Enlightenment✔️

9.

,,Kde se to vzalo!?" začne panikařit Chuck.
,,Nejspíš po labyrintu, když tě Gally střelil." navrhnu.
,,Díky za připomenutí!" vstane Chuck z postele a odpochoduje pryč.
,,Zeptal se!" zvednu ruce do vzduchu. Dojdu k Tesse a zkontroluju její krk. Uchechtnu se.
,,Majetek Zlosinu, subjekt A1 - ZRÁDCE." narovnám se.
,,To sedí." uznám.
,,Vážně, M?" opět zvednu ruce do vzduchu.
,,Hele já ti to tam nevytetovala." bráním se. Vykulí na mě oči.
,,To je tetováni!?" zhrozí se.
,,Řekla bych, že jo." pohodím rameny. Thomas dojde ke mě a stáhne mi lehce mikinu.
,,Majetek Zlosinu, subjekt C1 - ZACHRÁNCE." přečte. Udělám to samé a přečtu jeho.
,,Majetek Zlosinu, subjekt A2 .." zaseknu se. Thomas se po chvíli otočí a zvedne obočí.
,,Co?" podívám se mu do očí.
,,Možná bychom to měli nechat být." začnu panikařit, on však zavrtí hlavou a dožaduje se odpovědi.
,,Řekni mi to, jinak se zeptám někoho jinýho." pohrozí mi.
,,Sibjekt A2 - BÝT ZABIT SKUPINOU B." zmlkne.

,,Co máte vy?" podívá se za mě na Newt s Minhem.
,,A7 - VŮDCE." přečte Newt Minhovi.
,,A5 - LEPIDLO?" nechápavě se na ně podívám.
,,To dává snad ještě menší smysl než to moje." ozve se můj bratr.
,,Ani ne, dává to smysl. Newt v labyrintu spravoval všechny problémy, co jsme my frasáci provedli. Vždycky to nějak vyřešil."  přemýšlí nahlas Minho.
,,Okey, všechny naše tetování se týkají labyrintu, Tommyho a Tessy ne. A Scar to je tak nějak furt aktuální." přidá se k němu Newt.
,,Mia." opravím ho. Podívá se mi do očí.
,,Nebudu ti říkat Mio." oznámí mi narovinu, zvednu koutek úst, jelikož je to první člověk, kterej mi to řekl. Ostatní se hned opraví.
,,Ty mi snad taky něříkáš mým pravým jménem." pokračuje dál.
,,Myslím, že můžeš být vůbec rád, že ti přestala říkat A5!" poplácá ho po zádech Minho.
,,A jen tak mimochodem, jaký je jeho pravý jméno?" zeptá se mě Minho.
,,Až si vzpomenu, dám ti vědět!" mrknu na něj a připomenu mu mé vyměněné vzpomínky.
,,Jamie. Newtovo pravý jméno." prozradí nám Tessa.
,,Hh." projevý své překvapení Minho.
,,Řekla bych, že zůstaneme u Newta." uzavřu téma.

,,Zpátky k tématu. Musíš si dávat na ostatní bacha, Taylora, Sonyu a Harriet můžeme vyškrtnout." ujme se slova Minho.
,,Ty bych spíš viděl, že dřív zabijou Lett, než tebe." hodím po něm vražednej pohled.
,,Lett? Vážně!?" nedá mi to.
,,Nikdy ti to nevadilo." hájí se, já se však uchechtnu. Není možný aby mi tohle nevadilo.
,,O tom pochybuju." odpovím mu nahlas, Newt se na něj otočí.
,,Má pravdu brácho." Minho se k němu otočí.
,,Nevím komu jednou nebo dvakrát vyhrožovala smrtí, jestli ji ještě jednou řekneš Scar." hned jak to dořekne, píchne mě v hlavě. Silně, víc než když jsem je byla navštívit dole v suterénu.
,,M?" ozve se Tessa, to už ji však nevnímám.

flashback(s)

,,Scar, nemůžeš za to."
***
,,Scar, počkej..."
***
,,Možná jsi donutil i Scar, aby nic neřekla..."
***
,,Moc mě to mrzí, Scar."
***
,,Ale už mi nikdy neříkej Scar. A to mi věř, že žádný pravidla mi nezabrání v tom, abych..."

end of the flashbacks

Zhluboka se nadechnu. Hlava se mi stále točí, lehce mě i bolí.
,,Jsi ok?" zeptá se mě doktorka Wrightová. Jen přikývnu.
,,Ostatní čekají venku, můžu je pustit dovnitř?" když mi dojdou její slova, přikývnu.

