Enlightenment✔️

11.

POHLED NEWTA

Co si budem, měla pravdu. Nikdo neví, co říct. Podívám se na Tommyho a Minha, kteří stojí jako opaření. To ale asi všichni tady.
,,Má pravdu." vyslovím z nich první.
,,Jo." skloní hlavu Minho. Mlčky se dá do kroku. Projde davem, vyjde schody, nejspíš vyleze až na střechu. Tommy se po chvíli vydá za ním. Já na moment zavřu oči a následuji jejich příkladu.
Stojí vedle sebe na kraji střechy. Zastavím se vedle Minha a shlédnu dolů na ulici, jestli je někde nezahlédnu v davu.

,,Jsem její bratr, měl bych při ní stát i v nejhorším, ale když nám řekla o labyrintu. Ztuhnul jsem. Neudělal jsem nic." začne Tommy.
,,A Tessa zachránila Scarlett, neříkám že je Lett stejná jako když odešla, ale je tam. Stejně když se to stalo, okamžitě jsem Tessu odsoudil. Bezpřemýšlení. Ani jsem se nesnažil najít jiné vysvětlení, rozhodl jsem se, že nás zradila a nic jiného nepřipadalo v úvahu." skloní zoufale hlavu a prohrábne si vlasy.

,,Cítím se jakoby mě právě přejel vlak." řekne z ničeho nic Minho.
,,Když zmínila labyrint, bylo to jakobych úplně zapomněl na všechno, co se stalo. Zase jsem byl v kleci, jel nahoru. A pak se klec otevřela a stál tam Alby s Newtem. Vytáhli mě nahoru a já se poprvé rozhlédl kolem. Okamžitě jsem věděl, že ty zdi neznačí nic dobrého." zavře oči.
,,Do frase!" zanadává.

Nakonec se ujmu slova já.
,,Pořád jen přemýšlím nad tím jak se změnila. Jak to teď bude. Vrátí se někdy? Vzpomene si nakonec? Ale úplně jsem zapomněl na to, čím si musela projít. Ztartila sama sebe. Věci co udělala, není to její vinna. Nebylo to její svobodné rozhodnutí. A jediné co jsme udělali? Odsoudili jsme ji, že už to není Scarlett. A nejhorší na tom je, že nám dokázala opak, i přes to všechno nás zachránila. Přesto, že si mě nepamatuje, vás dva nenávidí, zachránila nás, protože hluboko uvnitř věděla, že je to správné. A tohle všechno jsme ignorovali. Prostě jsme..." nevím jak větu dokončit.
,,Upnuli jsme se k tomu jaká byla a nedali ji vůbec šanci." řeknu místo toho.

,,Sakra já vážně uvažoval nad tím, že bychom ji měli zabít." uchechtnu se sám nad sebou.
,,Možná se Scarlett vrátí, možná taky ne." pokračuje Thomas.
,,Tessa má pravdu, nemáme žádné právo je odsuzovat. Ani trochu." ohlédne se na nás, zhluboka se nadechnu.
,,Třeba nás Scarlet 2.0 překvapí." dokončí svou myšlenku Tommy.
,,Bojím se toho že tahle verze Scar už mě nebude milovat. Možná se jí vrátí pár vzpomínek na mě, ale co když už to nebude jako dřív." jakmile to dořeknu, oba se na mě podívají.
,,Jak řekla Tessa, nemužou jí změnit emoce." připomene mi Tom.
,,A ty a Lett k sobě patříte jak dvě puzzle skládačky. Tečka." poplácá mě po zádech povzbudivě Minho. Lehce se pousměju, ale mé obavy zůstanou netknuté.

POHLED SCARLETT

,,Kam jdeme?" zeptám se Tess, když jen bloudíme ulicemi.
,,Musíme najít počítač, tablet, cokoliv." oznámí mi, neřekne mi však k čemu.

Nahlížíme do každého okna, projdeme tak celé město. Až na kraji u pouště objevíme opuštěný barák. Vejdeme dovnitř. Rychle udělám průzkum, ale opravdu tu nikdo není.

Se štěstím tu najdeme i starý počítač. Ve své době, kdy tu bylo normální město. Normální svět, to byl určitě užasný kousek. Pro nás je už lehce zastaralý.
S Tessou se ho pokusíme zapnout, ale je vybitý. A nabíječku nikde nanajdeme.
,,Zůstaň tady, podívám se v okolí." vydám se ke dveřím.
,,M, buď opatrná. Nenech se chytit." přikývnu. Musím však počkat do setmění až lidé začnou chodit spát. Tehdy se vkradu do domu a ukradnu jim nabíječku, přesně kterou potřebuji.

