Enlightenment✔️

17.

Celkem mě překvapí, když narazím na Gallyho. Myslela jsem, že šel do svýho pokoje.
,,Co ty tady?" zeptá se, když si mě všimne a dojde ke mě.
,,Trucuju. Přemýšlím. Znáš to." mávnu nad tím rukou. Jen přikývne.
,,Co se stalo?" zeptá se. V rychlosti mu vše vysvětlím.
,,Můžu se na něco zeptat?" zastavíme se, já přikývnu.
,,Přemýšlel jsem nad tím, co Tay řekla a došel jsem k závěru, že jsi taky byla těhotná?" nadhodí. Nevím jestli mu mám lhát nebo mu říct pravdu.
,,Byla jsem." přikývnu.
,,A tvoje sestra?" zvedne obočí. Pouze pohodím rameny.
,,Nevím, že mám sestru. Nevím, co s ní bylo tak hrozného, že se Zlosin bál, že by moje dítě mohlo být stejný. Nic nevím a to mě štve." řeknu frustrovaně, položí mi ruku na rameno.
,,Chápu to. Chápu proč se chceš sejít s Noahem, musíš ale pochopit, že pokud ostatním neřekneš to co mě, nepochopí to." sundá svou ruku a rozhlédne se kolem.

,,Měli bychom se vrátit." navrhne po chvíli ticha.
,,Jo." souhlasím, dáme se na cestu zpět. Jdeme v tichosti a pomalu, ani jednoho z nás to netáhne zpátky.

Vejdeme dovnitř, oba s hroznou náladou. Nikdo v hlavní místnoti není, Gally vyjde pouze první patro, já pokračuju do druhého. Zastavím se a pořádně se nadechnu, než zaklepu na dveře.
Nikdo se však neozve. Povzdechnu si a opřu se o zeď vedle dveří.
Pochybuju, že Newt už spí. Spíš se mnou nechce mluvit, na což má plné právo.
***
,,Scar?" vyruší mě z přemýšlení Newt. Vzhlédnu k němu. Celou dobu byl na střeše. Plácnu se do čela.
,,Myslela jsem, že mi neodpovídáš, protože se mnou nechceš mluvit." vysvětlím, proč tu stojím.
Nic však neodpoví, nejspíš jsem nebyla daleko od pravdy, a otevře dveře do pokoje.
,,Jestli nechceš, nebudu tě rušit." odlepím se od zdi.

Vydám se ke schodům, on mě však klasicky zachytí za ruku. Zastavím se ale moc blízko, naše obličeje jsou jen pár centimetrů od sebe. Nadechnu se, jelikož z ničeho nic znervózním.
Tentokrát však nejsem ta, která odvrátí pohled první. Je to Newt.
Pustí mou ruku a vejde dovnitř, naznačí mi ať vejdu dovnitř.

,,Předtím jsem vám lhala." začnu. A Newta to překvapí.
,,Neudělala jsem to pro všechny, udělala jsem to, protože potřebuju vědět, co přesně Zlosin ví. O mě. Taylor něco řekla, něco čemu sama nerozumím." skloním pohled.
,,Dostala jsem strach a nepromyslela to pořádně." uznám.
,,Omlouvám se." podívám se mu do očí.
,,Tessa nám řekla váš plán, když jsi byla pryč." promluví konečně.
,,Jo, taky z něho nejsem nadšená." povzdechnu si, Newt se naopak pousměje. Zvednu obočí.
,,Co?" nechápu.
,,Asi jsem rád, že ti to vadí." přizná. Zvednu koutky rtů a zlehka nad ním zavrtím hlavou.

,,Asi jsem ráda, že tobě taky." řeknu, když se posadím do křesla. Teď už se Newt vyloženě směje.
,,Co to zase děláš?" naráží, že jsem nešla do postele.
,,Vždyť o nic nejde, je to pohodlný!" uvelebím se. Newt, ale zavrtí hlavou, skloní se a vytáhne mě na nohy. Začnu vrtět hlavou, proto si mě přehodí přes rameno a dojde k posteli.
Když k ní dojdeme opatrně mě do ní hodí, jenže se opět zastaví, až moc blízko mého obličeje.
Využiju jeho nepozornosti a stáhnu ho za ruku za mě do postele až se omylem praští o stěnu do hlavy.
,,Promiň!" vytřeštím oči, páč jsem tohle vůbec nečekala.
,,Jsem v pohodě, v klidu." zasměje se. Začne se zvedat, když ho zastavím. Chytnu ho za ruku. Zvedne obočí a podívá se mi do očí.
,,Můžem tu spát oba, postel je dost velika a aspoň budem oba spokojení." navrhnu. Hledí mi dál do očí.

,,Okey." lehne si na záda, já udělám totéž.
,,Jen abych měla jasno, zlobíš se na mě pořád? Nebo se můžu zítra věnovat omlouvámí Minhovi a Thomasovi?" snažím se to odlehčit, ale ve skutečnosti mě zajímá jestli se na mě pořád zlobí.
,,Thomas tě náhodou obhajoval." odpoví naprosto nejednoznačně.
Otočím se bokem čeleme k němu a podepřu si hlavu rukou.
,,Takže jsi na mě furt naštvanej. A Minho taky. Chápu." dojde mi.

