Enlightenment✔️

26.

,,Takže jdeme do toho riskantnějšího plánu nebo do bezpečnějšího?" zeptá se po chvíli ticha Addy. Zavřu oči.

,,Nemůžu o tebe přijít, Scar. Znovu už ne, takže jestli si myslíš, že půjdu do nějakýho útočiště bez tebe, tak jsi na omylu..." vzpomenu si na Newtova slova.

,,Dřív jsem já ublížil tobě, proto tě teď musím zachránit. Před tebou samou." poté na Thomasova slova.

Otočím se na Addy.
,,Asi to vypadá tak, že budeme riskovat." vyberu, ona se jen pousměje.
,,A ten kód?" zeptá se, jen zavrtím hlavou.
,,Pokud mi ho neřekneš, budu tě tu muset nechat, a tak zemřou všichni." pousměje se.
,,Rozhodneme se spravedlivě, ne že ty ho víš, ty se musíš obětovat." zvedne obočí. Jen si povzdechnu a nadiktuji ji kód.

,,Kde jsou kluci?" zeptám se. Ona se otočí, otevře dveře a podívá se na mě.
,,Následuj mě." a vyjde ze dveří. Projdeme několika chodbami.
,,Kde to vůbec jsme?" zeptám se.
,,Podzemní kryt." odpoví prostě.
,,Tady nás Zlosin nenajde." pousměju se.
,,Můžeš poslat pro ostatní?" zeptám se.
,,Dokud nevymyslíme celý plán." vysvětlím.
,,Pochybuju, že se mnou půjdou." zasměje se.
,,Můžeš vzít jednoho z nás. Minho je náš hlavní kápo, vezmi jeho a on vše vysvělí." zapřemýšlím nahlas.

Ona se zastaví před jedněmi dveřmi, které otevře a nechá mě vejít.
,,Tak to budeš muset nejdřív přesvědčit Minha." všichni tři se postaví ze svých postelí. Otočím se na Addy.

,,Scar? Jsi v pořádku?" zeptá se Newt po chvíli zíraní.
,,Jo." přikývnu. Vejdu o krok blíž.

,,Addy a já jsme měli čas si vysvětlit jak se věci mají a měli." začnu.
,,Asi jsme přišli na to jak zachránit všechny." vysvětlím.
,,I tebe?" zeptá se Thomas. Otočím se na Addy.
,,Záleží..." odmlčím se.
,,Na?" zeptá se Minho okamžitě.
,,Aby jste to pochopili, musíme začít od začátku." a začnu jim vysvětlovat vše, co mi Addy pověděla a co zas já ji.

,,O jakým kódu se tu přesně bavíte? Nějak se nechytám." zeptá se Minho. Opět se vymněním s Addy pohled.
,,O atomovce." odpoví.
,,Kód k atomové bombě, který nám přenechali naši rodiče." rozvětví víc.
,,Počkat, proto jsi smazala to video?" zeptá se Thomas. Minho s Newtem nemají nejmenší tušení o jaké video se jedná.
,,Ano." odpovím bez výčitek.

,,Tohle se tě netýká Thomasi. Je to moje a Addy chyba, musí to být jedna z nás." vysvětlím důvod mého chování.
,,Jak se chcete rozhodnout, která to bude?" zeptá se Newt.
,,Po zadání kódu se sputí odpočet 30 vteřin než se raketa vypustí, poté asi minutu než dopadne do svého cíle. Což nám dělá 90 vteřin." spočítám to nahlas.
,,Planitrans je o 20 pater níž." počítá se mnou Addy.
,,To nemůže normální člověk nikdy stihnout." zavrtí hlavou Newt.
,,Normální ne, běžec by mohl." řekne Minho a postaví se.
,,Měl by to být kápo běžců. Měl bych to být já." řekne Minho, mě však nezbyde nic jiného než se na něj usmát.
,,Co znamená ten úsměv? Znamená to, že souhlasíš?" taky se usměje Minho.
,,Znamená to, že jsi zapomněl." zvedne se Newt a postaví se vedle Minha, naproti mě.
,,Zapomněl na co?" nechápe Minho a vymnění si mezi Newtem a mnou pohled.
,,Jsi kápo všech kápů, svoje místo jsi přenechal někomu jinému. Někomu stejně tak dobrému. Někomu, kterého všichni kápové včetně mě a tebe odhlasovali." napoví mu Newt. Minhovi to dojde během pár vteřin.
,,Ty jsi kápo běžců." podívá se na mě. Přikývnu.
,,Ale máš pravdu, mám větší šanci, že to stihnu včas, než Addy." podívám se na ní. Ona jen zavrtí hlavou.
,,Scarlett,.." začne.
,,Kdyby to byl Minho, kdyby byl on kápo běžců, souhlasili by jste v okamžiku. Jsem stejně dobrá jako on, můžu to stihnout. Trocha důvěry by vás nezabila." podívám se každého v místnosti.
,,Fajn." zvedne se i Thomas z postele, Newt s Minhem se na něj šokovaně podívají. Stejně tak i já.
,,Zvládne to." podívá se mi do očí. Jen přikývnu.

,,Teď se musíme rozhodnout kdo půjde pro ty děti? Jak se tam dostanou, jelikož Labyrint a budova Zlosinu je hluboko v poušti? Zbytek, jak se dostane přes zdi Zlosinu? Jak se dostaneme přes jejich obranu? Přes vojáky? Kdo umí zacházet s Planitransem, aby tam mohl zadat ten kód? Jak vyhladíme cestu pro Lett, aby to doopravdy stihla za těch 90 vteřin? Jak to načasujeme?" začne vyjmenovávat Thomas.
,,Skončil jsi?" zeptá se ho Minho.
,,Prozatím." přikývne Tom.

,,Dobře před tím než začneme plánovat, měli by jsme sem dostat zbytek vašich lidí." podotkne Addy.
,,Minho?" usměju se na něj.
,,Dobře, půjdu a přesvědčím je. Vy se zatím dejte do vymýšlení." odsouhlasí Minho.
,,Dobře, než půjdeme, pojď se mnou, zavedu vás na lepší místo." řekne Addy a vydá se chodbou pryč.

My ji následujeme. Zastaví se před detektorem otisku. Položí na něj svou ruku a dveře se otevřou.
,,Přidám tam i vás." otočí se na nás předtím než vejde dovnitř.

Rozhlédnu se kolem.
,,Počítače, mapy, knihy, soubory ze Zlosinu, vše co vím o mě a Scarlett, ohledně Erupce." rozhodí rukama.
,,Vše co máme na Zlosin je v téhle místnosti. Počítače mají vlastní server a zabezpečení, Zlosin se sem nenabourá." vysvětlí nám.

,,Můžete se dát do toho, budeme hned zpět. Doufám." usměje se Addy a společně s Minhem odejde.

Thomas, Newt a já se dáme do čtení. Do map, hledáme cokoliv užitečného.

Na moment vzhlédnu od čtení a podívám se na méjo bratra a svého přítele. Newt si toho všimne a naváže se mnou oční kontakt, vypadá ustaraně. Pousměju se na něj a dám se opět do čtení.

Nejspíš nás čeká další rozhovor o tom, že beze mě nikam nepůjde. Povzdchnu, čtu, ale celou dobu přemýšlím, jestli jsem doopravdy schopna se za 90 vteřin dostat o 20 pater níž nebo jsem to řekla jen, aby neumřel nikdo jinej.