Enlightenment✔️

3.

POHLED THOMASE

Ráno mě vzbudí zvuk letadala? Vstanu a podívám se z okna. Je to helikoptéra, která má na sobě logo Z.L.S.N.

Zatřepu nad tím hlavou a otočím se zpět do místnosti. Nejspíš jsem nebyl jediný koho to vzbudilo, jelikož se na mě koukají Chuckovy nadějné oči.
,,Tome!" usměje se na mě.
,,Čau brácho." pozdravím ho.
,,Jaktože se sem včera všichni přemístili?" vyzvídá.
,,Nikdo mi to nechtěl říct a pak přišel Newt s Minhem jako by je přejel vlak." vysvětluje dál.
,,Scarlett nás navštívila." posmutní, řekli jsme mu pravdu o tom, že si napamatuje Newta a že není sama sebou.
,,Aspoň je naživu." rozcuchám mu vlasy.
,,To připomeň těm dvěma frasákům dole." mrknu na něj. On však nechápe spojitost, a tak se jen usměje a vydá se na snídani.

Já se vydám hned za ním.
,,Thomasi." zavolá na mě doktorka Wrightová. Dojdu k ní.
,,Pojď se projít." pobídne mě. Ohlédnu se na kluky, abych zjistil jestli to má něco společnýho se včerejšekem, ale podle jejich pohledů poznám, že nemají nejmeší tušení.

Vydáme se pryč městem, vyjdeme na hlavní ulici, kde je ruch a vydáme se podél ní směrem k poušti.
,,Jde o.." neví jak začít.
,,Zlosin má nad námi podstatně navrch, a to jen proto že mají kamery, mají vojáky, výzkumníky a hlavně mají informace. Jsou ale chytří, každej pracovník Zlosinu ví pouze informace, které potřebuje. Proto i když pár z nás odešlo a založilo Odboj, nevíme skoro nic. Musíme se dostat k informacím a tím bychom je značně oslabili." přikývnu, že má pravdu.
,,A co s tím mám společného já? Vím snad ještě míň než vy." ozmámím ji.
,,Jen protože si nemůžeš vzpomenou, neznamená že nic nevíš. Thomasi, znám se s tvou matkou snad odjakživa, pokud někdy něco někomu řekla, byl jsi to ty nebo tvoje sestra." zatavím se.
,,Chcete mi vrátit vzpomínky?" zeptám se narovinu. Přikývne.
,,Samozřejmě s tvým svolením. A i tak je tu ten zádrhel, že jedině jak ti vrátit vzpomínky leží ve Zlosinu." stáhnu obočí, jelikož nechápu, jak se chce dostat nepozorovaně do Zlosinu.
,,Asi si úplně nejsem jistej, co tím naznačuješ." pohodím rameny. Ona na mě však upřeně zírá a čeká až mi to dojde.

,,Tessa." dojde mi konečně.
,,Chcete aby to propašovala ven?" ujasňuju si. Přikývne.
,,Je to moc nebezpečný." zkonstatuju nakonec.
,,Už by se tam nemohla vrátit. Zlosin by na to 100% přišel. Už teď jim muselo dojít, že mezi sebou mají špeha, když jsme věděli, že si jde Zlosin pro Sonyu." na to však jen zavrtím hlavou.
,,A co moje sestra?" vrtím hlavou dál.
,,Nemůžeme ji tam nechat úplně samu, tak už bychom ji nezachránili vůbec." doktorka skloní hlavu.
,,Možná už teď je na to pozdě, Thomasi." položí mi ruku jemně na rameno.
,,Musíš se připravit i na tuhle možnost." setřesu její ruku.
,,Jak jsem řekl včera Newtovi s Minhem, nepřestanu doufat dokud její srdce bije." pousměje se.
,,Doufám, že máš pravdu. Doufám, že se nám ji povede zachránit." přikývnu a vydáme se zpět do našeho provizorního bydlení.

,,Tome." zastaví mě Minho. Otočím se na něj.
,,Jo?" zeptám se založím si ruce. Prohlídne si moje gesto a usměje se.
,,Promiň." řekne nakonec. Já se však ani nehnu.
,,Je to těžký, jsou to už 3 měsíce a prostě mi chybí." přikývnu.
,,Proto ji chcete zabít?" zavrtí hlavou.
,,I kdybych sebevíc chtěl, nikdy bych to nedokázal. Je to Lettie, proboha!" rozhodí rukama, jakoby sám nechápel jeho včerejší chování.
,,Když jsem se jí včera podíval do očí, tak to prostě Lettie nebyla a já si myslel, my oba si mysleli, že by bylo lepší ji osvobodit, ale měl jsi pravdu ty. Někde tam je a čeká až ji zachráníme." spustím ruce volně podél těla.
,,Jen doufám, že to stihneme včas." zkousnu si ret, když si vzpomenu na včerejší zprávu od Tessy.
,,Myslím, že to brzo zjistíme." odpovím, on na mě zvedne obočí.
,,Kde je Newt?" Minho kývne nahoru.
,,Na střeše." vydám se tím směrem a Minho mě po chvíli dožene.