Značnou chvíli mlčí, ale pak se taky otočí na bok směrem ke mě.
,,Nezlobím se na tebe." řekne, zadívám se do jeho očí abych zjistila jestli mluví pravdu.
,,Jen aby." pousměju se. On taky. Lehnu si zpátky na záda a konečně zavřu oči.
,,Dobrou, Newte." řeknu v polospánku.
,,Dobrou, Scarlett." zaslechnu z dálky.
***
Druhý den promýšlíme náš ne úplně promyšlený plán, který jsme vymyslely s Tess.

Minho je na mě nastvaný většinu dne, ale když v 11 odcházíme z bezpečného domu, zastaví mě. Ostatní mezitím vyjdou ven na ulici a čekají na nás.
,,Buď opatrná, Lett." usměju se a obejmu ho. Chvíli stojí jako opařený, ale nakonec mě obejme zpátky.
,,Budete tam vy!" ubezpečím ho. Jen přikývne a pustí mě.

Vyjdeme z domu, kde se připojíme k Tesse, Tomovi, Sonye, Tayovi, Brendě a Newtovi.
V tichosti se vydáme ke klubu.
Doběhnu k Tayovi, který mi předá uspávací injekci.
,,Buď s tím opatrná! Máme jen jednu." upozorní mě. Já pouze přikývnu a schovám si ji pod triko za legíny.

,,Je věznící dům připraven?" zeptám se Newta, když zpomalím, abych s ním srovnala krok. Jen nepřítomně přikývne.
,,Jsi v pohodě?" zastavím ho za ruku. Podívá se mi konečně do očí.
,,Už chci, aby to bylo za náma." přizná. Jen přikývnu.
,,Taky se bojím, že to může být past od Zlosinu, ale musíme to udělat." začnu, on však měl na mysli něco jinýho. To poznám podle jeho výrazu, který jasně říká, že to mu dělá nejmenší starosti. Chci se ho zeptat o co jde, ale dá se do kroku. Dožene ostatní a to už mi nedá možnost se ho na to zeptat.

Povzdechnu si a taky je doženu. Vejdeme do klubu a rozdělíme se v davu.
Okamžitě zamířím na bar, když se chci napít, pití mi zmizí z dohledu.

Něčí ruka se za mnou natáhla a osoba vyklopila obsah do sebe. Otočím se, pootevřu ústa, když zjistím, že je to Noah.
,,Kde jsou tvoji bodyguardi?" rozhlédne se kolem.
,,A kde tvoji?" zeptám se na oplátku, ale nerozhlédnu se kolem. Vrátí zpátky svůj pohled na mě.
Vyklopí do sebe další drink, a až pak odpoví.
,,Jsem tu sám." pousměju se. Chytne mě za ruku a začne mě táhnout mezi lidi.

Otočí se na mě.
,,Jestli ode mě něco chceš, pošli je domů." nadechnu se.
,,Tess, Tome, Sonyo, Tayi jděte ven. Ale ať vás Noah vidí. Počkej s autem v zadu." řeknu jim telepaticky.
,,Stalo se." hraju podle jeho, i když je to součástí plánu. Noah se narovná a rozhlédne se. Usměje se, když uvidí jak se čtyři lidi začnou vzdalovat.
,,Jak můžu vědět, že to jsou všichni?" pousměje se.
,,Jak můžu vědět, že někde za rohem nečeká Zlosin?" odpovím mu stejnou mincí.
,,Zřejmě máš pravdu." skloní se ke mě a zašeptá.

,,Jak jsi si mohla být jistá, že tvojí nabídku vůbec zvážím?" zeptá se nakonec.
,,Protože kromě Tessy, věřím jedině tobě. Sice jsem se přidala tak nějak k Odboji, ale jen proto, že jsem zjistila, co Zlosin udělal a až kam je ochotnej zajít." celou dobu se mu dívám do očí a lžu jak nejlíp umím.

A očividně mi to zbaští, když se ke mě skloní. Nepolíbí mě ale, čeká na mé svolení.
Nachystám si injekci a začnu se přibliživat. Zastavím se těsně před jeho obličejem. Propletu svou pravou ruku do jeho vlasů, v druhé držím injekci.
,,Víš to, že mě zabíjíš." řekne, pousměju se. Začnu se přibližovat, zavře oči. Když už nás dělí sotva milimetry, natáhnu druhou ruku a zapíchnu mu injekci do krku, otevře oči, ale je pozdě, stlačím uspávadlo do jeho oběhu.

Začne couvat, vytáhne si injekci z krku a zrazeně se na mě podívá.
A pak spadne na zem, lidi kolem se začnou otáčet, ale naštěstí se objeví Minho.
,,Kde je do frase Newt!?" rozhlédnu se kolem. Minho je však naštvanej stejně jako já.
Zvedneme ho a vyvedeme ho ven. Hodíme ho do připraveného auta, kterého sem zaparkovili odpoledne Sonya s Tayiem.

Ostatní nám otevřou dveře od auta, Thomas mě vystřídá a pomůže Minhovi ho dostat dovnitř. A pak všichni kromě mě a Tessy odjedou do věznícího domu.
,,Kde je Newt?" nechápe Tessa.
,,Až ho uvidíš, můžeš se ho zeptat!" odpovím stále naštvaně.

Dál se mě na nic neptá a vydáme se zpátky domů.