Zpátky k Tesse se vrátím kolem 7. Otevřu dveře, namíří na mě jednou rukou zbraň.
Když ji dojde, že jsem to já, zbraň odloží na stůl.
,,Bála jsem se. Byla jsi pryč dlouho." vyčte mi a posadí se na sedačku.
Já popadnu počítač a napojím ho do nabíječky v zásuvce.

Posadím se vedle Tessy. Opře si o moje rameno hlavu.
,,Díky, že jsi se mě zastala." vyslovím.
,,Nemělo by to být vůbec potřeba, ale znáš kluky." uchechtne se.

Nakonec obě dvě usneme, probudí nás až zvuk zapnutí počítače, který se právě dobyl.
Vstanu a dojdu pro něj. Tessa se mezitím rozkouká. Venku už svítí Slunce dalšího dne, ale v místnosti je přítmí, díky špinavým a zároveň z části zabedněným oknám.

Podám ji počítač. Otevře ho, naštěstí není zabezpečený heslem.
,,To je divné." řekne Tessa.
,,Co?" podívám se jí přes rameno.
,,Mary říkala, že Zlosin vysilá ve všem elektronickém, že chce mluvit s hlavou Odboje. Nic tady ale není." stáhnu obočí a počítač si od ní vezmu.

,,Máš pravdu." zkousnu si ret. Začnu se nabourávat do sítě Zlosinu.
,,Co to děláš!?" prohrábne si vlasy Tess.
,,Přesně to, co si myslíš." vstane a jde se podívat z okna.
,,Můžou tě podle toho vysledovat." přikývnu.
,,Budou mít větší starosti s tím setkáním, navíc se nebourám přímo do Zlosinu. Spíš mě zajímají okolní počítače tady na téhle straně, které přijímají zprávy od Zlosinu." vysvětlím. Tessu to však neuklidní, ani trochu.
,,Neměli bychom kontaktovat Thomase, že je to past." přikývnu.

Já se mezitím dostanu do systému.
,,Nemůžu se na něj napojit." ozve se po chvílk, stáhnu obočí a vyhledám její pohled. Zkusím se napojit já na ní, ale má pravdu nejde to.
,,Někdo vypnul naše spojení." dojde mi.
,,Zlosin, kdo jiný." zavrtím hlavou.
,,Není to nutné, je tu jedna osoba, která má přístup. V Odboji." řeknu s těžkým srdcem a Tesse dojde kam tím mířím.
,,Mary." přikývnu.

,,Máš něco?" vratím se k počítači. Tessa se dojde posadit vedle mě.
,,Jo, dva počítače. Ukážu na obrazovku." Tessa si povzdechne.
,,Bezpečnostní domy." přikývnu. Zhlédnu dolů na hodiny.
,,Máme osm minut." zkonstatuje Tessa.
,,Nestihneme doběhnout zpátky. Musím nahodit telekomunikaci." dojde mi. Dám se okamžitě do práce.
,,Zlosin už je určitě na cestě." vrátí se k oknu Tessa.

Trvá mi to však delé než jsem očekávala. Zlosin posílil své zabezpečení.
,,Jsem tam." řeknu a shlédnu na moment na hodiny. 10,17.
Zapnu pouze komunikaci mezi mnou a Thomasem, abych se zbytečně nezdržovala.
,,Tome, je to past. Wrightová je Zlosin. Musíte..." a naše komunikace se vypne. Zlosin mě vyhodil, počítač se začne přehřívat. Odhodím ho na zem, kde se zničeho nic rozhoří.

Vstanu, někdo však vykopne dveře a s namířenou zbraní vtrhne dovnitř.
,,Gratuluju, přišla jsi na to, Mio." vejde dovnitř Mary. Podívám se na zbraň na stole, ona to však zachytí.
,,Ruce nahoru." pokyne mi. Dojde ke zbrani a sebre ji volnou rukou.
,,Kontaktovala jsi svého bratra?" zeptá se, usměju se.
,,S Odbojem jste skončila." mrknu na ní.

Z dálky v ten moment zaslechneme střely s děl, které má město na svou obranu na vrchu zdí.
,,Asi ne." tentokrát se usměje ona, můj obličej naopak povadne.