Enlightenment✔️

7.

,,Řekla bych, že střela prošla skrz. Potřebuje zastavit krvácení a zašít." řeknu Thomasovi, když vylezeme ma druhé straně zdi, kde nás čekají Sonya s Taylorem. Zbylí dva se nejspíš vrátili na jejich základnu. Nebo jak tomu říkají.
,,Scarlett." natáhne ke mě Tessa ruku.
,,Jo?" stisknu jeji dlaň ve své a usměju se na ní.
,,Veříš mi?" chvíli zaváhám, nakonec však přikývnu.
,,Běž s nimi." otočí svůj pohled k Sonye a Taylorovi. Přikývnu, pustím její ruku.
Thomas se dá do rychlé chůze, Minho hned za ním.
Newt se mi podívá do očí, než odejde.
,,Díky." poděkuje, přikývnu. Nakonec se odvrátí, zastaví se u Sonyi.

Pak doběhne Minha a Thomase. Podívám se na ty dva, co mě mají očividně na starost.
,,Pojď." řekne Sonya a dá se do pohybu. Rozejdu se za ní. Taylor počká až projdu kolem něj a teprve pak se vydá za mnou.

Dojdeme do stejného domu, do kterého jsem před třemi dny vtrhla s vojáky.
Je tu prázdno. Nejspíš už to není bezpečné místo, když o něm Zlosin ví.
,,Vážně? Zlosin mě bude hledat. Tohle je první místo kam půjdou!" otočím se na ně.
,,No není to smůla!" usměje se Sonya. Napodobím ji, akorát můj úsměv je ironický.
,,Nahoře možná najdeš suchý oblečení." poradí mi, otočím se a vydám se do patra. Má pravdu, ve staré skřini najdu černé legíny a vetší mikinu.

,,Odcházeli jsme na rychlo." ozve se za mnou dívčí hlas. Otočím se.
,,O co ti jde? Právě jsem vás všechny zachránila!" založím si ruce.
,,Takže máme zapomenou na to, jak jsi mě chtěla dostat? Dvakrát!" protočím očima.
,,Děláš jako bych tě snad chtěla zabít!" podotknu.
,,Možná ty ne, ale kdo ví, co se mnou měl Zlosin v plánu. S Newtem. S Minhem. S Chuckem!? Je to ještě dítě!" zvednu obočí, jelikož stále čekám na část, kdy se dozvím, proč je všechno tohle pouze moje vinna.
,,Pracuješ pro Zlosin, takže jsi za to taky odpovědná." dojde ji na co myslím, stáhnu obočí.
,,Jen se snažím zachránit ty, kteří neměli takový štěstí, aby byli imuní." dojdu k ní.
,,Ale to je ti asi jedno, když se tvůj bratr uzdravil, že!? Ale já jsem tady ta špatná. Jasně, proč ne?" zavrtí nade mnou hlavou.

Než stači odvětit, podlaha zavrže a my se obě ohlédneme na osobu, která přišla.
Je to Thomas. S Newtem.
,,Sonyo? Na slovíčko?" kývne na chodbu Newt. Sonya se dá do pohybu a zmizí se svým bratrem na chodbu. Naopak Thomas vstoupí do místnosti a zavře dveře. V ruce drží detektor kovu. Ironicky se usměju a zvednu ruce, aby mě mohl oskenovat kvůli sledovači.

Ukáže se, že jsem měla pro jistotu tři. Taylor mi všechny vyjme a rozšlápne.
,,Měli bychom odtud vypadnout dokud se tu neobjeví Zlosin." řekne Newt a vydá se ke dveřím.
,,Takže teď ji věříme!?" zeptá se Sonya stále podrážděně. Otočí se na mě a já ji pohled opětuju.
,,Začínám litovat, že jsem tě tam dole nenechala." usměju se na ní. Stáhne naštvaně obočí.
,,Sonyo, zachránila nás všechny, Zlosin ji teď bude chtít dostat víc než nás. Navíc ji málem zabili, mohla by jsi být trochu vděčnější." podotkne Taylor, který vyjde ven na ulici. Sonya vyjde hned za ním. Nakonec Thomas s Newtem.
Já vyjdu poslední a jdu za nimi. Procházíme ulicemi a já se rozhlížím po lidech kolem. Tak ráda bych jim pomohla, ale moje snaha selhala.

Nakonec se zastaví u jedné z budov, pustí mě dovnitř první. Všichni se na mě otočí. Nikdo však nic neřekne.
Píchne mě v hlavě, stejně jako před pár hodinami. Chytnu se za ní a hlavou mi opět proletí vzpomínka, kterou si pamatuji úplně jinak

flashback

Všechny pohledy se stočí na nás, lépe řečeno na mě, a začnou si mezi sebou šeptat.
,,Tak jdeš?" zeptá se mě Newt. Když se nemám do pohybu, chyhne mě za ruku a dovleče mě ke klukovi, který vydává jídlo.
,,Čau, Pánvičko." pozdraví z vesela Newt.
,,Tohle je... ehm... vlastně nevím jak se jmenuje." oba se na mě otočí a čekájí na odpověď.
,,Scarlett." usměju se na Pánvičku.

end of the flashback

,,Scarlett!" křikne po mě někdo a probere mě z transu. Zatřepu hlavou a vzhlédnu. Je to Thomas.
,,Jsi v pohodě?" zeptá se starostlivě.
,,Jo." přestane mě podepírat a odstoupí.
,,A jmenuju se Mia." připomenu mu. Jen přikývne.
,,Musím mluvit s Tessou." vyhledám jeho pohled. Neodpoví, ale vydá se do kroku, a tak ho hned doběhnu.

,,Měla by jsi ji nechat odpočinout, určitě to počká do rána." zastaví nás ve dveřích doktorka Wrightová.
Obejdu ji a vejdu dovnitř. Sednu si na židli, která stojí u okna. Podívám se na Tessu. Je stále bledá, ale začíná nabírat barvu.
Thomas si přisedne na židli vedle mě. Nic neřekne, a za to jsem ráda.

,,Musím ti něco říct." otočím se na Thomase.
,,Jde o tátu." přikývne.
,,Newt mi to řekl." otočím se zpět na mou kamarádku, která stále spí.
,,V den kdy odešel, aby zachránil Newt, došlo mi, že už se nevrátí. Aspoň ne živý." řekne smutně, na to mu nic neodpovím.
,,Byl pryč dva dny a já myslel, že nás opustil. Zradil." začne.
,,Myslela jsem si, že je to zrádce. Nenáviděla jsem ho za to a poslední 3 měsíce jsem mu to dala jasně najevo." chytne mě za ruku. Skloním oči.
,,Jediný, co však chtěl, bylo zachránit své děti. Předtím než umřel mi řekl, že je na mě hrdej, ale.." z oka mi ukápne slza. Odvrátím hlavu, aby ji Thomas neviděl.
,,Byla jsem špatná dcera."
,,Ne. Nebyla." popře Thomas. Pustí mou ruku a obejme mě kolem ramen.

,,Scarlett?" otevře z ničeho nic oči Tessa. Zvednu se ze židle a dojdu k ní.
,,Jsem tady." pousměje se a zavře znovu oči.
,,Bála jsem se, že jsi odešla." zavrtím hlavou.
,,Jsem tady." zopakuji a chytnu ji za ruku.

Do pár minut opět usne. Zůstanu u ní sedět zbytek noci, až nakonec usnu opřená o její matraci na posteli.