahoj."položila jsem hovor a nechala slzám, které jsem zadržovala volný průchod. Třeba mi pomůže to, že se vybrečím, ale já prostě vůbec nevím, co dělat.

Nevím, jak dlouho jsem jen ležela a brečela, zatímco mi mozek jel na maximum, ale nakonec se otevřely dveře a v nich stal Niall.

,,Cass? Ty brečíš, co se stalo?"doslova ke mně přiběhl a z lehu mě opatrně zvedl a objal mě.
,,Nic, dobrý jsem v pohodě."utřela jsem si slzy a pokusila se usmát.
,,Nejseš. Něco tě už delší dobu trápí a já nevím, co. A nekoukej se na mě tak, poznám to na tobě. Někomu se něco stalo?"
,,Ne, nikomu se nic nestalo...jenom v poslední době se mi v hlavě honí pár věcí a já si je musím vyřešit."
,,Opravdu v pohodě? Můžeš mi to říct."
,,Vím, že jo a chtěla bych ti to říct, ale teď nemůžu. Prvně si to musím ujasnit sama v sobě."
,,Dobře, tak já se půjdu vysprchovat a pak se můžeme třeba podívat na film, co ty na to?"vzal můj obličej do dlaní a políbil mě.
,,Jo, to by bylo dobrý."
,,Tak zatím něco vyber, hned jsem u tebe."usmál se a já si sedla ke svému notebooku, abych vybrala film.

S Niallem jsme si sice pustili film, ale pak nám na dveře pokoje zaklepali kluci, jestli s nima nechceme jít na jídlo a jelikož jsme byli vyhladovělí, s radostí jsme šli. Našli jsme si nějakou čínskou restaurací, ve které jsme si objednali a při čekání na jídlo kecali.

,,Co kdybychom si vypůjčili kola, takový to, jak si je můžeš půjčit pomocí aplikace a projeli se?"napadlo Zayna.
,,To je skvělý, jsem pro."souhlasil Harry.
,,Byla bych taky pro, ale nevím, jestli vůbec ještě umím jezdit na kole. Naposledy jsem na něm jela když mi bylo asi tak sedm."uchechtla jsem se a napila se Coly.
,,Však mi tě to rádi naučíme."mrknul na mě Liam.
,,Tak jo, ale ví někdo, kde tady ty kola jsou nebo kam bychom jeli? V LA je dost velký provoz, co si budem."svolila jsem, ale neobešlo se to bez další otázky.
,,Stáhneme apku a uvidíme."vzal do ruky Harry svůj mobil a asi začal stahovat aplikaci.