𝗮𝗱𝘃𝗲𝗻𝘁 𝗰𝗮𝗹𝗲𝗻𝗱𝗮𝗿 ; stenbrough

𝐭𝐡𝐞 𝐭𝐰𝐞𝐧𝐭𝐢𝐞𝐭𝐡 𝐨𝐟 𝐝𝐞𝐜𝐞𝐦𝐛𝐞𝐫

𝒔𝒕𝒂𝒏𝒍𝒆𝒚 𝒖𝒓𝒊𝒔 ❄︎ 16 𝒚𝒆𝒂𝒓𝒔 𝒐𝒍𝒅
𝒃𝒊𝒍𝒍 𝒅𝒆𝒏𝒃𝒓𝒐𝒖𝒈𝒉 ❄︎ 17 𝒚𝒆𝒂𝒓𝒔 𝒐𝒍𝒅

,,p-proč tě to tak trápí? jseš snad na kluky? vypadá snad patricia jako k-kluk? řekl bych, že ne, n-nestál by mi z ní ať už by udělala cokoliv." zasmál se bill.

stanley se rozesmál a dal billovi malý pohlavek.
,,promiň. n-nechtěl jsem urazit tvojí h-holku." ušklíbl se bill. stanley pokrčil rameny.
,,rozešli jsme se." prohodil jen tak.
,,c-cože? můžu z-za to já?" bill pocítil vinu. co když ta noc stanleyho trápila tak moc, že se rozešel s chudinkou patricií? bill pocítil pocit pomstychtivosti.

,,to si piš, že za to můžeš." zasmál se stanley. pak si ale všiml provinilého obličeje a usmál se.
,,neřeš to, nic si neudělal. já... promiň, hele zapomeň na to. jdem." přidal do kroku.

,,billy!" uslyšeli za sebou hlásek. otočili se a stanley po dlouhých měsících viděl malého georgieho. už ale nebyl tak malý. kolik mu mohlo být? jedenáct?

georgie k nim doběhl. najednou si všiml stanleyho a radostně vypískl. pevně ho objal. stanley sebou trochu cuknul a bill byl připravený zasáhnout, ale nakonec kudrnatý chlapec objal menšího zpátky.

,,jdete k nám domů?" zeptal se nadšeně. bill i stanley kývli. georgie se usmál a šel s nimi. začal si prohlížet stanleyho. jak to, že se s billym usmířili až teď? dřív se pořád ptal, kde je stanley, protože bill chodil ze školy sám, ale ten jen odpověděl, že se pohádali.

jeho oči se zastavily na stanleyho ruce, která už byla zase v bezpečí billovy dlaně.

,,vy spolu chodíte?" zeptal se nevinně. bill vyškubl svoji ruku ze stanleyho sevření a začervenal se.
,,g-georgie!" okřikl ho.
,,co? drželi jste se za ruce. bylo to hezký." andělsky se uculil.

tentokrát se začervenal i stanley. schoval svůj úsměv, aby to nevypadalo podezřele.

,,georgie, n-nemůžeš říkat lidem takovýhle věci. j-jenom jsme se drželi za ruce. nechodíme s-spolu." poučil ho bill. bál se, že tahle situace bude stanleymu nepříjemná a jejich kamarádství se znova rozpadne.

,,ale chtěl bys. já to vím." georgie tu větu zašeptal, ale stanley ho dost zřetelně slyšel. usmál se. nevěděl, jestli má o něj bill ještě pořád zájem, ale teď si byl skoro jistý, že ano.

,,stanley, pojď. georgie, n-nechtěl si jít k nickovi na p-přespávačku?" napomenul ho bill. už toho začínal mít dost. před týdnem georgiemu vysvětlil, že má rád kluky a že to nemá nikomu říkat, i když to už stanley ví a george teď běhá po ulici a kdáká to všem.

malý chlapec přikývnul a rozběhl se domů, aby si sbalil věci na návštěvu ke kamarádovi.

billy si otočil ke stanovi.
,,m-moc se omlouvám, n-nevím co s ním je." nervózně se usmál.

konečně došli k denbroughovým. celé odpoledne strávili čtením komiksů a promluvili spolu jen párkrát. sharon na billa mrkala, nejspíš si myslela, že má něco se stanleym. ten ji pokaždé spražil pohledem než si toho mohl stanley všimnout.

večer se stanley rozloučil s billovou mamkou a vydal se do předsíně, kde si nandal boty. bill kráčel za ním.

,,tak a-ahoj, měj se h-hezky. milu- a-a-ahoj." zčervenal. stačil by malý kousek a mohl zase všechno zkazit. musí si na to dávat pozor.

stanley vyšel ze dveří. na prahu se otočil.
,,ahoj, taky se měj hezky. taky tě miluju." odešel.

bill stál jako opařený. co se to právě stalo?

jedna z mojich nejoblíbenějších kapitol✌

doufám, že se máte pěkně <3