Dojde otevřít dveře a můj bratr se nahrne do místnosti jako hurikán.
,,Do frase, tohle už nedělej!" dojde k posteli a obejme mě.
,,Co se vůbec stalo?" furt nechápu.
,,Ti dva frasácy se bavili o něčem, co si nepamatuješ, neřekli však slovo nebo tak. Bavili se o určité události, a tvůj mozek nevěděl jak to zpracovat. Před tímhle tě Tessa varovala, proto ti neřekla, co jsi zapomněla. Tohle byl jen zlomek, co by se mohlo stát." vysvětlí mi.
,,A co se vůbec stalo? Vím, že mě píchlo v hlavě a pak černo. V hlavě se mi objevili útržky, Newt říkal nějaký věty s mým jménem. Scar." objasním zas já jemu.
,,Měla jsi záchvat. Začla jsi sebou třepat, něco mumlat. Vzal jsem tě za doktorkou, která ti něco píchla." pokračuje ve vysvětlování, přikývnu.
,,Díky." pousměju se. Pomůže mi vstát na nohy a vyjdeme z provizorní ošetřovny.
,,Jsi v pohodě?" dojde k nám Minho.
,,Jde to." pohodím rameny.
,,Můžem jít chvíli na vzduch?" otočím se ke svému bratrovi. Nejdřív na mě kouká a přemýšlí, pak ale svolí. Vyjdeme ven z domu a vydáme se jedním směrem.
Lehce fouká, ale je to příjemné. Přijde mi, že celá hořím.

,,Řekneš mi o těch papírech? Co jste se bavili s Tess?" zkousnu si ret, chvíli mlčím.
,,Dobře, ale tady ne. Moc zvídavých uší." přikývne. Vyjdeme spolu z města, rovnou do pouště. Zastavíme se až na duně, na kterou se posadíme. Takhle z větší dálky můžeme vidět věžáky ve městě za zdí.

,,Je to celkem osobní a potřebuju, aby jsi mi slíbil, že to nikomu neřekneš. Ani Newtovi. Ani Minhovi. Nikomu." přikývne.
,,Slibuju, sis." podívám se na něj. Přijde mi to jako věčnost, co mě takhle naposled nazval.
,,Vždy když někdo ze Zlosinu překročí hranice za zeď, musí po návratu na bezpečnostní testy. My imuní nemusíme tak často, ale jednou za čas ano. Po tom zásahu v horách proti Odboji jsme šli na testy i těch pár z nás imuních." pozastavím se.
,,Co si pamatuju já, tak testy byly v pohodě. Nic neobvyklého." skloním hlavu.
,,Ale očividně byli neobvyklé." podívám se mu do očí.

,,Byla jsem těhotná." řeknu poprvé nahlas. Thomas na mě vykulí očí, ale pak mu to dojde.
,,Byla?" zeptá se narovinu. Přikývnu a dám si na čas s pokračováním.
,,Nejspíš předpokládali, že by to byl potencionální problém, jelikož se to neshoduje s mými vzpomínkama. A měli pravdu, nepamatuju, že bych kdy s někým chodila..." odmlčím se.
,,Tessa na to nejspíš přišla a pravé papíry schovala, jelikož jsem je našla u té flešky." připomenu mu.
,,Byl tam i druhý papír, opět moje testy krve. Byly to testy datované o týden později a podle nich už jsem těhotná nebyla." dovysvětlím.

,,Ještě jsem si o tom s Tessou nestihla promluvit. Co se vlastně stalo.." zadívám se opět na město.
,,Ani nevím jestli to vědět chci." přiznám.
,,Já jen nechápu.. bylo by to tvoje dítě, nejspíš by bylo stejně imuní jako ty, nebo aspoň jak jsi byla imuní. Nebylo by to pro ně lepší?" zeptá se na něco, co mě nenapadlo.
,,Nevím." odpovím upřímně.
,,Thomasi.." začnu, ale jemu je hned jasný o co ho chci požádat.
,,Slibuju, nikomu to neřeknu." pousměje se na mě a stiskne mi ruku. Přikývnu.

Nakonec mě pevně obejme.
,,Mrzí mě to, co ti Zlosin udělal.." zavřu oči a nechám slzy volně téct.