Vyjdeme na střechu, netrvá nám dlouho najít Newta sedícího na kraji střechy.

Otočí se na nás, když vejdeme.
,,Tessa mi včara poslala ještě jednu zprávu." rozhodnu jít s pravdou ven.
,,Jakou?" zvedne se Newt a dojde k nám. Naši včerejší hádku už nevytahuju.
,,Tři dny." zopakuji přesně její slova.
,,Tři dny co?" nechápe Minho. Pohodím rukama.
,,Očividně se něco stane." řekne Newt.
,,Otázka je co?" vymněníme si pohled, pak se zadíváme na zdi města.
,,Ty zdi mi vážně nechyběli." řekne Newt. Minho jen přikývne.

,,Wrightová mi chce vrátit vzpomínky." řeknu zničeho nic. Oba se na mě podívají.
,,Nevím jestli jsem na to připravenej." oba zvednou obočí.
,,Čelit minulosti." vysvětlím.
,,Když Tesse vrátili vzpomínky, přidala se zpět ke Zlosinu. Když Scarlett, málem se zhroutila." zavzpomínám.
,,Tommy," začne Newt.
,,Nevíš, co jsem udělal, co když to bude tak špatný jako když si vzpomněla Lett." oba se na mě podívají, nejspíš nechápou kam tím mířím.
,,Řekla mi, že labyrint je její vinna. Jenom její. Nikdy víc jsme se o tom nebavili, ale myslím si, že to byl její nápad. Labyrint a proměný." na to nic neřeknou. Jen mlčí.

,,Byli jsme děti. Pořád jsme. Není to naše vinna. Nikoho z nás. Tvoje, Scar nebo Theresi. Sakra ani Taylor. Zlosin nás využil, všechny." řekne nakonec Newt, ale oči má stále upřené na zdi.
,,Je tu problém." začnu.
,,Vrátit vzpomínky mi můžou jen ve Zlosinu, pamatujete na tu tabletku, co dala Ava Scarlett, po tom, co jsme ji poprvé viděli od labyrintu?" oba přikývnou.
,,Tessa by to musela vynést ven." Minho se na mě otočí.
,,Nemají ve Zlosinu kamery?" přikývnu.
,,Nemohla si by už vrátit, jinak by ji mohli vymazat paměť jako Lett nebo ji klidně zabít." Newt se na mě otočí.
,,Scar by tam byla úplně sama." přikývnu.
,,Už bychom neměli žádnou šanci ji zachránit. Žádnou." dořeknu. Opět nastane ticho.
,,Řekl bych, že by jsi se měl poradit s Tessou. Přece jen ví, co Scar přesně udělali. Třeba bude vědět jak ji dostat zpět." poplácá mě po zádech Newt.
,,Budeš si muset promluvit se svou holkou." zakření se na mě Minho. Protočím nad tím oči.
,,Není to moje holka." vymnění si mezi sebou pohled.
,,Prosím tě, jsi stejně špatnej lhář jako tvoje sestra, když mi tvrdila, že ona a Newt jsou jenom kamarádi." Newt jen přikývne.
,,Minho nás prokoukl dřív než my samy sebe." on se jen zakření.
,,A co ty a Brenda, všeználku. Vás dva jsi už taky prokoukl nebo ještě ne?" pustím se zas já do něj. Jen se na nás usměje a odejde zpátky dovnitř bez odpovědi.
,,Týden." vsadím si.
,,Dva." odpoví Newt a podáme si ruku na stvrzení sázky. Nakonec se mi podívá do očí.
,,Promiň, Tommy." řekne nakonec.
,,Za včerejšek. Nevím, co to do mě vjelo. Prostě moje holka, co už není moje holka chtěla odvíst mojí sestru, kterou jsem ani nevěděl, že mám před třema měsícem. Prostě.." neví jak se správně vyjádřit.
,,Chybí ti." podívá se na mě. Přikývne.
,,Strašně moc." zkápne mu slza, tak si ji rychle setře.
,,Vím, co Minho říkal, že ji vymazali paměť, myslel jsem si, že to zvládnu, ale nebyl jsem na to připravenej. Asi bych nikdy nebyl." přikývnu, že chápu.
,,Nevymazali ji paměť Newte, ne úplně. Vymazali ji ze života tebe, bez tebe by nikdy nepoznala lásku, neriskovala kvůli tobě v labyrintu, neobětovala pro tebe svůj život. Nikdy by nezradila Zlosin, neměla by pro to důvod. Byla by přesně taková jaká je teď." podívá se mi do očí.
,,Tři dny." připomene.
,,Doufám, že se stane něco zásadního." na to jen přikývnu.