Když se vracíme do kanclu čeká tam na nás Jakub a Koky ,kteří se o něčem horlivě baví.
,,Ve 4 sem dovezou merch,potřebuju aby jste ho rozdělili podle velikosti" řekne Kuba. Jen kývnu a jdu si udělat kafe,pak si opět sedám ke stolu a plním papíry.
Večer...
Opět se domu vracím celá utahaná,unavená a pozdě v noci.
I když v podstatě jen sedím nebo něco skládám,je to dost unavující.
Moje večerní rutina je pořád stejná,opět si videochatuju s Tomem ,kterej mi povídá o tom jak dneska večer vezl domu nějakou holku ,která byla zmoklá jak slepice.
Po dvou měsících...
Nic moc se nezměnilo,pořád pracuju pro kluky a Wal pro Šimona. Teď budu bydlet s Tomem,jelikož si Walerie pronajmula byt s Kokym. Tom mi nabídl ,že se ke mě nastěhuje abych nebyla pořád sama a já souhlasila.
Zrovna dneska je ten den kdy se to všechno děje,ježdění autem tam a zpátky. Pomáhání Wal balit krabice a zase Tomovi vybalovat krabice.
Když už je to všechno hotový lehám s Tomem na gauč a zapínáme film. K tomu žereme kfc co jsme si objednali a jsme oba spokojení. Teď je to moje největší opora dokonce větší než Walerie. Ta je teď hlavně zažraná do Kokyho a vpodstatě nic jinyho nevnímá. Ale tak beru to v pohodě ,je zamilovaná.
Ze mě a Toma se stali až tak dobří kamarádi ,že se kluci pořád ptají jestli spolu něco nemáme. Jsme totiž pořád spolu,ale co jim je do toho.
Ráno...
Moje ranní rutina se nezměnila ani za ty dva měsíce takže popisování se vzdám. Po nekonečném upravování se vydám do kuchyně kde už sedí Tom a cpe se palačinkama.
,,Udělal jsem snídani a je to fakt skvělý,máš ti i to tvoje oblíbeny kafe s ledem a mandlovým mlikem" usměje se. Úsměv mu opětuju a sedám ke stolu ,kde se společně najim a vyrážíme do práce.
V práci nás opět čeká fůra papíru,roztřiďovaní merche a navrhování novýho.
Navrhovat merch není naše práce ,ale smáli jsme se minule Andreasovi a ten řekl že tenhle budeme teda dělat mi.
To už mělo být všechno ,jenže nám Jakub ještě kolem šesté volal ,že potřebuje navrhnout zastávky na jeho novou tour.
Takže místo toho aby jsme šli domu v šest ,šli jsme až v jednu ráno.
Museli jsme obvolávat majitele klubů jestli ty zastávky u nich teda platí. Strašně moc jich to zrušilo ,takže jsme obvolávali další ,aby jsme to měli celý zabráný a nestalo se to ,že jim třeba šest zastávek bude chybět.
Zdá se to jako lehká práce,ale opak je pravdou.
Domu jsme jeli autem,takže jsme tam byli docela brzo.
Chtěla jsem se ještě vysprchovat ,ale odpadla jsem ani jsem to nestihla zaznamenat. Dokonce jsem i usla v tom v čem jsem celý den byla.
Ta práce mě baví ,ale to chození pozdě v noci domu je strašný.
Je to trošku kratší tak se omlouvám.
A myslím že dneska to touhle kapitolou už ukončím🙏🏽
